Operní panorama Heleny Havlíkové (300) – Dvakrát opery Bohuslava Martinů

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hudebního nastudování Divadla za bránou se v brněnském studiu tehdejšího Československého rozhlasu v roce 1956 ujal šéf brněnské opery František Jílek, dirigentská osobnost, která stála v čele tohoto souboru až do 1978. Na nahrávce se podíleli jak operní sólisté a činoherci Státního divadla v Brně, tak orchestr jeho operního souboru. Ustaranou Katušku na nahrávce vystihla mezzosopranistka Libuše Lesmanová, barytonista Vladimír Bauer směšně zamilovaného nadutého Starostu a basista Václav Halíř prohnaného a líného Ponocného. Dalšími sólisty nahrávky jsou Cecilie Strádalová s průrazným subretním sopránem pro rozkošnou lištičku Kolombínu, Boris Čechovský, jehož pohyblivý tenor evokuje mrštnost Harlekýna, a barytonista Eduard Hrubeš, který střídáním lyriky a grobiánství charakterizuje smutného klauna Pierota. Sborový part byl svěřen Akademickému pěveckému sdružení Moravan a Vachově sboru moravských učitelek, které vedl Jiří Kubica.

Jistě, nahrávka Divadla za bránou může jen částečně zprostředkovat toto svérázné hudební divadlo, protože v něm hraje podstatnou roli vizuální složka – v rozmanité barevnosti a komediální, ba až groteskní pestrosti, dojmu improvizace se zařazováním komentářů, v propojení kostýmů komedie dell´arte s českými kroji a především v hereckém projevu. V inscenacích z posledních let tradiční operní herectví ustupovalo ve prospěch tanečního, ba až akrobatického pohybu.

Martinů svou představu podrobně popsal a přitom zdůrazňoval, že syžet i texty jsou jenom východiskem k uplatnění scénické hry, hereckého a tanečního výkonu a k obrazově barevné formaci scén. A dnes by v takto koncipovaném díle založeném na lidových písničkách sólisté nejspíš uplatnili pěvecký styl ještě vzdálenější romantickému výrazu. Hudební nastudování Františka Jílka s brilantně hrajícím orchestrem opery tehdejšího Státního divadla v Brně ovšem zůstává stále inspirativním základem pro další nastudování.

Vydání historické nahrávky z archivu Československého rozhlasu je záslužné i tím, že se k posluchačům dostává první audio záznam tohoto díla Bohuslava Martinů. Divadlo za bránou se totiž na scénu dostává zřídka. Občas je první, pantomimická část použita pro baletní inscenaci v kombinaci s jiným baletem (v roce 1959 v Liberci s Gershwinovým Američanem v Paříži a Rhapsody in Blue, v roce 1961 s baletním ztvárněním Prokofjevova Péti a vlka a Mozartovou Malou noční hudbou, v roce 1982 v Plzni se Zkrocením zlé ženy Václava Trojana a Vojáky a císařovnou Franze von Suppé). Jako celek bylo u nás Divadlo za bránou od oné brněnské premiéry v roce 1936 uvedeno pak už jen sedmkrát (1958 / Olomouc, dirigent Iša Krejčí, choreografie Rudolf Macharovský; 1965 / Opava, dirigent Emil Křepelka, choreografie Věra Sošková; 1968 / Národní divadlo Praha v tehdejším Tylově divadle, dirigent Albert Rosen, choreografie Antonín Landa – společně s Antigonou Iši Krejčího; 1982 / Ústí n. L., dirigent Jan Zbavitel, choreografie Hana Machová; 1990 / Olomouc, dirigent Pavel Pokorný, choreografie František Pokorný, uvedení v Praze bylo součástí festivalu souhrnného uvedení oper Bohuslava Martinů; 2000 / Ostrava, dirigent Paolo Gatto, choreografie Igor Vejsada), naposledy v nastudování Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění v Praze v roce 2012 v režii a choreografii Radima Vizváryho s dirigentkou Valentinou Shuklinou.

Škoda, že booklet k nahrávce kromě zasvěceného článku Stanislavy Střelcové, předsedkyně správní rady Nadace Bohuslava Martinů, o vzniku Divadla za bránou neobsahuje místo vzpomínek režiséra Václava Věžníka (který toto dílo nikdy neinscenoval) alespoň něco ze skladatelových dopisů, úvah a komentářů ke koncepci tohoto díla. A nejen proto, že jde o brněnské provedení, první po brněnské světové premiéře v roce 1936, jistě bychom uvítali i bohatší fotodokumentaci nad rámec jediného snímku.

Bohuslav Martinů: Divadlo za bránou
Opera-balet o 3 dějstvích, H 251
Libreto skladatel na motivy pantomim Jeana Gasparda Deburaua, Molièrovy hry Létající doktor a české a moravské lidové poezie ze sbírek Františka Bartoše, Karla Jaromíra Erbena a Františka Sušila
Rozhlasová úprava Vlastimil Potůček

Dirigent – František Jílek
Osoby a obsazení: Kolombína (S) – Cecilie Strádalová, Harlekýn (T) – Boris Čechovský, Katuška (MS) – Libuše Lesmanová, Pierot (Bar) – Eduard Hrubeš, Ponocný (B) – Vladimír Buaer, Starosta (B) – Václav Halíř, Hospodský (B) – Vlastimil Šíma, Stařec (B) – Jindřich Doubek, Zaříkávačka (A) – Helena Burianová. V dialozích účinkují Helena Kružíková, Otakar Dadák, Josef Karlík a Rudolf Krátký.
Akademické pěvecké sdružení Moravan a Vachův sbor moravských učitelek, sbormistr – Jiří Kubica
Orchestr opery Státního divadla v Brně

Nahráno v brněnském studiu Československého rozhlasu v říjnu 1956, (P) 1956 Český rozhlas.
Vydal Radioservis, a.s. 15. listopadu 2019, T: 01:49:43, EAN 8590236101623, katalogové číslo: CR1016-2.

2.3 3 votes
Ohodnoťte článek

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments