Operní panorama Heleny Havlíkové (302) – Bilance koronavirového roku 2020

  1. 1
  2. 2

Do rozhojnění operních aktivit se zapojily i studiové a alternativní soubory. Pět let své existence oslavilo undergroundové operní sdružení Run OpeRun dvěma produkcemi – na Dvořákovu Rusalku pod bývalým Stalinovým pomníkem na Letné přilákalo půl druhé tisícovky (282. OPHH) a Klystýrem no. 5 (287. OPHH) se pokusilo o neobvyklý operní kabaret se satirou na současné poměry. Druhým pokračováním plánované site-specific operní trilogie Hra o Malinu o sobě dalo vědět brněnské uskupení Hausopera sdružené kolem Josefa Škarky (265. OPHH).

Různá flexibilita kamenných divadel
Kamenná divadla s operními soubory se dokázala zorientovat v nečekaných podmínkách s různou mírou rychlosti a flexibility. K nejčilejším patřily soubory, které o prázdninách nečekaly, začaly hrát už v srpnu a se třemi premiérami byly nejpilnější: Janáčkova opera v Brně s novinkou Marko Ivanoviće Monument (267. OPHH), dětskou operou Evžena Zámečníka Ferda Mravenec a Janáčkovým Osudem (288. OPHH). V Plzni stihli odehrát Bizetovu Carmen (263. OPHH), Smetanovu Prodanou nevěstu (283. OPHH) i Monteverdiho Korunovaci Poppey (290. OPHH) a v Liberci Mozartova Dona Giovanniho (267. OPHH), Bizetovy Lovce perel (285. OPHH) a vskutku na poslední chvíli Jakobína (290. OPHH). Po dvou premiérách uvedli v Ostravě (Salieriho Škola žárlivých267. OPHH a Verdiho Nabucco289. OPHH) a v Budějovicích (Verdiho Nabucco264. OPHH a Tajemství). V Opavě odehráli Mozartovu Figarovu svatbu (267. OPHH), v Ústí alespoň veřejnou generálku Tristana a Isoldy, pouze v Olomouci nic. S takovou činorodostí mimopražských divadel ostře kontrastuje hibernace naší první scény: Národní divadlo uvedlo jedinou operní premiéru – Pucciniho Turandot (262. OPHH) a Státní opera pouho pouhou napodruhé obnovenou Pucciniho Toscu (289. OPHH).

A můžeme jen doufat, že divadla budou moci uskutečnit své ohlášené plány. Mnohé vyvolávaly velké očekávání – už zmíněné Řecké pašije i díky inscenačnímu týmu dirigenta Tomáše Netopila a režiséra Jiřího Hermana, dramaturgicky zajímavé tituly Korngoldovo Mrtvé město a Glassův Proces v Ostravě, v Opavě Fibichova Hedy, v Praze Weinbergerův Švanda dudák a Szymanowského Král Roger.

Bylo zlé i k něčemu dobré?
Lidová moudrost říká, že „všechno zlé je k něčemu dobré“. Pokud se pokusíme hledat i něco pozitivního, co uzavření divadel přineslo, pak je to především odvaha a schopnost improvizace, kdy svou životaschopnost prokázaly hlavně festivaly, studiové soubory, ale i některá kamenná divadla.

B. Smetana Prodaná nevěsta – Garsington Festival (foto Clive Barda)

Krize také otevřela archivy prestižních zahraničních operních divadel, které zpřístupňovaly na internetu záznamy svých starších inscenací. Metropolitní opera, Vídeňská státní opera, Mariinské divadlo, Bavorská státní opera, Curych, Aix-en-Provence… Ta nabídka byla hlavně na jaře tak obrovská, že operní fanoušek mohl sedět u internetu od rána do večera a od večera do rána a stejně by nestihl plejádu inscenací s těmi nejlepšími operními sólisty, dirigenty a zajímavými režiséry zdolat. A mohlo nás těšit, že mezi nimi byla i řada našich sólistů – Adam Plachetka, Pavel Černoch, Simona Šaturová – a spousta oper našich skladatelů – Janáčka, Dvořáka, ale i Bedřicha Smetany. Právě jeho Prodaná nevěstaGarsingtonského festivalu přenesená do komunity anglického maloměsta byla tak nápaditá, vtipně rozehraná a perfektně typově obsazená, že to pro mě byla jedna z nejlepších Prodanek, jaké jsem dosud viděla (268. OPHH).

To nejlepší navzdory koronaviru
Samozřejmě oceňuji, že operní život v sevření bezvýchodných zákazů nezanikl zcela. Ovšem nestandardní podmínky, za nichž inscenace po první vlně pandemie vznikaly, nemohou být „generální omluvou“, že všechno, co se podařilo navzdory koronaviru vykřesat, bylo té nejlepší kvality.

Z nových produkcí roku 2020 tak z hlediska „normálních“ kritérií hodnocení za inscenaci roku vedle již zmíněné Svatby Any Sokolović na festivalu Ostravské dny nové opery vybírám Mozartovu Figarovu svatbu v Opavě (267. OPHH). Ačkoli tento náš operní soubor je nejmenší a musí obsáhnout celé stylové spektrum repertoáru, dirigent Vojtěch Spurný i v takových podmínkách znovu strhl celý ansámbl i orchestr svým životadárným (a tolerantním) pojetím historicky poučené interpretace.

W. A. Mozart: Figarova svatba – Slezské divadlo Opava – T. Suchanek, D. Kfelíř, P. Paleček (zdroj SDO)

Režisérka Jana Pletichová Andělová na ni neroubovala umanutě křivolaké aktualizační konstrukce, ale rozehrála ji jako báječnou komedii založenou na mezilidských vztazích s vtipným domýšlením point a skvěle vybranými sólisty. Zejména Lukáš Zeman mohl v této inscenaci vedle muzikality a technicky velmi dobře vedeného barytonu uplatnit své bohaté zkušenosti s historicky poučenou interpretací. Hraběte Almavivu rozehrál jako žárlivého rozzuřeného pruďase i záletného proutníka se spoustou levobočků, který si ani při závěrečném pokání vůči podváděné choti neodpustí zájem o pozadí Zuzanky – rázné a rozkošné zároveň v podání Evy Benett. Inscenaci podpořili i další – Markéta Böhmová vystihla Hraběnku s vtipem ne jako bolestínsky ufňukanou klamanou manželku, ale jako rozhodnou sebevědomou ženu. Neobvyklé bylo obsazení Cherubína kontratenoristou – Lukáš Pelka toho využil hlavně herecky a Cherubínovým milostným eskapádám dopřál plnou chlapeckou razanci. Zcela oprávněně získala opavská Figarova svatba nejvíce operních nominací cen Thálie.

3 4 votes
Ohodnoťte článek

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments