Operní panorama Heleny Havlíkové (305) – Národní divadlo dvakrát na ČT art

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Alespoň částečně tak koncert zachraňovaly sólistky – sopranistky Kateřina Kněžíková (Servilie a Ilia) a Alžběta Poláčková (Vitellie a Elektra) i mezzosopranistka Michaela Zajmi (Annio). Nicméně současné repertoárové domény těchto zkušených sólistek jsou jinde. Tenorista Benjamin Bruns v árii Idomenea potvrdil, že vracet se po wagnerovských a straussovských rolích k Mozartovi, jakkoli k velmi dramatické árii Furo del mar, je velmi obtížné. A Miloš Horák je sice univerzální basista, ale ani jako Publio v kvintetu Deh, conservate, oh DeiTita nenaznačil vytříbenější interpretaci. Islandská mezzosopranistka Arnheiður Eiríksdóttir (Sesto a Idamantes), která se Praze prezentovala již na několika koncertech Spolku přátel, směřuje k intonačně i technicky lepším výkonům, ale pro rozsáhlou a svou dramatičností vypjatou árii Parto, ma tu, ben mio zatím nemá tak širokou výrazovou škálu. A nahradit ve speciálním mozartovském koncertu sólový part basetového klarinetu běžným klarinetem je při dnešních standardech historicky poučené interpretace výrazný nedostatek, jakkoli David Šimeček prokázal technickou zručnost. V programu koncertu navíc čtyři ze sedmi pěveckých čísel tvořily ansámbly, z nichž bylo zřejmé, že se pěveckou různorodost sólistů nepodařilo stmelit a začlenit do toho i sbor.

Takže nezbývalo než nostalgicky vzpomínat, jak s Titem v polokoncertním provedení exceloval v Praze v roce 2018 takový povolaný dirigent, jakým je Marc Minkowski, jak tu dirigent Alessandro de Marchi vycepoval orchestr a režisérské duo Ursely a Karla-Ernsta Herrmannových udělali v roce 2006 z Tita záležitost, která přiblížila Prahu světovým inscenačním trendům. A třebaže inscenace Idomenea ve Stavovském divadle v roce 2010, v níž Kateřina Kněžíková alternovala s Martinou Jankovou v roli Ilie, v hudebním nastudování Tomáše Netopila na počátku jeho kariéry nepatřila k profilovým, měla k Mozartovi výrazně blíže, než letošní narozeninové blahopřání.

Mozartovy narozeniny připomíná Opera ND už třináct let a charakter oslav se za tu dobu proměňoval. V roce 2018 ND umožnilo popřát Mozartovi laureátům Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka a pro Veroniku Holbovou, Lucii Kaňkovou, Romana Hozu a Jana Hnyka byl tento koncert příležitostí se sympatickým entusiasmem předvést své umění na počátku jejich kariéry. Taková oslava, kterou naše první scéna propůjčila mladým talentům, dávala smysl. Jenže v následujícím roce se z oslavy narozenin stal VIP-večírek, protože byla svěřena Plácido Domingovi, jakkoli jeho jinak dozajista úctyhodná kariéra nemá s Mozartem prakticky nic společného. A Domingo zastínil oslavence tím, že koncert pojal jako propagací dalšího ročníku své pěvecké soutěže Operalia, pro kterou využívá různá města, pro 27. ročník Prahu. Loňská oslava se měla odehrávat v duchu večírku U Mozartů jako doma. Jenže místo avizovaného muzicírování v kruhu rodiny a přátel, dokonce bujarého, jak sliboval plakát s fotografií polonahého mladíka s rozcuchanou parukou, vyspávajícího se na stolku v Mozartově salónku, z party zůstalo jen nejisté hraní z listu.

Národní divadlo, Mozartovy narozeniny 2021: Benjamin Bruns (zdroj FB)

Letošní koncert měl k atmosféře oslavy narozenin nepříjemně daleko a hlavně zdůraznil slabiny pokusů nahradit účast živého publika na podobném podniku televizními kamerami bez výraznějšího nápadu pro tento kovidem vynucený „formát“. Potřebuje promyšlenou režii, která s absencí publika v hledišti počítá a umí pracovat. I když to není tak docela férové přirovnání, ale vzpomeňme, s jakým vtipem, kreativitou a zároveň erudicí dokázal s dědictvím Stavovského divadla zacházet v dokumentárním filmu Mozart v Praze třeba Rolando Villazón (zde). A dramaturgie by v hledání vhodného programu pro oslavu Mistrových narozenin v době zavřených divadel jistě v jeho vrstevnatém díle našla ukázky, které by dnes zmatnělou budoucnost prosvětlily. Letošní narozeninový koncert exkluzivitu prostoru jediného dochovaného divadla, ve kterém Mozart dirigoval, utopil ve fádnosti a nenápadité tuctovosti. Škoda, že v koronavirové době tak vzácnou příležitost Národní divadlo promarnilo.

Mozartovy narozeniny
Dirigent Karsten Januschke, režijní spolupráce Beno Blachut ml., dramaturgie Per Boye Hansen

Účinkovali: Kateřina Kněžíková (soprán); Alžběta Poláčková (soprán); Michaela Zajmi (mezzosoprán); Arnheiður Eiríksdóttir (mezzosoprán); Benjamin Bruns (tenor); Miloš Horák (basbaryton)
Sbor Národního divadla, sbormistr: Jan Bubák
Orchestr Národního divadla, koncertní mistr Alexej Rosík

Program:
Le clemenza di Tito: předehra k opeře; Ah perdona al primo affetto (duet Annia a Servilie) / Michaela Zajmi a Kateřina Kněžíková; Parto, ma tu, ben mio (árie Sesta) / Arnheiður Eiríksdóttir, sólo na klarinet David Šimeček; Deh, conservate, oh Dei (kvintet Vitellie, Servilie, Sesta, Annia, Publia se sborem) / Alžběta Poláčková, Kateřina Kněžíková, Arnheiður Eiríksdóttir, Michaela Zajmi a Miloš Horák.
Idomeneo: baletní hudba z opery; Se il padre perdei (árie Ilie) / Kateřina Kněžíková; Fuor del mar (árie Idomenea, 12b) / Benjamin Bruns; Andrò ramingo e solo (kvartet Ilie, Elektry, Idamanteho a Idomenea) / Kateřina Kněžíková, Alžběta Poláčková, Arnheiður Eiríksdóttir a Benjamin Bruns; O voto tremendo! (sbor a Velekněz) / Benjamin Bruns.

Přímý přenos na ČT art ze Stavovského divadla 27. ledna 2021.

G. Verdi: Rigoletto – Long Long – Státní opera 2021 (foto Serghei Gherciu)

Rigoletto jako europejský výprodej

Inscenace Rigoletta ve Státní opeře je už zcela v kompetenci Pera Boye Hansena, uměleckého ředitele obou operních souborů sloučených pod Národní divadlo. Dramaturgicky jde o hodně banální a nevýbojnou volbu hned ze dvou hlavních důvodů: repertoár Státní opery je operními hity, jakými jsou Bohéma, Tosca, Traviata, Nabucco, Aida doslova zahlcený, zatímco objevnější tituly zcela chybějí; a předchozí, letitá inscenace Rigoletta režiséra Karla Jerneka z roku 1988 měla derniéru po téměř pěti stovkách repríz v souvislosti s uzavřením Státní opery kvůli rekonstrukci před pouhými třemi roky. Pro tento titul se vedení rozhodlo, i když usoudilo, že do dvou ze tří hlavních postav – Rigoletta a Vévody – potřebuje hosty zahraniční a pro jedno obsazení Gildy jako hosta Olgu Jelínkovou, která je v angažmá v německém Lipsku. Nasazování nového Rigoletta do hracího plánu (během února a března by se při otevření divadel hrál dle webu ND 8x) napovídá, že by mělo jít o běžný repertoárový titul.

Jistě, opera je dnes naprosto globalizovaná a sólisté vystupují napříč všemi kontinenty, ale pokud si oba operní soubory Národního divadla zachovávají status repertoárového ansámblového divadla se sólisty ve stálém angažmá (na rozdíl od divadel, která hrají v blocích a najímají si sólisty přímo na jednotlivé produkce), pak by výběr titulů měl zohlednit díla, ve kterých najdou uplatnění a využití divadlem tak jako tak zaměstnávaní umělci. Tím spíš v současné době zasažené koronavirovými restrikcemi, která při ztrátě tržeb nabádá spíš k šetření, na což světové operní scény dokážou flexibilně reagovat.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


3.3 14 votes
Ohodnoťte článek
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments