Operní panorama Heleny Havlíkové (316) – Nejen Leonora měla v olomouckém Fideliovi odvahu

  1. 1
  2. 2

V tomto základním rámci se Josef Novák soustředil na vztahy mezi postavami. Například scéna, kdy guvernér Pizzaro nabízí žalářníkovi Roccovi úplatek, pokud zavraždí Florestana, byla zpracována tak, aby nesla jasné, i když zneklidňující morální poselství: Rocco sice ve své velké árii o zlatě peníze adoruje, vražda už je ale za hranicí jeho morálky a svědomí. Nadřízenému se statečně vzepře a cinkající váček odmítne. Když se ale Pizzaro spokojí s tím, že Rocco jen vykope hrob a Florestana zavraždí sám Pizzaro, Rocco nakonec z podlahy váček s penězi sebere a svědomí si očistí úvahou, že zabít Florestana znamená ho zachránit. Toto zkouška morálních kvalit, vystavených pokušení vyšla v inscenaci zřetelně. A to i díky výkonu Jiřího Přibyla jako Rocca. Vzhledem ke svému věku roli starce sice až přehrával, svým pěveckým projevem však vystihl přesně postavu oscilující mezi milujícím otcem a žalářníkem přísným, před vrchností ustrašeným a vůči vězňům i chápajícím.

Hlavní postavou opery je Leonora s nároky na až wagnerovsky hrdinný soprán. Pro Barboru Řeřichovou je to další posun k čím dál dramatičtějšímu oboru: od subretního sopránu se prozpívala nejprve do mozartovských rolí Zerliny, Papageny a Fiordiligi a následně směřovala k mladodramatické Rusalce, Mařence, Jenůfě, Bystroušce, Fibichově Mirandě v Bouři nebo Weberově Agátě v Čarostřelci. Leonoru vzhledem k charakteru svého hlasu pojímá jako mladou zamilovanou ženu, nikoli jako vznešenou heroinu-osvoboditelku, což je v kontextu inscenace i prostoru olomouckého divadla možný přístup. A přesvědčivě v souladu se situacemi propojovala mužně „odhodlaného“ Fidelia s citlivou milující Leonorou plnou obav, zda se jí tak nebezpečný plán podaří.

Naopak mocným dramatickým výrazem prodchnul postavu zuboženého Florestana Jakub Rousek – s Martinem Bártou v roli sebejistého tyrana Pizzara hutně vyjádřili antagonismus těchto dvou nesmiřitelných rivalů. Odlehčený ráz vnesl do inscenace mladý pár – sopranistka Helena Beránková jako veselá Marcelina a tenorista Daniel Matoušek coby odstrkovaný Jaquino. Jakkoli Jakub Tolaš patří k sólistům, z nichž vyzařuje na jevišti charisma, v televizním přenosu role ministra Dona Fernanda, obtížná tím, že na malé ploše musí zapůsobit svou autoritou jako onen „deus ex machina“, až tak přesvědčivě nevyzněla. Počkejme, až bude možné zajít na Fidelia přímo do divadla.

Toto vyhlížení divadelního zážitku lze vztáhnout i k hudebnímu nastudování šéfa olomoucké opery Miloslava Oswalda. Televizní zprostředkování operní inscenace v přímém přenosu, a to nejen vizuální podoby, ale i té zvukové, rozhodně není snadná disciplína. Ukazuje se, jak důležité jsou profese, které si často ani neuvědomujeme a jen se mihnou v závěrečných titulcích – režisér přenosu, kameramani, zvukaři a celá řada dalších specialistů, včetně vládání titulků. Podobně jako v případě ostravské Tosky zprostředkovala televize Noe přímý přenos na profesionální úrovni – díky logickým střihům diváci mohli prostřednictvím různých záběrů sledovat dění na scéně. Navíc televize dala v detailech nahlédnout také do orchestru, při přestavbách do zákulisí, a Jaromír Javůrek byl zasvěceným průvodcem večera i ve stručných rozhovorech s ředitelem olomouckého divadla Davidem Gernešem a s inscenátory.

Moravské divadlo Olomouc, Fidelio 2021 (foto Jan Procházka)
Moravské divadlo Olomouc, Fidelio 2021 (foto Jan Procházka)

Hudební kvalita přímého přenosu však byla tentokrát problematická, možná i z toho důvodu, že oproti ostravskému divadlu Antonína Dvořáka je akustika Moravského divadla Olomouc zrádná svým krátkým dozvukem. Celkový zvuk především orchestru tak zněl zastřeně bez větší plasticity barev. Věřme, že si hudební nastudování Miloslava Oswalda budeme moci co nejdříve poslechnout přímo v divadle a orchestr, především žesťová sekce, se vyvaruje nepřesností. A také sbory vyzní jednolitěji.

Olomoucká inscenace Fidelia Beethovenovu nesnadnou operu divákům zprostředkovala v podobě, která se v čase převažujících režijních experimentů drží tradičního přístupu. I v tom je naplnění smyslu sítě našich divadel. Olomoučtí navíc se sympatickou „odvahou“ ukázali, že se v přímých televizních přenosech mohou směle uplatňovat oblastní divadla.

Ludwig van Beethoven: Fidelio
Hudební nastudování Miloslav Oswald, režie Josef Novák, scéna a kostýmy Marta Roszkopfová, sbormistr Lubomíra Hellová

Osoby a obsazení: Don Fernando – Jakub Tolaš, Don Pizarro, guvernér vězení – Martin Bárta, Florestan, vězeň – Jakub Rousek, Leonora, jeho manželka / Fidelio – Barbora Řeřichová, Rocco, žalářník – Jiří Přibyl, Marcelina, žalářníkova dcera – Helena Beránková, Jaquino, vrátný – Daniel Matoušek, První vězeň – Petr Mašek, Druhý vězeň – Vojtěch Poštulka
Orchestr a sbor Moravského divadla Olomouc

.Moderátor Mgr. Jaromír Javůrek, Ph.D
Televizní režie Josef Novák a P. Leoš Ryška, hlavní kameraman Václav Stuchlý, střih P. Leoš Ryška, hudební režie Radek Krajíček, odborná hudební spolupráce Petr Šumník
Moravské divadlo Olomouc, 24. dubna 2021 od 19:30  na TV Noe

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


3 2 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments