Operní panorama Heleny Havlíkové (318) – Poloscénická internetová Věc Makropulos z Plzně

  1. 1
  2. 2

Červený oblek charakterizoval Vítka v suverénním pěveckém podání Tomáše Kořínka jako levicově smýšlejícího „občana“, ale i přičinlivého solicitátora a starostlivého otce dcery Kristy. Ta ve žlutých šatech byla se svítivě mladistvým sopránem Zuzany Kopřivové rázná adeptka sólového zpěvu – a to nejen ve vztahu k nedočkavému nápadníkovi Jankovi, ale i vůči starodávnému recepisu s formulí nesmrtelnosti, který bez zaváhání spálí. Janek v jasně zeleném obleku v podání tenoristy Amira Khana spojoval roztouženost mládí se submisivitou vůči otci. A režisér Martin Otava posílil Jankovu motivaci k sebevraždě tím, že ho nechal ze skrytu přihlížet tomu, jak Emilie svede jeho otce, barona Pruse, který se chtivě vrhne do jejího výstřihu. Barytonista Jiří Kubík byl jako Prus v modrém, se špacírkou a cylindrem, postihl baronovu šlechtickou uhlazenost i pohrdání nad sebou samým, když se kodexu šlechtice zpronevěří a za milostnou noc s Emilií Marty vydá obálku s recepisem. Vedle Prusovy noblesy byl jeho sok ve sporu o dědictví – Albert Gregor v tyrkysovém obleku, v podání tenoristy Philippa Castagnera horkokrevný prudce vznětlivý mladík – při plně zvládnutém pěveckém partu. A role Hauka-Šendorfa v tenorovém buffo oboru je typově přesnou postavou pro Jana Ježka, který ho nezredukoval na „idiota“, za kterého se označuje, ale do záblesku probuzené paměti vložil sílu autentického dávného prožitku milostného vzplanutí k Emilii Marty v podobě Španělky Eugenie Montes. Do vyrovnaného obsazení patřili i František Zahradníček jako noblesní advokát Kolenatý, Strojník Jana Hnyka a Ivana Šaková v roli Poklízečky. U všech zaslouží ocenění výborná deklamace – v této vskutku mnohomluvné opeře s líčením právní podstaty sporu bylo rozumět každému slovu.

Divadlo J. K. Tyla Plzeň, Věc Makropulos (plnohodnotná scéna) (foto Martina Root)
Divadlo J. K. Tyla Plzeň, Věc Makropulos (plnohodnotná scéna) (foto Martina Root)

Velmi dobrá zvuková kvalita přenosu

Svá představení divadlo natáčí ve spolupráci s Fakultou umění a designu Ladislava Sutnara na Západočeské univerzitě. Po zvukové stránce lze záznam hodnotit jako velmi zdařilý, se zachycením plasticity barev sólových výkonů i orchestru, který se podařilo vyvážit vůči zpěvákům tak, že je nepřekrýval. Vyzněly také výrazové kontrasty, které opeře vtiskl dirigent Norbert Baxa. S velkou přesvědčivostí z konverzačního spěchu dialogů vygradoval dramaticky „akční“ scény, scény eskalujících vášní a zároveň poskytl prostor těm několika málo okamžikům vroucnosti, ale i ironické sžíravosti – až do apoteózy očistného konce. Ne že by z komplikované Janáčkovy partitury vše zaznělo zcela přesně, ale podstatné bylo Baxovo dramatické uchopení celkového výrazu.

Leoš Janáček: Věc Makropulos

Hudební nastudování Norbert Baxa, režie Martin Otava, scéna Daniel Dvořák, kostýmy Dana Haklová, světelný design Antonín Pfleger, videoprojekce Petr Hloušek, sbormistr Jakub Zicha, dramaturgie Zbyněk Brabec.

Osoby a obsazení: Emilia Marty – Ivana Veberová, Albert Gregor – Philippe Castagner, Vítek, solicitátor – Jaroslav Březina, Krista jeho dcera – Zuzana Kopřivová, Jaroslav Prus – Jiří Kubík, Janek, jeho syn – Amir Khan, Doktor Kolenatý, advokát – Jevhen Šokalo, Strojník – Jan Hnyk, Poklízečka – Radka Sehnoutová, Hauk-Šendorf – Jan Ježek, Komorná – Jana Piorecká, Lékař – Viktor Bezkorovaninyi.

Orchestr a pánský sbor DJKT.

Koprodukční inscenace DJKT a Theater Erfurt.

Videozáznam Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni.

Záznam z Velkého divadla Plzeň byl poskytnutý 15.–16. května 2021.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


2 4 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments