Operní panorama Heleny Havlíkové (362) – Třikrát z Brna

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
  7. 7

Janáčkova opera u nás patří k souborům s promyšleně sestaveným sólistickým ansámblem a dramaturgií, která právě této přednosti, dnes mnohými považované za „zastaralou“, velmi efektivně využívá a dopřává sólistům, aby rostli na nových rolích. Tato chvályhodná synergie však tentokrát vyšla jen částečně, když z domácích sólistů premiéře dominoval i po pěvecké stránce svým hutným basem Papageno Jana Šťávy a v druhém obsazení svůj průrazný soprán jako Pamina výborně uplatnila Andrea Široká. Brněnský ansámbl při premiéře i repríze 23. dubna skvěle reprezentovali v menších rolích David Nykl s průrazným basem jako Mluvčí a Kněz, Martina Mádlová v roli rozverné Papageny a v rolích ozbrojenců a kněží Pavel Valenta s hostujícím Josefem Škarkou.

Celkově druhé obsazení na představení 23. dubna vyznělo výrazně lépe. Z hostů se vyrovnaným tenorem plně znělým i ve výškách zaskvěl v roli Tamina Daniel Matoušek vedle Martiny Masarykové jako Královny noci s intonačně jistými koloraturami, byť zatím jen náznakem dramatičtějšího výrazu. Vít Nosek vystihl Monostata jako směšně roztouženého páprdu a po první frázi se rychle přizpůsobil nikoli allegru, ale prestissimu „upovídané“ árie Alles fühlt der Liebe Freuden. Petrovi Levíčkovi se při premiéře v této roli příliš nedařilo. Těžko u tak zkušeného sólisty odhadnout, jestli problémy s koordinací vůči orchestru byly dány jeho snahou uhrát obtloustlého náčelníka policajtů a správně tahat za provázek vedoucí k mohutnému kocouřímu ocasu tak, aby se útočně zvedal. Také trojice dam Královny noci 23. dubna ve složení Eliška Gattringerová, Jana Hrochová a Václava Krejčí Housková zněla sezpívaněji a v nadsázce erotického toužení komičtěji, než při premiéře trojice Daniela Straková-Šedrlová, Markéta Cukrová a Václava Krejčí Housková. Velkou pochvalu zaslouží Géniové Eliška Crháková, Zuzana Vítková a premiérová Markéta Kolářová i alternující Lucie Kalandříková, které zpívaly v kostýmech nemotorných Teletubbies bez amplifikace, což těmto chlapeckým rolím odpovídá lépe než dnes tak časté zesilování těchto partů na mikroport.

Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna – Národní divadlo Brno (foto Marek Olbrzymek)
Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna – Národní divadlo Brno (foto Marek Olbrzymek)

Petr Nekoranec, premiérový představitel Tamina, je pro tuto roli představitelsky ideální typ. A s akustikou Janáčkova divadla má zkušenosti, když tu před lety vytvořil titulní roli v Rossiniho Hraběti Orym a od té doby jeho tenor získal na intenzitě. Ale v roli Tamina jako by nevěřil, že se prosadí nad příliš hlasitě hrajícím orchestrem a nedařilo se mu propojovat pěvecké rejstříky. Jana Šrejma Kačírková stále dokáže zprostředkovat mladičkou, za svou lásku bojující Paminu, ale role Brittenovy Elleny v Peteru Grimesovi, Pucciniho Mimi, Janáčkovy Bystroušky, Leoncavallovy Nedy, Verdiho Desdemony nebo dokonce Aidy, Smetanovy Jitky a Mařenky, ale i Martinů Julietty nebo Poulencovy ženy v Lidském hlasu, v jejím podání často skvostné, si v případě Mozarta vybraly svou daň vůči pohyblivosti a vylehčenosti lyrického partu Paminy. Také Doubravka Součková, obsazená podobně jako v pražském Stavovském divadle do role Královny noci, uplatňuje svůj mimořádný talent mnohem přesvědčivěji v jiných rolích (Morgana v Händelově Alcině, Elinor v Křičkově Bílém pánovi, Zerlina v Mozartově Donu Giovannim nebo Ofélie v Thomasově Hamletovi) – dramatické koloratury dvou vypjatých árií Královny noci v tuto chvíli hlavně přesností intonace v těch nejvyšších tónech přesahují přednosti této tak perspektivní sólistky. Jiří Sulženko pojal nudnou moudrost Sarastra příliš doslova i po pěvecké stránce.

Důležitým rozhodnutím je u nás v případě Kouzelné flétny volba jazyka, ve kterém tento singspiel zpívat a mluvit. V Brně se rozhodli pro němčinu. První ryze pragmatická otázka se týká národnostního složení v obsazení a schopnosti sólistů zvládnout mluvené dialogy, pro operní zpěváky obtížné i v jejich rodném jazyce, natož v německém originálu. Vykrácení textů na naprosté minimum v brněnské inscenaci tak bylo určitě ku prospěchu nastudování, jakkoli i těch několik německých vět občas znělo hodně toporně. Druhá úvaha souvisí s komickou vrstvou této opery, když praxe jednoznačně dokládá, že titulky v tomto případě nemohou nahradit propojení textu, hudby a gest s načasováním point komických situací. V brněnské inscenaci to bylo zřejmé z několika českých vět, které utrousil na „své“ planetě „domorodec“ Papageno – publikum reagovalo spontánním smíchem a staly se z toho nejveselejší momenty celé inscenace. Třetí, pro rozhodování podstatný aspekt se váže k tomu, na jaké publikum /cílovou skupina je inscenace zaměřena (známe i takové, které jsou mládeži nepřístupné). Z Krobotovy vnějškově efektní režie se zvířátky se dá odvodit, že v Brně Kouzelnou flétnu zamýšleli jako rodinné představení. Menší děti si s titulky sotva poradí – přitom obsazení domácími sólisty odstranilo překážku rodilých mluvčích v češtině.

Netroufám si odhadovat, nakolik byl hudební tvar při premiéře ovlivněn tím, že dirigenta hudebního nastudování brněnské Kouzelné flétny Pavla Šnajdra kvůli jeho nemoci zastoupil Ondrej Olos. Od orchestru Janáčkovy opery nemůžeme z pochopitelných důvodů jeho všestranného repertoárového zaměření očekávat vycizelovanou historicky poučenou interpretaci, takže k tomu výtka nesměřuje. Ovšem vylehčenější zvuk a hlavně preciznost souhry jsou neoddiskutovatelným základem. Ten se však při premiéře splnit nepodařilo. Při repríze 23. dubna už dirigoval Pavel Šnajdr, který hlavně sjednotil koordinaci mezi orchestrem, sólisty a sborem v kontrastně volených tempech, v případě těch rychlých někdy až zbytečně uspěchaných. Pod Šnajdrovým vedením také průzračněji vyznělo střídmější obsazení smyčcové sekce s vypracovanou artikulací ve svižných pasážích.

Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna – Národní divadlo Brno, 13. dubna 2022 (foto Marek Olbrzymek)
Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna – Národní divadlo Brno, 13. dubna 2022 (foto Marek Olbrzymek)

Na vysokou laťku nastavenou předcházejícími brněnskými inscenacemi této sezony – Peterem Grimesem, Řeckými pašijemi a Alcinou – nová Kouzelná flétna bohužel nenavázala. Sci-fi adaptace této Mozartovy opery ztroskotala nejen ve vesmírných kulisách, ale při premiéře i na její hudební a pěvecké podobě. Sci-fi design, pro Kouzelnou flétnu dozajista možný, zůstal jen vnějškovým, pro fanoušky filmů Star Trek nejspíš atraktivním rámcem, ale do rozkrývání smyslu této Mozartovy mnohovýznamové opery pro dnešek se nepromítl. Repríza 23. dubna ovšem naznačila, že sólistické obsazení i orchestr mají potenciál přiblížit (alespoň po hudební stránce) i tuto inscenaci vysokým standardům, díky nimž patří brněnský operní soubor u nás k těm nejlepším.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
  7. 7

Mohlo by vás zajímat


5 2 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments