Operní panorama Heleny Havlíkové (369) – Rusalka jako chromá baletka tentokrát v Drážďanech a Kouzelná flétna za obrazem

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

V Královské opeře byl představitel prince Eric Cutler zásadně handicapovaný tím, že se kvůli aktuálnímu zranění achillovky pohyboval o berlích a ruce si chránil černými rukavicemi. Loyovu koncepci to tím zcela rozvrátilo – chromá Rusalka se zbaví berlí, aby se ve vysněném světě setkala s chromým Princem o berlích, který své něžné i vášnivé dotyky „filtruje“ skrze rukavice. V Drážďanech především Pavel Černoch vnesl jako Princ do inscenace energii přelétavého muže, který se zmítá mezi dvěma ženami – něžnou a plachou Rusalkou a Cizí kněžnou jako dráždivou „femme“ fatale. Strhující byla variabilita, s jakou vůči Rusalce střídal láskyplně něžné objímání, naštvané ponižující peskování, smyslnou touhu a frustraci z jejího nenaplnění i nepochopení její plachosti vystřídané Rusalčinou strojenou snahou napodobovat provokativní dráždivost Cizí kněžny. Vůči té Černochův Princ podléhal sexuálnímu chtíči, posílenému i čím dál divočejšími erotickými orgiemi (polonéza). Ale zatímco v Madridu šla Karita Mattila jako Cizí kněžna pěvecky až za hranu dramaticky vášnivé vyhrocenosti a stylizaci do sexbomby a chtivé erotomanky zbytečně přehrávala, Eleně Gusevě jsme věřili její atraktivitu a svůdnost, s nimiž si prince i svým barevným plným sopránem podmaní tak, že se před ní poníženě plazí jako pejsek.

V záznamu z Madridu Vodník v provedení ruského basisty Maxima Kuzmina-Karavaeva působil v tmavomodrém obleku s motýlkem spíš jako nejistý úředník. Drážďanský představitel Vodníka Alexandros Stavrakakis, kterého si v Semperově opeře „vychovali“ jako člena zdejšího studia mladých, přesněji vystihl i svým měkkým basem tuto postavu jako empatického otce, který těžce nese zranění svého nejmilovanějšího dítěte – a zároveň podléhá Ježibabě jako panovačné „šéfce“. Zatímco Vodník tleská Rusalčinu i neúspěšnému pokusu o balet na špičce se zraněnou nohou, Ježibaba si nad spadlou Rusalkou pohrdlivě zapálí cigaretu.

Antonín Dvořák: Rusalka – Olesya Golovneva, Semperoper Dresden (zdroj Semperoper Dresden, foto Ludwig Olah)
Antonín Dvořák: Rusalka – Olesya Golovneva, Semperoper Dresden (zdroj Semperoper Dresden, foto Ludwig Olah)

Koncepci Ježibaby Loy změnil na Vodníkovu dominantní manželku a matku (či spíše macechu) Rusalky s blond drdolem, mohutným poprsím v nevkusném růžovém svetru s hlubokým výstřihem a udělal z ní poněkud ordinérní stárnoucí „principálku“. Při představení 4. června bylo obdivuhodné, jak Jolana Fogašová, která na poslední chvíli zaskakovala za onemocnělou Christu Mayer, toto pojetí zvládla – včetně klíčové scény Rusalčiny proměny, když vytáhne z kapsy zástěry placatici, přihne si, přepne vypínač, kterým spustí bouři blesků, a za Rusalčina úpění bolestí jí odváže bandáž ze zraněné nohy. Pak jí v porcelánovém hrníčku naservíruje nápoj z placatice jako kafíčko a ujišťuje se, jestli Rusalce „jazyk zdřevěněl“. (Ježibabě, která pila z placatice totéž, jako čarodějnici nezdřevěněl.) I když některé přechodové tóny Fogašové nezněly při výsměchu vůči odvržené Rusalce zcela vyrovnaně, suverénně využila scény s Hajným, který s Kuchtíkem vyzvídá důvod Princova stonání, k ukázce, že může být pro Hajného velmi atraktivní a eroticky přitažlivá.

I drážďanské žínky byly trojicí rozdováděných holek-baletek, které mají sice se svou starší sestrou soucit, ale jejímu trápení nerozumějí, mají svých „holčičích“ starostí a chichotání dost a dost. Pod taktovkou Christopha Gedscholda však jejich ansámbly v podání Ofeliye Pogosyan, Sandry Maxheimer a Constance Heller nezněly ani pěvecky vyrovnaně, ani rytmicky zcela koordinovaně. Štěpánka Pučálková, která v Semperově opeře alternuje Druhou žínku 4. června bohužel nezpívala (a není obsazena ani do zimní série).

Antonín Dvořák: Rusalka – Teatro Real Madrid (zdroj Semperoper Dresden)
Antonín Dvořák: Rusalka – Teatro Real Madrid (zdroj Semperoper Dresden)

Hereckou rodinu v Loyově inscenaci rozšiřuje ještě smutný zamilovaný Pierot (u Dvořáka Lovec), který těžce nese, že si ho Rusalka nevšímá. Tuto roli sice výborně vystihl Simeon Esper, ale takový koncept této postavy je na Dvořákovu operu naroubovaný odjinud. Podobně jako dva chaplinovští komici s knírem a buřinkou (u Dvořáka Hajný a Kuchtík), jejichž „číslo“ pojaté jako groteskní výstup dvou nešiků s žebříkem, o který se přetahují a balancují s ním, byl v drážďanské verzi klidnější, takže vyzněl méně násilně než ze záznamu. A především představitelka Kuchtíka Nicole Chirka se blýskla jadrným hlasem a dokonalou češtinou.

Efekt ani v Drážďanech nepostrádala choreografie při polonéze, která se zvrhla v sexuální orgie, vystřídané při sboru Květiny bílé po cestě (zpívaném za scénou) krušným vystřízlivěním, s nímž sledují, jak se Rusalka z prostých letních šatů převléká do svatebních.

Antonín Dvořák: Rusalka – Pavel Černoch, Olesya Golovneva, Semperoper Dresden (zdroj Semperoper Dresden, foto Ludwig Olah)
Antonín Dvořák: Rusalka – Pavel Černoch, Olesya Golovneva, Semperoper Dresden (zdroj Semperoper Dresden, foto Ludwig Olah)

Nevím, zda a kolik měl Christoph Gedschold pro své jediné hudební řízení Rusalky v Drážďanech zkoušek. Z představení 4. června bylo zřejmé, že to je zkušený dirigent, který dostál základní požadavky partitury s dostatečným rozpětím dynamiky, aniž orchestr překrýval zpěv. Ale zůstalo o této „povšechnosti“ a místy probleskovala i nesouhra mezi orchestrem a sólisty.

Loyova Rusalka by měla po Madridu a Drážďanech putovat do Boloni, Barcelony a Valencie. Třebaže inscenace vyvolává spíš podněty k zamyšlení, než aby jednoznačně přesvědčila, a hodně záleží na obsazení, síla Dvořákovy hudby i v uměřeném hudebním pojetí Christopha Gedscholda při představení 4. června jednoznačně zvítězila. Hlediště bylo sice ten večer poněkud prořídlé, ale diváci přijali provedení vřelým potleskem.

Antonín Dvořák: Rusalka – Semperoper Dresden (foto Ludwig Olah)
Antonín Dvořák: Rusalka – Christa Mayer, Olesya Golovneva, Semperoper Dresden (zdroj Semperoper Dresden, foto Ludwig Olah)

Antonín Dvořák: Rusalka
Hudební nastudování Joana Mallwitz, dirigent představení 4. června Christoph Gedschold, režie Christof Loy, scénické nastudování Johannes Stepanek, scéna Johannes Leiacker, kostýmy Ursula Renzenbrink, světla Bernd Purkrabek, choreografie Klevis Elmazaj, sbormistr Jonathan Becker, dramaturgie Juliane Schunke

Osoby a obsazení (4. června 2022): Rusalka – Olesya Golovneva, Princ – Pavel Černoch, Vodník – Alexandros Stavrakakis, Ježibaba – Jolana Fogašová, Cizí kněžna – Elena Guseva, Žínky – Ofeliya Pogosyan, Sandra Maxheimer, Constance Heller, Hajný – Sebastian Wartig, Kuchtík – Nicole Chirka, Lovec – Simeon Esper
Saský sbor a orchestr státní opery Drážďany
Koprodukce s Královským divadlem Madrid, Městským divadlem v Boloni, Velkým divadlem v Barceloně a Palácem umění královny Sofie ve Valencii
Semperova opera Drážďany, premiéra 7. května 2022, recenzováno představení 4. června 2022

Kouzelná flétna za obrazem

Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna – Divadlo v Dlouhé, 26. května 2022 (foto Pavel Hejný)
Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna – Divadlo v Dlouhé, 26. května 2022 (foto Pavel Hejný)

Pražské Divadlo v Dlouhé ozvláštnilo svůj repertoár operou, respektive adaptací singspielu Wolfganga Amadea Mozarta Kouzelná flétna. Autorem hudební úpravy je Matěj Kroupa, český překlad Jiřího Gruši a Karla Krause své režii přizpůsobilo duo SKUTR, které se touto produkcí rozloučilo se svým pětiletým působením v uměleckém vedení Divadla v Dlouhé (a od nové sezony přechází do činohry Národního divadla).

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


2.3 3 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments