Operní panorama Heleny Havlíkové (379) – Stálé operní soubory a jejich plány na sezonu 2022/23

Divadla s operními soubory vstupují do nové sezony s ambiciózními plány. Při dlouhodobém srovnání jsou pro sezonu 2022/23 příznačné dva aspekty: Oproti dřívějším létům, kdy jasně dominovalo období romantismu, v nejnovějších dramaturgických plánech se jim co do počtu titulů vyrovnají opery dvacátého století. A pokračuje odklon od verdiovsko-pucciniovských „bestsellerů“ ve prospěch zájmu o českou operu.

I když jsme si i letos o prázdninách užívali festivaly s operními inscenacemi – díky NODO, Hudebnímu festivalu Znojmo, Festivalu komorní hudby Český Krumlov s Barokní nocí, Smetanově Litomyšli, souboru Musica Florea, olomouckému festivalu Baroko i Olomouckým barokním slavnostem, základními pilíři naší operní krajiny zůstává deset divadel se stálými operními soubory – Národní divadlo a Státní opera v Praze, Janáčkova opera v Národním divadle Brno, Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě, Divadlo J. K. Tyla v Plzni, Moravské divadlo Olomouc, Divadlo F. X Šaldy v Liberci, Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích, Severočeské divadlo opery a baletu v Ústí nad Labem a Slezské divadlo v Opravě.

Po všech těch koronavirových turbulencích divadla věří v návrat do „normálních“ předcovidových dob. A věřme s nimi, že se už nebudou opakovat situace, kdy se pečlivě a zodpovědně připravené plány hroutily jako domečky z karet, kdy divadla nevěděla dne a pomalu ani hodiny, jestli budou muset uprostřed rozjeté sezony zavřít, kdy potom soubory sice mohly za přísných protiepidemických nařízení zkoušet, ale diváci do hledišť nesměli – nebo pak jen v omezeném počtu a s doklady o očkování nebo testování. Ovšem přidaly se nové hrozby vyvolané válkou na Ukrajině. S nezdolným optimismem doufejme, že i v tak ekonomicky složité a mimořádně obtížné době si divadla udrží zájem publika.

Změny ve vedení operních souborů, i hodně překvapivé a s otazníky

Řada divadel vstupuje do sezony 2022/23 s novým vedením. Do Moravského divadla Olomouc si ředitel David Gerneš jako novou šéfku opery vybral režisérku Veroniku Loulovou s nadějí, že tato nedávná absolventka HAMU a zakladatelka pražského, velmi nekonvenčního operního uskupení Run OpeRun vnese na Hanou nové impulsy a získá olomouckému divadlu širší spektrum diváků, a to včetně těch, které tento žánr nezajímal. Ke změně dochází také v Českých Budějovicích, kde pod ředitelem Lukášem Průdkem a šéfem opery Tomášem Ondřejem Pilařem skončil po deseti letech generální hudební ředitel Mario De Rose a pozici šéfdirigenta už od letošního ledna zastává dirigent David Švec.

Další změny uveďme tím, že je samozřejmě právem ředitelů a šéfů utvářet tým spolupracovníků, se kterými si rozumějí. Ale ne vždy je zřejmé, zda byly změny dlouhodobě plánované, a některé vzbuzují i řadu otázek, ba dohadů. V Liberci pohyb na vedoucích postech vyvolal poslanecký mandát ředitelky Jarmily Levko. Zřizovatel, město Liberec, na dobu jejího působení jako poslankyně do čela Divadla F. X. Šaldy jmenoval dosavadní šéfku opery, režisérku a dramaturgyni Lindu Hejlovou Keprtovou. Na operním šéfovském postu ji nahradil její dosavadní zástupce, dirigent Karol Kevický. Velkým překvapením však byla výpověď daná Martinu Doubravskému, který do loňského roku jako šéf opery stál za významnou osmnáctiletou etapou libereckého souboru a také jako šéfdirigent zde chtěl pokračovat. Dle vyjádření Doubravského právního zástupce Tomáše Haltufa, byla důvodem výpovědi nadbytečnost. Místo šéfdirigenta měla být zřízena pozice hudebního ředitele pro Ondreje Olose. Linda Hejlová Keprtová tak ale vlastně popírá, čeho si na libereckém souboru považovala a co při převzetí ředitelské funkce deklarovala – kontinuitu léty budované práce. Vždyť Martin Doubravský, často právě ve spolupráci s Lindou Keprtovou jako režisérkou, se zasloužil o setrvalou vysokou úroveň a dramaturgickou nápaditost liberecké opery – dokonce tak, že i když patří k těm menším souborům, liberecké inscenace opakovaně získávaly ceny na festivalu Opera, celostátní přehlídce našich operních divadel.

Další turbulence ve vedení divadla se už od konce června odehrávají ve Slezském divadle, které od ledna letošního roku po odchodu Ilji Racka řídí Aleš Kománek. Sliboval, že se bude zasazovat o zachování operního souboru, který neustále čelí tendencím zřizovatele ho zrušit. Na konci sezony ovšem oznámil dirigentovi Vojtěchu Spurnému, že s ním nadále jako s šéfem opavské opery nepočítá. Přitom Vojtěch Spurný patří k dirigentům s mimořádným citem pro operní divadlo – a těch u nás vskutku nemáme nazbyt. Vojtěch Spurný zajímavě profiloval opavský soubor uváděním původních verzí oper a hledáním interpretačního přístupu odpovídajícímu době vzniku zvolených oper. A dařilo se mu sestavovat obsazení tak, že sólisté tohoto nejmenšího souboru získali nebo byli nominováni na ceny Thálie.

Komentář zaslouží i změna na postech obou hudebních ředitelů v rámci Národního divadla po pouhých třech letech pod vedením Pera Boye Hansena, když v Národním divadle Jaroslava Kyzlinka (hudebním ředitelem Opery ND byl od září 2016 do července 2022) střídá Robert Jindra a ve Státní opeře Karla-Heinze Steffense (hudebním ředitelem Státní opery byl v letech 2019-2022) nahradí Andrij Jurkevyč. To příliš nesvědčí o promyšlené stabilní Hansenově personální politice, kterého navíc Národní divadlo platilo už rok předtím, než převzal tuto pozici, právě za přípravu na budoucí výkon funkce uměleckého ředitele.

V ostatních divadlech a operních souborech zůstává vedení stabilní – v Brně to jsou Martin Glaser jako ředitel, Jiří Heřman jako šéf opery a Marko Ivanović na pozici šéfdirigenta. V Ostravě je spolupracovníkem ředitele Jiřího Nekvasila hudební ředitel Marek Šedivý, v Plzni si ředitel Martin Otava vybral jako šéfa opery dirigenta Jiřího Petrdlíka. V Ústí také zůstává dvojice Miloš Formáček jako ředitel – Milan Kaňák ve funkci šéfa opery.

Sezona 2022/23 v číslech