Operní panorama Heleny Havlíkové (44)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Tady jsou dojmy z pěveckých výkonů druhé premiéry: Janu Ježkovi se v Bendovi podařilo zmíněný kantorský typ vystihnout více herecky, pěvecky se potýkal se znělostí hlasu. Z milenecké dvojice Terinky a Jiřího sršela uvolněná rozpustilost při vědomí míry, dané respektem k otcovské / kantorské autoritě: v Alžbětě Poláčkové (po excelentním výkonu Lisy v Glassově Les enfants terrible) roste sopranistka stříbřitého objemného hlasu v kombinaci s hereckým talentem (pokud si ohlídá, aby se lehké chvění při vyšších tónech nestalo nepříjemným vibratem). Aleš Voráček je chasníkem odhodlaným a jadrným (škoda, že se tato charakteristika začala poněkud vytrácet z jeho tenorových výšek). Manželský pár panských navrátilců z „nebezpečné“ jakobínské ciziny i jejich dvou dětí si v této inscenaci zachoval až příliš upjatou strojenost a ctihodný chladný odstup, ze které cit probleskoval jen zdrženlivě, díky měkkému barytonu Romana Janála (kterému se ovšem nepodařilo vyvarovat drobných intonačních nepřesností) a kantiléně Dany Burešové, jejíž pevný soprán dodává Julii spíše odhodlanost, než tklivost. Ondrej Mráz jako Hrabě Vilém, který tak těžko hledá vztah k domněle nezdárnému synovi, zůstal starým mrzutým morousem a nepodařilo se mu pěvecky vyjádřit otcovské smíření. Přes svědomité plnění režijních pokynů František Zahradníček jako Purkrabí Filip nedokázal posílit komickou rovinu inscenace: poctivě se naučil odehrát vysmívaného snaživce, ale falstaffovským typem zamilovaného domýšlivce nebyl.


Základním – vtipným a variabilním – scénografickým prvkem je spousta festovných dřevěných židlí s opěradlem v pěti velikostech, od maličkých dětských přes standardní dospělé až po obří čtyřmetrový exemplář, piedestal pro panstvo. Díky tomuto šťastnému nápadu se inscenátorům podařilo dát celému lidskému hemžení pohybovou dynamiku. A obohatili inscenační výklad Jakobína o různé úhly pohledu, jimiž jednotlivé postavy vidí své okolí i sami sebe: na židličkách při vzpomínkách na dětství a na to, když jako malí vnímali okolní svět jako obtížně zdolatelné naddimenzované věci – ve scénografickém řešení inscenace jsou obří dveře nebo knihy. Dalším výrazným rysem inscenace je také nápadité domýšlení situací a motivací pro jednání postav – půvabné je dojetí, se kterým Benda od svých zlobílků, kteří ho mají ve skutečnosti velice rádi, přijímá dárek – na velké plátno vyvedený začátek notového zápisu jeho serenády. Také klíčnice Lotinka, v jiných inscenacích prakticky pasivně nepovšimnuta, je tentokrát v podání Yvony Škvárové typem ženské, která si Purkrabího naparování nic nedělá a nechá se „uplatit“ panákem, aby učitele přes přísný zákaz vpustila k hraběti.

Třebaže občas méně by bylo více (házení papírových vlaštovek, dělání dlouhých nosů nebo otevření obvykle škrtané taneční scény v závěru), Národní divadlo Jakobínem doplnilo svůj chatrný český repertoár konečně o divácky vděčnou a poctivou inscenaci, která netrpí svévolným režisérismem ani staromódním tradicionalismem. Hravá kantorská „serenáda, se podařila“.

***

Inspirace na dny příští

Bude to týden operně hodně nabitý: Národní divadlo moravskoslezské uvede ve čtvrtek 13. října (od 18:30 hod.!) premiéru Pucciniho Bohémy v hudebním nastudování Roberta Jindry. Režisér Tomáš Studený operu zasadil do života dnešních nekonvenčních mladých umělců.

V sobotu 15. října začíná na pražském Žofíně Mezinárodní televizní festival Zlatá Praha. Až do 19. října budou mít zájemci o televizní zpracování vážné hudby, opery nebo baletu možnost individuálně se podívat na téměř stovku pořadů včetně záznamů operních inscenací, například Adrianu Lecouvreur s Angelou Gheorghiu a Jonasem Kaufmannem z londýnské Royal Opera, Brittenova Billyho Budda, Don Giovanniho z Drottningholmu, Poulenkovy Dialogy Karmelitek z Bavorské státní opery, Weillův Vzestup a pád města Mahagonny v režii svérázné španělské skupiny La Fura.

Nedávnou newyorskou premiérou, Donizettiho Annou Bolenou s Annou Netrebko v titulní roli, začíná v sobotu 15. října (18:45) letošní sezóna jedenácti přímých přenosů z Metropolitní opery, u nás do dvaceti českých a moravských měst.

V neděli 16. října (d 19:00 hod.) se po svém červnovém pražském triumfu do Rudolfina vrátí Cecilia Bartoli, tentokrát s orchestrem Il giardino armonico a dirigentem Giovanni Antoninim. Program Sacrificium je složený z virtuózních skladeb pro absolventy neapolské školy pro kastráty v 1. polovině 18. století. Zazní na něm árie, předehry Nicola Porpory, Riccarda Broschiho, Georga Friedricha Händela, Francesca M. Veraciniho, Leonarda Vinciho, Antonia Caldary a dalších. Koncert slibuje mimořádný zážitek, protože Cecilia Bartoli se zdá být svrchovanou interpretkou pro umění, kvůli kterému byla obětována mužská sexualita.

Armel Opera Competition and Festival

Szegedi Nemzeti Színház 6.-15.října 2011
Riccardo Zandonai:
Francesca da Rimini
Théâtre National de Szeged (Maďarsko)
Režie : Tamás Juronics
6.října 2011

Joseph Mysliveček: Antigona – Premiere en Hongrie
Théâtre Bienne-Soleure (Švýcarsko)
Režie : Andreas Rosar
8.října 2011

www.operacompetition.hu

***

Antonín Dvořák:
Jakobín
Hudební nastudování, dirigent: Tomáš Netopil
Režie: Jiří Heřman
Scéna: Pavel Svoboda
Kostýmy: Alexandra Grusková
Choreografie: Lucie Holánková
Sbormistr: Pavel Vaněk, Jiří Chvála
Dramaturgie: Beno Blachut
Světelný design: Daniel Tesař
Orchestr, sbor a balet opery Národního divadla
Kühnův dětský sbor
Premiéra 8.října 2011 Národní divadlo Praha
(psáno z 2.premiéry 9.10.2011)

Hrabě Vilém z Harasova – Ondrej Mráz
Bohuš z Harasova – Roman Janál
Adolf z Harasova – Jiří Hájek
Julie – Dana Burešová
Filip – František Zahradníček
Jiří – Aleš Voráček
Benda – Jan Ježek
Terinka – Alžběta Poláčková
Lotinka – Yvona Škvárová

www.narodni-divadlo.cz

Připravujeme ve spolupráci s českým rozhlasem 3 – Vltava

Zvukovou podobu Operního panoramatu Heleny Havlíkové najdete zde

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Dvořák: Jakobín (ND Praha)

[Celkem: 7    Průměr: 4.1/5]

Mohlo by vás zajímat


2
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
2 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Anonymous

Tož k Jakobínu: Nevím, zda je dobré udělat z Lotinky alkoholičku, jen aby se vytvořit charakter za každou cenu je dobré udělat z Lotinky alkoholičku.Indispozice pana Ježka byla více než patrná, proto bych ho neobviňoval z neznělosti hlasu. Paní Poláčková zpívá vzadu, proto hlas málo jiskří a málo se nese do hlediště (ale to byl i problém paní Kněžíkové – dříve paní Tattermuschová, Šounová nebo Jehličková zněly báječně), Aleš Voráček je pro budovu ND opravdu tkaničkovitý tenor, basisté se ani jeden neosvědčil, Roman Janál byl lepší, než při záskoku o první premiéře (pan Sem den předtím zpíval v Českých Budějovicích… Číst vice »

Anonymous

Režie pana Heřmana mne vcelku překvapila – čekal jsem, že se postavy budou po jevišti ploužit jako u Wilsona, ale docela se hrálo divadlo – někdy by ovšem méně znamenalo více (vlaštovky ve škole).
A také by si pan Heřman mohl odpustit ta debilní režírování před tím, než zazní hudba. Je to opravdu nevkusné a antioperní! Dějství začíná skladatelovou hudbou a nikoli přidaným trapným rozehráváním něčeho, co autoři ani omylem nezamýšleli!