Operní panorama Heleny Havlíkové (54)

slot gacor agen slot gacor link slot gacor link slot gacor slot pulsa situs slot gacor situs slot gacor gacor88 slot pulsa game slot slot gacor Týden od 12. do 18. prosince 2011 - Ostravský Romeo v texaskách - Image s letenkou do ráje - Dal&scaron;í inspirace na dny pří&scaron;tí, tentokrát předvánoční i mezivánoční *** Ostravský Romeo v texaskách Ostravská opera uvedla 15. prosince premiéru Romea a Julie Charlese Gounoda (1818-1893). Tento velký francouzský operní romantik ov&scaron;em použil drama velkého Alžbětince po svém. Jeho libretisté Jules Barbier a Michel Carré zacházeli se slavnými literárními předlohami bez vět&scaron;ích skrupulí: s řemeslným fortelem, se znalostí dobové konvence a hlavně diváckého vkusu v jeho touze po sentimentu a jevi&scaron;tní podívané. Tak nakládali s Goethem a jeho Faustem – pro Gounodovu dnes nejslavněj&scaron;í operu, a také Goethovým Vilémem Meisterem pro Thomasovu Mignon, se &scaron;ťastným koncem. Útlocitným respektem k velkému renesančnímu dramatikovi se netrápili ani v případě Hamleta pro Thomase, ani u Romea a Julie, kterým Gounod osm let po Faustovi roz&scaron;ířil svůj věhlas. Opera měla premiéru v Paříži v roce 1867. Navzdory pravidlům velké francouzské opery je Romeo a Julie vlastně &bdquo;komorní“: soustřeďuje se v nezvykle vysokém počtu čtyř rozsáhlých výstupů na ústřední zamilovanou dvojici – na úkor srážek znepřátelených rodů a předev&scaron;ím závěrečné katarze smíření. Gounod ji na poslední chvíli nakonec v redukované podobě předsadil celé opeře ve sborovém prologu, který shrnuje hned na začátku celý příběh. Opera tak končí velkým efektním duetem umírajících milenců, protože Romeo tu na rozdíl od Shakespeara neumírá dříve, než Julie procitne. Gounod nepromarnil příležitost pro blažené valčíkové melodie, cituplná dueta, nadýchané koloraturní kaskády, roztoužené kavatiny, uvzdychané vzlyky nad třídobými přiznávkami, slzavé smuteční mar&scaron;e, ale i pro rozverně ironickou ranní serenádu Romeova pážete, která předchází souboji se zavražděním Merkucia a Tybalta. V Národním divadle moravskoslezském bylo ze základu hudebního nastudování mladého dirigenta Tomá&scaron;e Braunera možné vycítit cit pro francouzskou lehkost, eleganci, citovost, které se snažil dodat i mladistvý &scaron;vih. Bohužel orchestr ne vždy toto jeho pojetí naplnil a předev&scaron;ím smyčcové skupiny zněly hodně nesourodě už od úvodní předehry. Těžko překonatelnou laťku inscenování Romea a Julie Charlese Francoise Gounoda nastavil v pražském Národním divadle v roce 1994 režisér Josef Bednárik. Každý inscenátor této Gounodovy opery to má u nás obtížné, protože se nevyhne porovnání s jeho strhující dynamickou show. Bednárik tehdy pojal Romea a Julii jako apoteózu čisté lásky ve světě bez lásky, ve &scaron;píně podzemních garáží s celým arzenálem nejrůzněj&scaron;ích dopravních prostředků (včetně kolečkových bruslí pro Merkucia), v pragmatické devastaci lidských vztahů agresivní nesná&scaron;enlivostí, brutální odcizeností, redukcí milostného citu na konzumaci sexu maskáčového komanda. Dřívěj&scaron;í inscenace Romea a Julie, ale i ta nedávná Fausta z Metropolitní opery byly jen důkazem, že takové bednárikovské inscenace na&scaron;ich režisérů by ve světě rozhodně nezapadly – pokud by ov&scaron;em dostali příležitost. Také slovenský režisér Peter Gábor, který se v Ostravě velmi dobře uvedl v loňské sezóně Giordanovou Fedorou, se pokusil přiblížit francouzské sentimentální balení tragického příběhu milenců dne&scaron;ku a dát inscenaci komorní výraz. Na scéně vystačil s málem: se soustavou praktikáblů, jejichž vyrovnané schodovité sestavení do čtverce po obvodu jevi&scaron;tě se s postupujícím vr&scaron;ením konfliktů rozpadá a boří do neuspořádané změti. Hlavním scénografickým prvkem výtvarníka Jozefa Cillera je &bdquo;budka“ ve tvaru kvádru bez přední a zadní stěny, spou&scaron;těná do různých vý&scaron;ek z provazi&scaron;tě do středu jevi&scaron;tě. Je místem prvního nesmělého setkání milenců, kteří si přes jeho stěnu dávají svůj první polibek, Juliiným prozářeným oknem i postelí novomanželů. Barevnost inscenaci dodávají efektní a slu&scaron;ivé kostýmy Kataríny Holkové.Luciano Mastro v džínách, tričku a sportovní bundě i odvážně jen v černých slipech a rozepnuté ko&scaron;ili a Kateřina Kněžíková v elegantní kolekci &scaron;atů i průsvitné ko&scaron;ilce nejsou so&scaron;ní operní hrdinové, ale pohybují se jako současní mladí lidé rozverně skotačící, mr&scaron;tně prchající, něžně stydliví, prudce vá&scaron;niví i odhodlaní obětovat v&scaron;e pro svoji lásku. Mastrův tenor zní plně ve v&scaron;ech polohách včetně vý&scaron;ek, ale na francouzskou operu možná až příli&scaron; pucciniovsky hutně. Pro naturel Kateřiny Kněžíkové je Julie ideální rolí, vět&scaron;í pěveckou překážkou pro ni v&scaron;ak znamenala úvodní rozverná árie &bdquo;Ecoutez! Ecoutez!“ s nástrahami koloratur a vý&scaron;ek. Přitom velkou Juliinu árii ve 4. dějství &bdquo;Dieu! Quel frisson court dans mes veines“, v níž váhá nad vypitím zdánlivě smrtícího nápoje, která bývá pro svoji obtížnost vynechávána, zvládla výborně a patřila k vrcholům inscenace. Po úvodním sboru, který Gábor s divadelní imaginací rozdělil na znepřátelené tábory světlem, se už nepodařilo dodat ostatním postavám zřetelněj&scaron;í charakteristiky a vytvořit tak v inscenaci dal&scaron;í vrstvu, která by zdůvodnila neodvratný tragický osud milenců uprostřed znepřátelených rodů. David Szendiuch má sice pro otce Kapuleta plně znělý bas, ale vypadá spí&scaron; jako Juliin bratr a jeho vztah k ní je dobrosrdečně indiferentní. Ani Ale&scaron; Jenis nevyužil árie o královně Mab ke zřetelněj&scaron;í charakteristice prchlivého Romeova přítele a soustředil se – úspě&scaron;ně – na pěvecké zvládnutí role. Frater Vavřinec se sonorním basem Martina Gurbaľa zůstal ve své mni&scaron;ské kutně vzne&scaron;eným duchovním. Ani Erika &Scaron;porerová, které neměla s partem chůvy žádné pěvecké problémy, nepřekročila rámec starostlivé tety, byť počáteční mužský kostým sliboval neobvyklé uchopení této role. Z této plejády postav tak nakonec jasně vynikla Marianna Pillárová se zvonivě subretním sopránem jako ro&scaron;ťácké páže, které si pro brilantní serenádu &bdquo;vystačí“ s jednou prázdnou pet lahví. Přes dílčí výhrady má v Romeovi a Julii ostravská opera po Cardillacovi, Fedoře, ale i Wertherovi dal&scaron;í inscenaci, která hledá moderní podobu operního divadla současnosti, při respektování partitury skladatele. Také dal&scaron;í tituly leto&scaron;ní sezóny ostravské opery lákají k náv&scaron;těvě – Janáčkova Věc Makropulos alespoň koncertně s Evou Urbanovou v titulní roli, Stravinského Život prostopá&scaron;níka a Dvořákova Armida. *** Image s letenkou do ráje V sobotu vysílala Česká televize nový dokument Zbyňka C. Mikulíka o Dagmar Peckové s názvem Letenka do ráje. Padesátiny a zároveň třicetileté profesní jubileum této mezzosopranistky, která patří k těm nemnoha na&scaron;im interpretům, jimž se podařilo prosadit se na prestižních zahraničních scénách, jsou více než pádným důvodem k zachycení těchto výročí i příležitostí k bilancování. Hodinový dokument je průřezem uměleckým působením i soukromým životem Dagmar Peckové od útlého dětství v Medle&scaron;icích u Chrudimi přes bouřlivou pubertu a muzikálové začátky po současnost, kdy žije v poklidné vesničce Heuweiler nedaleko Freiburgu. Dnes už přece jen není Dagmar Pecková onen provokující &bdquo;ježek“, jako když v roce 1995 natočila vtipně drzý klip s částí árie Sesta Parto! z Mozartovy opery La clemenza di Tito. Nicméně i v tomto dokumentu Pecková boří představy o vzne&scaron;ené operní divě: dokáže se sama na sebe nejen podívat s humorným odstupem (výborný nápad prostřihů její interpretace I Could Have Danced All Night z My Fair Lady), ba ironií, ale znovu se rozhodla neskrývat i odvrácenou stranu slávy, své boje, &scaron;kobrtnutí a prohry. Zaslouží uznání, že dokázala sebekriticky zhodnotit svůj neúspěch coby Ježibaba a Cizí kněžna v inscenaci Dvořákovy Rusalky v Národním divadle a místo prá&scaron;ků investovala do dal&scaron;ího nalézání svých pěveckých kvalit. Letenka do ráje není první takové svědectví o Dagmar Peckové. V cyklu Ženy na přelomu tisíciletí o ní v roce 2000 natočila pořad s názvem Forte a piana už Helena Tře&scaron;tíková, když v časosběrném dokumentu zachytila pět let jejího života v době, kdy k roli operní sólistky přibírala nově i roli matky, které se nevyhnuly bolestné partnerské rozchody. Přitom studovala v Národním divadle Carmen, kterou dodnes považuje za jednu ze svých nejvýznamněj&scaron;ích rolí. Z Mikulíkova dokumentu, který se místy potýká s výběrem a opakováním sekvencí, temporytmem a pointováním střihů, je zřejmé, že má operu i Dagmar Peckovou velice rád; Letenka do ráje je spí&scaron;e zachycením obrazu, který si Dagmar Pecková se zku&scaron;enostmi výborné herečky přála v danou chvíli o sobě sdělit, než dokumentem, který by pronikl hlouběji pod tento image.Nicméně – po této její dobrovolné zpovědi se můžeme o to více tě&scaron;it na úterní komorní koncert FOK, na kterém tato letos rezidenční sólistka FOKu s orchestrem Ensemble 18+ vystoupí v programu s výběrem scén z Purcellovy opery Dido a Aeneas, Hadynovou kantátou Ariadna na Naxu ale i skladbou “Ad Honorem B+B+B“, dirigenta tohoto koncertu Vojtěcha Spurného. Koná se 20. prosince v kostele sv. &Scaron;imona a Judy od 19:30 hod. *** Dal&scaron;í inspirace na dny pří&scaron;tí, tentokrát předvánoční i mezivánoční Zůstaňme je&scaron;tě u České televize, která na první svátek vánoční 25. prosince na Dvojku od 20:55 zařadila premiéru záznamu opery Giuseppe Scarlattiho Dove è amore è gelosia (Kde je láska je i žárlivost). O vydařené inscenaci tohoto intermezza giocoso s dirigentem Vojtěchem Spurným v režii Ondřeje Havelky v barokním divadle na zámku v Českém Krumlově se skvělými výkony čtveřice sólistů Lenkou Máčikovou, Kateřinou Kněžíkovou, Ale&scaron;em Brisceinem a Jaroslavem Březinou jsme již psali (Operní panorama z 13. září 2011 – najdete zde, Recenze Vlasty Reittererové - najdete zde). Bezprostřední zku&scaron;enost z tvrdých lavic unikátního prostoru tohoto divadla může záznam sice jen zprostředkovat (komorní prostor divadla na záznamu celkově působí jako rozlehlej&scaron;í), ale díky filmovým kouzlům dovoluje nahlédnout do míst, která zůstávají divákům z hledi&scaron;tě skryta. Můžeme v prostřizích sledovat práci ma&scaron;inistů v zákulisí, jak obsluhují sofistikovaný systém rumpálů, kladek a dal&scaron;ích důmyslných mechanismů při bleskurychlé výměně soustavy...

Operní panorama Heleny Havlíkové (54)

Hodnocení

Vaše hodnocení - Gounod: Romeo a Julie (NDM Ostrava)

Mohlo by vás zajímat