Operní panorama Heleny Havlíkové (79)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Ostravský Romeo v texaskách a Julie v kolekci elegantních šatů až po odvážně průsvitnou košilku měli mladistvý švih: Dirigent Tomáš Brauner vystihl francouzskou lehkost, eleganci a citovost této Gounodovy opery. Režisér Peter Gábor francouzskou sentimentální ambaláž tragického příběhu veronských milenců přebalil do vyjadřování současných mladých lidí – rozverných, něžně stydlivých, prudce vášnivých. Takové pojetí výborně sedlo Aleši Brisceinovi, pro jehož lyrický tenor je právě Romeo optimální rolí. A kromě Jany Šrejmy Kačírkové si v Ostravě s Julií velmi dobře poradila také Kateřina Kněžíková. Převedení Pucciniho Bohémy do života party mladíků, kteří se s notebooky, mobily snaží proniknout do světa umění i srdcí žen se v Ostravě podařilo také režisérovi Tomáši Studenému – a měl k tomu skvělou partu sólistů s Peterem Bergerem jako Rudolfem a Marií Fajtovou v roli Musetty v čele.

Zajímavý inscenační posun vyšel také v Liberci Martinu Otavovi s Gluckovým Orfeem a Eurydikou. Mytologický příběh o bájném pěvci, který se vypravil pro svou zemřelou manželku do podsvětí, je v jeho čisté stylizaci předsmrtnou halucinací, přeludem, snem zoufalého mladíka současné high society, který se nedokáže vyrovnat se smrtí své milované ani s cynismem okolí a v depresi beznaděje a prázdnoty spáchá sebevraždu. Opera má šanci oslovit dnešní publikum i díky výkonu Václavy Krejčí Houskové v roli Orfea. Oproti všem „papírovým“ předpokladům se hvězdou plzeňského nastudování Ponchielliho La Giocondy nestala Eva Urbanová, která zpívala premiéru v indispozici, ale představitelka titulní role v druhé premiéře Ivana Veberová. Rozvrhla si dobře síly svého hutného sopránu až po závěrečný výstup a postupně rozkrývala duši i motivace nešťastné dívky, která se obětuje pro druhé. Režisér Oldřich Kříž posílil tento romantický operní thriller ještě větší dramatickou sevřeností a ostřejší motivací jednání antagonisticky vyhrocených postav.

Vítězný návrat do Plzně se podařil Petru Kofroňovi v hudebním nastudování Borodinova Knížete Igora. Monumentální operní fresku podle hrdinského eposu Slovo o pluku Igorově vystavěl na účinných kontrastech v souladu s režií Michaela Taranta, který mohl na výborně vymyšlené scéně Tomáše Moravce rozvinout svůj osvědčený rukopis srozumitelných vizuálně působivých obrazů s bohatým domýšlením situací. Třebaže sólistické obsazení nebylo zcela vyrovnané, prosadili se mezzosopraniska Kateřina Jalovcová (Končakovna) a David Szendiuch (Končak).

Co se nepovedlo
Jistěže měla sezóna 2011/12 i své omyly a propady. O režijních svévolnostech a  nezvládnutém hudebním nastudováním už zmínky padly, takže shrnuji:  Mezi propadáky řadím Mascagniho Sedláka kavalíra a Leoncavallovy Komedianty v SOP, které režisérka Inga Levant násilně a bezradně napasovala do italských filmových ateliérů Cinecittà a dirigent Hillary Griffith doslova odbyl; Donizettiho Nápoj lásky v Plzni, v němž se z koketní Adiny v režii Blaženy Hončarivové stala usedlá přísná obrýlená paní učitelka, zkušený dirigent Ivan Pařík ho hutně odehrál jako Pucciniho, a Dvořákova Rusalka v Brně.

Klíčem jsou osobnosti
Je skvělé, že díky „opeře do kin“ máme možnost porovnávat s těmi nejlepšími inscenátory, orchestry, sólisty a sbory planety. Když se za dirigentský pult postaví John Fiore, Jiří Kout nebo Jan Latham-Koenig  a mají šanci se souborem skutečně pracovat, pak je výsledek srovnatelný. Bláhová představa ministra kultury o samospásných rekonkurzech, díky kterým získáme skvělejší hráče a zpěváky, takto jednoduše nefunguje. A jak je nejen z bilance této sezóny zřejmé, neplatí ani přímá úměra: čím více peněz tím větší umění. Čím ale rozhodně nemá být řečeno, že si divadelníci nezaslouží důstojné a odpovídající finanční ohodnocení. Klíčem k úspěchu jsou osobnosti s jasnou vizí a schopnosti ji naplňovat v čele divadel, v inscenačních týmech, mezi sólisty. Máme je – na ředitelských postech Jiřího Nekvasila, toho času v Ostravě,  Martina Otavu, tč. v Liberci. K oběma jako režisérům s vyhraněným rukopisem, jímž dokážou tlumočit operu jako hudební divadlo, přiřazuji i Michaela Taranta, Jiřího Heřmana, Oldřicha Kříže, Zbyňka Brabce s hlubokým respektem k partituře, z mladší generace Tomáše Studeného.

Jakkoli jsou soubory pod finančním tlakem, je potěšitelné, že některé z inscenací sezóny 2010/11 by v mezinárodní konkurenci obstály. Až to připomíná moudrost Talmudu, že „jen když jsme drceni jako olivy, vydáváme ze sebe to nejvzácnější“. Zřizovatelé by na to ale neměli hřešit, protože i tato moudrost má své hranice, které jsou v mnoha případech již překračovány. Tvůrčí potenciál našim operním umělcům určitě nechybí – jen by potřebovali zřizovatele, kteří si toho jsou vědomi.  I opera je součástí kulturního průmyslu, jak si to dobře vědí například ve Vídni, což ale ministerským úředníkům zřejmě uniklo, když výlet do rakouské operní Mekky vydávají za odborný podklad pro svou umanutou slučovací transformaci.  Až se nabízí závratná představa, co by se stalo, kdyby naše divadla měla k dispozici finanční prostředky těch zahraničních.***

Inspirace na dny příští

1. ročník bienale festivalu NODO /New Opera Days Ostrava / Dny nové opery Ostrava:
František Chaloupka: Eva a Lilith  (objednávka Ostravského centra nové hudby). Scénická realizace Jiří Nekvasil, David Bazika. Lucie Vítková, Lucie Páchová – zpěv. Dunami Ensemble (Brno)

Salvatore Sciarrino:  Infinito Nero. Libreto podle zápisu sv. Marie Maddaleny de’ Pazzi (1566 – 1607). Dirigent Petr Kotík, scénická realizace Jiří Nekvasil, David Bazika. Katalin Károlyi, mezzosoprán. Ostravská banda. Divadlo Jiřího Myrona, pondělí 25. června 2012 19:30 hod.

Televizní opery – Odysseův návrat (režie F. Kaucký), Odysseův návrat (režie J. Nekvasil), Připálený toast (režie L. Weinstein). Divadlo Jiřího Myrona, úterý 26. června 2012 16:30 hod.

Salvatore Sciarrino: La porta della legge -česká premiéra. Libreto podle části románu Proces Franze Kafky. Nastudováno v italštině s českými titulky ve spolupráci s Wuppertaler Bühnen. Dirigent Petr Kotík, režie Johannes Weigand, scéna a kostýmy Jürgen Lier, video design Jakob Creutzburg. Gerson Sales, kontratenor, John Janssen, baryton, Martin Js. Ohu, bas. Ostravská banda. Divadlo Antonín Dvořáka, úterý 26. června 2012 19:30 hod.

Bohuslav Martinů: Divadlo za bránou. Hudební nastudování Valentina Shuklina, režie Radim Vizváry, scéna Jozef Hugo Čačko. Studenti a absolventi HAMU. Premiéra na Nové scéně Národního divadla 26. června 2012 20:00 h., další reprízy nádvoří Lichtenštejnského paláce na Malostranském námětí 27. a 28. června 2012 20:30 hod.

Gaetano Rossini: Příležitost dělá zloděje. Hudební nastudování (s klavírem) Ema Mikešková, překlad, úprava, režie, scéna a kostýmy Tomáš Studený. Výzkumné centrum hudebního/operního divadla (VCHOD) při Hudební fakultě JAMU. Atrium Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity (Joštova 10), premiéra 26. června 2012 20:00 hod.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments