Operní panorama Heleny Havlíkové (97)

Týden od 12. do 18. listopadu 2012
 – Dvojí radost z Adama Plachetky
 – „Odpočinutí věčné dejž Pane Káti“
 – Příliš realistický brněnský Osud
 – Brněnská bergovská turistika
 – Inspirace na dny příští
***

Dvojí radost z Adama Plachetky

Adam Plachetka v Rudolfinu triumfoval áriemi z Händelových oratorií Alexandrova slavnost, Mesiáš, Acis a Galatea a Juda Makabejský, které nedávno natočil se svými mnohaletými muzikantskými přáteli The Czech Ensemble Baroque Orchestra & Choir pod vedením Romana Válka pro Supraphon.

Adamovi Plachetkovi jeho působení v prestižní Vídeňské státní opeře zjevně svědčí. Jeho hlas se na mozartovském repertoáru, který zde převážně zpívá, vyrovnal v celém rozsahu do pevného a měkce znějícího basbarytonu s naprosto spolehlivou intonací a muzikalitou. Jakkoli nepatří k rigidním specialistům na takzvanou poučenou interpretaci barokní hudby a k plnějšímu výrazovému odstínění typických barokních afektů dozajista ještě vyzraje, na áriích (v angličtině) mohl také svrchovaně předvést výborně zvládnutou virtuózní techniku belcanta s náročnými koloraturami. Doslova bouři nadšení vyvolávaly jeho desítky vteřin dlouhé linie zpívané na jeden dech.

Plachetka svým koncertem v Rudolfinu přinášel radost nejen svým pěveckým výkonem, ale i díky své osobnosti – je stále sympatický, klukovský, a své potěšení z Händela dokázal předávat do hlediště naplno. A diváci zaplněného Rudolfina ho odměnili nadšeným potleskem vestoje.

Hodnocení autorky:  85 %
***

„Odpočinutí věčné dejž Pane Káti“

Káťa Kabanova patří k Janáčkovým vrcholným operám, po Její pastorkyni a Lišce Bystroušce ve světě k nejčastěji uváděným. V Ostravě operu podle Ostrovského dramatu Bouře pojal režisér Jiří Nekvasil v sehraném týmu se scénografem Danielem Dvořákem jako reminiscenci příběhu v mysli Káti: její představitelka je na scéně po celou inscenaci  – schoulena ve výklenku nebo pod schody „pozoruje“ dění, kterého se přímo neúčastní. Inscenátoři akcentovali témata slabošských mužů a silných žen. Káťa se za svou nevěru potrestá smrtí a vzdoruje tak své tchýni Kabaniše – své mrtvé tělo vystaví především jí jako účet proti pokryteckému odsouzení jejího poklesku.

„Nehybnost“ a bezvýchodnost Kátiny situace v přesně stylizovaných hereckých akcích podporuje strohá šedá scéna tvarovaná světlem. Dominuje jí masivní stůl, židle a lavice, „nehybný“ itinerář, který je tradicí přišroubován k maloměstské podlaze natolik silně, že únikem z tohoto zatuchlého prostředí je pro Káťu pouze smrt. Lucerna, která je v této provinční sevřené komunitě jediným zdrojem světla, je však jako jediná vedle ostatních strohých rovných linií povážlivě nakloněna. Až provokativně je na ní umístěno červené „věčné světlo“. Připomínalo jak lhostejné čidlo dálkového ovladače, tak věčnou lampu, visící v katolických kostelech před hlavním oltářem, symbolizující přítomnost eucharistického Krista.Hudební nastudování bylo dílem dirigenta Roberta Jindry, který se snažil o velké výrazové a dynamické kontrasty a z přediva Janáčkovy hudební řeči se mu dařilo „vytáhnout“ klíčová témata. Janáčkovu operu tak až překvapivě „rozsvítil“ v jejím celkovém tvaru do (svého druhu) „mše za zemřelou“. Bohužel orchestr se nedokázal vyvarovat chyb v nejednotných nástupech i intonačních nepřesnostech.

V roli Káti trýzněné svým okolím a sebou samotnou se na premiéře představila Morenike Fadayomi, sólistka düsseldorfské opery. Její soprán sice nemá takovou měkkost, jak ji známe z interpretace Gabriely Beňačkové, nebo křehkou zranitelnost, kterou Káťu obdařila v pražském nastudování Tomáše Netopila a Roberta Wilsona Christina Vasileva, svým zvučným, pevným a technicky zcela spolehlivým hlasem i velmi dobrou výslovností roli Káti jako pozorovatelky sebe samé zvládla skvěle. Méně přesvědčila jinak vyhlášená wagnerovská a straussovská americká sopranistka Nadine Secunde, v jejímž podání se zrůdnost panovačné Kabanichy tak trochu vytrácela. A premiéra také úplně nevyšla Gianclucovi Zampierimu jako Borisovi, kterého víc než Káťa zajímá čas na jeho hodinkách a po propuknutí svého milostného skandálu z Kalinova potichu „zmizí“ kanálem (nasouká se do propadla v podlaze jeviště).

Ovšem další obsazení bylo při ostravské premiéře špičkové – ať už Jana Sýkorová jako mladistvě temperamentní Varvara, Jan Vacík v roli slabošského submisivního Tichona nebo Richard Samek coby svobodomyslný Kudrjáš, který si při svém večerním dostaveníčku dokonce „zatrsá“.Ostravská opera má v novém nastudování Káti Kabanové další inscenaci, která má (s výjimkou zbytečných chyb v orchestru) mezinárodní standard.

Hodnocení autorky: 80 %
***

Příliš realistický brněnský Osud

Na rozdíl od Káti Kabanové Janáčkova opera Osud, která vznikala bezprostředně po Její pastorkyni, se objevuje na jevišti jen zřídka. Tato opera na „ženské“ libreto Fedory Bartošové je prodchnutá secesní dekadencí přelomu 19. a 20. století. (Svým námětem je například velice blízká operám rakouského skladatele Franze Schrekera, zejména jeho Vzdálenému zvuku z přibližně stejné doby.) Lze se domnívat, že námět s příběhem vnitřně rozervaného skladatele Živného, kterému se nedaří dokončit svou operu a pádem z balkónu se mu zabije tchýně i milovaná manželka, má mnohé autobiografické rysy. Janáček, hluboce zasažen smrtí své milované dcery Olgy, netrpělivě čekal, zda v Praze prorazí s Její pastorkyní. V té době padesátník, se během svého pobytu v Luhačovicích bezhlavě zamiloval do krásné, avšak vdané, osmadvacetileté Kamily Urválkové, která mu líčila svůj milostný příběh z mládí se skladatelem Ludvíkem Vítězslavem Čelanským, který dramaticky skončil a který se Čelanskému stal námětem pro operu Kamilla (uvedena v pražském Národním divadle v roce 1897). Leoš Janáček se premiéry Osudu, se kterým se hodně natrápil a dokončil ho v roce 1905, nedožil.

Jedno z možných inscenačních řešení Osudu hledal při prvním scénickém provedení v roce 1958 v Brně dramaturg Václav Nosek, který rozdělil třetí dějství, během kterého skladatel Živný v aule konzervatoře studentům líčí okolnosti kompozice své opery tak, že první dějství v Luhačovicích a druhé v bytě manželů Živných pojal jako reminiscenci – závěr se opět vrací na konzervatoř, během skladatelova vyprávění se rozpoutá bouře, jejíž blesk Živného zasáhne a on ve chvíli, kdy se už už zdá, že slyší hudbu pro poslední jednání své opery, umírá se slovy: tato hudba jest v rukou Božích a zůstane tak.

Osud se po uvedení v Českých Budějovicích v roce 1978 a ještě jednou v Brně (1987) stal téměř ideálním dílem pro poetiku Roberta Wilsona. Pro uvedení v pražském Národním divadle v roce 2002 přidal jako důležitou postavu Fatum v podání Soni Červené a děj shrnul do kompaktní výrazové a výtvarné zkratky – byla to jedna z nejzajímavějších inscenací roku.Inscenátoři brněnské inscenace v čele s německým režisérem Ansgarem Haagem se drželi Janáčkových představ o scénické podobě Osudu, ponechali děj na počátku minulého století v mondénní lázeňské společnosti a ve studentském prostředí konzervatoře. S německou důkladností se nechali až příliš realisticky vtáhnout do zákrutů rozehrávání miniscének mezi lázeňskými hosty nebo popisně vizualizovali odpověď pětiletého synka na otázku co je láska dvojicí služebných, kteří se spěšně oblékají, zjevně předčasně vyrušeni z milostných hrátek. V tomto pojetí (v kritické edici Jiřího Zahrádky) Živný v péči syna sice přežije, ale odsouzen k beznadějnému životu bez Míly.Mladý dirigent Jakub Klecker odehrál s brněnským orchestrem partituru spolehlivě, ovšem bez vyhraněnějšího hudebního názoru. Výborné bylo ovšem obsazení obou titulních rolí s velice náročnými party – především sopranistka Pavla Vykopalová dodala okouzlující Míle, milence a pak manželce skladatele Živného, zvláštní záhadnost, noblesu, zasněnou tajemnost a přiblížila se tak onomu dekadentnímu charakteru opery. Rozvráceného skladatele Živného vystihl slovenský tenorista Ondrej Šaling.

Hodnocení autorky: 75 %
***

Brněnská bergovská turistika

Brněnská premiéra Osudu zahájila mezinárodní festival – bienále Janáček Brno 2012 s podtitulem třetího ročníku Genius loci. Festival v jedné ze svých dramaturgických liní právem připomíná i tvorbu brněnských skladatelů, kteří sice nebyli Janáčkovými žáky, ale jeho dílo i život důkladně studovali a svým (po janáčkovsku svérázným) způsobem na ni navázali: z tvorby brněnského skladatele, muzikologa a literáta, v roce 1971 předčasně zemřelého Josefa Berga zazněly ve foyeru Janáčkova divadla dvě jeho opery: Provizorní předvedení opery Johanes doktor Faust pro tenor (Faust), soprán (Anděl), činoherce (Bohoďábel), trumpetistu, pozounistu a hornistu, s typickou bergovskou ironizací, až recesí „schazuje“ Goethovo faustovské téma neustálými nečekanými zvraty. Miniopera Eufrides před branami Thymén je originální travestie ušlechtilých tenorových hrdinů a velkooperních manýr, když užvaněný vojevůdce dobývá město, které se nebrání, za doprovodu „orchestru“, který tvoří pouhá trubka, a se vstupy konferenciéra, který je replikou socialistckých kulturních referentů. Přes snahu Arnošta Goldflama, který si v obou operách zahrál činoherní role a také je režíroval, i pěvecky zvládnuté výkony Tomáše Kořínka i Barbory Sojkové stejně jako hráčů na žestě z orchestru Berg pod vedením Petera Vrábela, však vyznění obou oper, založených na syntéze hudebního a scénického dění,  utrpělo tím, interpreti zpívali, resp.v případě Goldflama mluvili, z not.Další operní program festivalu se přesunul do zbrusu nového, před pár týdny otevřeného Divadla na Orlí, ve kterém získala Janáčkova akademie múzických umění moderní, zejména světlenou technikou špičkově vybavený divadelní, zkušební a nahrávací prostor. Bergova jednoaktovka Evropská turistika je sarkastickou reflexí válečných tažení dvacátého století s hlubším vhledem do nesmyslnosti válek. Inscenační tvar režiséra Tomáše Pilaře v prostoru jakéhosi blyštivého válečného varieté byl výstižný. A poslední inscenací nabité soboty byla vokálně scénické kompozice Kráska a zvíře Miloslava Ištvana. Vychází z Hrubínovy adaptace. Kráska, postupně odhaluje identitu (skrytou třináctou komnatu) zvířete a toto poznání ji recipročně vystavuje atakům na její vlastní identitu. Je dobře, že festival toto Ištvanovo dílo s věčným tématem hledání (a ztrácení) vlastního poslání a individuality takto připomněl.

Dosavadní program 3. ročníku festivalu, ve kterém měl (dnes již) exředitel brněnského Národního divadla Daniel Dvořák ambici zviditelnit brněnskou metropoli v mezinárodním janáčkovském kontextu, vyvrcholí uvedením dvou zahraničních operních představení, což je událost, na kterou si ekonomicky u nás netroufnou ani renomovanější festivaly: norimberskou inscenací Věcí Makropulos v režii jednoho z nejvýznamnějších operních režisérů Roberta Carsena a holandské nastudování Káti Kabanové (Opera Zuid Maastricht) v nastudování legendy operní režie – Harryho Kupfera. Festival Janáček Brno se stává prestižním hudebním podnikem a doufejme, že tento status potvrdí i dalšími ročníky.

Hodnocení autorky:
– Johannes doktor Faust / Eufrides: 60 %
– Evropská turistika / Kráska a zvíře: 70 %
***

Inspirace na dny příští

Římský ohňostroj – 2. koncert cyklu Hvězdy barokní opery. Collegium 1704, Roberta Invernizzi – soprán, umělecký vedoucí Václav Luks. G. F. Händel: Concerti grossi op. 6 HWV 319 & HWV 324, Pugneran con noi le stelle – opera Rodrigo HWV 5, Ogni vento – opera Agrippina HWV 6, Tra le fi amme HWV 170 – kantáta, Dissertavi, oh porte d‘averno! – La Resurrezione HWV 47, Dixit Dominus HWV 232 – žalm. Rudolfinum, Dvořákova síň úterý 20. listopadu 2012 19:30 hod.

Jules Massenet: Don Quichotte. Dirigent Martin Doubravský, režie Linda Keprtová, scéna a kostýmy Marie Blažková, sbormistr Martin Veselý, choreografie Martin Goga. Dulcinée – Jana Wallingerová, Kateřina jalovcová, Dana Šťastná, Don Quichotte – Pavel vančura, Jiří Přibyl, Sancho – Anatolij Orel, Filip Bandžak, Pédro – Lívia Obručník-Vénosová, Lucie Kašpárková, Garcias – Věra Poláchová, Lucie Kašpárková, Rodriguez . Dušan Růžička, Michal Bragagnolo, Juan – Miloš Guth, Dušan Růžička. Divadlo F. X. Šaldy v Liberci, premiéra pátek 23. 11. 2012 19:00 hod.

Leoš Janáček: Věc Makropulos – Dirigent Marcus Bosch, režie Robert Carsen, scéna Radu Boruzescu, kostýmy Miruna Boruzescu, sbormistr Tarmo Vaask. Emilia Marty Zhanna Afanasieva, Albert Gregor Michael Putsch, Vítek Martin Nyvall, Krista Judita Nagyová, Jaroslav Prus Kurt Schober, Janek Martin Platz, Dr. Kolenatý Gustáv Belácek. Státní divadlo Norimberk. Hostování v rámci Mezinárodního festivalu Janáček Brno 2012 pátek 23. listopadu 2012 19:00 hod.

Petr Iljič Čajkovskij: Jolanta. V titulní roli Anna Netrebko. Slovinský komorní sbor, Slovinská filharmonie, dirigent Emmanuel Villaume. Obecní dům, Smetanova síň, pátek 23. listopadu 2012 19:30 hod.

Antonín Dvořák: Armida. Dirigent Robert Jindra, sbormistr Jurij Galatěnko. Sbor a orchestr Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Osoby a obsazení: Hydraot, král Damašku (Martin Gurbal’), Armida, jeho dcera (Dana Burešová), Ismen, vládce Sýrie a čaroděj (Ulf Paulsen), rytíř Rinald (Tomáš Černý), Bohumír, vůdce křižácké výpravy (Martin Bárta), Petr, poustevník (David Szendiuch), rytíř Sven (Martin Šrejma), rytíř Gernand (Matěj Chadima), rytíř Dudo (Peter Svetlík), rytíř Ubald (Roman Vlkovič), rytíř Roger (Ondřej Koplík), Muezin (Martin Štolba), Siréna (Marianna Pillárová). Záznam představení Národního divadla moravskoslezského v Ostravě ze 4. a 8. 11. 2012. Český rozhlas 3 – Vltava sobota 24. listopadu 2012 20:00 hod.

Leoš Janáček: Káťa Kabanová. Dirigent Stefan Veselka, režie Harry Kupfer, scéna Hans Schavernoch, kostýmy Yan Tax. Savjol Prokofjevič Dikoj Henk van Heijsbergen, Boris Grigorjevič Bernhard Berchtold, Marfa Ignatěvna Kabanová Miranda van Kralingen, Katěrina (Káťa) Kabnová Johanni van Oostrum, Tichon Michael Baba, Kudrjáš Elmar Gilbertsson, Varvara  Stefanie Schaefer, Kuligin Jacques de Faber, Gláša Marjolein Bonnema, Fekluša Saskia Voorbach, Žena Florine Vogel, Muž Glenn Desmedt. Spoluúčinkuje orchestr Janáčkovy opery Národního divadla Brno. Opera Zuid Maastricht. Hostování v rámci Mezinárodního festivalu Janáček Brno 2012 neděle 25. listopadu 2012 19:00 hod.

***

Adam Plachetka (basbaryton)
Recitál
Dirigent: Roman Válek
Sbormistr: Tereza Válková
13.listopadu 2012 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
Georg Friedrich Händel: árie z oratorií Mesiáš, Acis a Galatea, Alexandrova slavnost a Juda Makabejský

www.fok.cz

***

Leoš Janáček:
Káťa Kabanová
Dirigent: Robert Jindra
Režie: Jiří Nekvasil
Scéna: Daniel Dvořák
Kostýmy: Zuzana Krejzková
Pohybová spolupráce:Jana Ryšlavá
Dramaturgie: Daniel Jäger
Sbormistr:Jurij Galatenko
Orchestr a sbor opery Národního divadla moravskoslezského
Premiéra 15. listopadu 2012 Divadlo Antonína Dvořáka Ostrava

Savjol Prokofjevič Dikoj – Martin Gurbaľ
Boris Grigorjevič –Gianluca Zampieri
Marfa Ignatěvna Kabanová –Nadine Secunde
Tichon Ivanyč Kabanov –Jan Vacík
Káťa –Morenike Fadayomi
Váňa Kudrjáš –Richard Samek
Varvara –Jana Sýkorová
Kuligin – Roman Vlkovič
Glaša – Erika Šporerová
Fekluša –Marianna Pillárová
Pozdní chodec –Petr Němec
Žena – Monika Kratochvílová

www.ndm.cz

***

Festival Janáček Brno 2012
Leoš Janáček:
Osud
Dirigent: Jakub Klecker 
Režie: Ansgar Haag 
Scéna: Kerstin Jacobssen 
Kostýmy: Simona Vachálková 
Sbormistr: Josef Pančík 
Dramaturg: Patricie Částková 
Asistent dirigenta: Ondrej Olos 
Orchestr a sbor Janáčkovy opery v Brně
Premiéra 16. listopadu 2012 Janáčkovo divadlo Brno

Živný – Ondrej Šaling
Míla Válková – Pavla Vykopalová
Matka Mílina – Iveta Jiříková
Doktor Suda – Petr Levíček
Lhotský – Jiří Klecker
Konečný – Roman Janál
Slečna Stuhlá – Tereza Merklová Kyzlinková
Poeta – Ondřej Koplík
1. dáma – Martina Králíková
2. dáma – Lucie Kašpárková
Paní majorová – Daniela Straková-Šedrlová
Slečna Pacovská – Lucie Kašpárková
Student – Ondřej Koplík
Stará Slovenka – Jitka Zerhauová
Paní radová – Jana Sobotková
Mladá vdova – Jitka Klečanská
Inženýr –  Milan Rudolecký
Verva – Petr Císař
Součková – Andrea Široká
Kosinská – Hana Kopřivová
Doubek – Ondřej Koplík
Sklepník – Tomáš Krejčiřík
Hrázda – Petr Levíček

www.ndbrno.cz

***
Festival Janáček Brno 2012
Josef Berg:
Eufrides před branami Thymén

Josef Berg:
Johannes doktor Faust

Dirigent: Peter Vrábel
Režie: Arnošt Goldflam
Orchestr Berg
17. listopadu 2012 foyer Janáčkova divadla Brno

Řečník / Bůh / Ďábel – Arnošt Goldflam
Eufrides / Faust – Tomáš Kořínek
Anděl – Barbora Sojková
Zřízenci – Lenka Stolařová, Michaela Hradecká

www.janacek-brno.cz

***

Festival Janáček Brno 2012
Josef Berg:
Evropská turistika

Miloslav Ištván:
Kráska a zvíře

Dirigent: Pavel Šnajdr
Režie. Tomáš Pilař
Scéna a kostýmy: Ivana Miklošková
Janáčkův akademický orchestr
Komorní opera Hudební fakulty JAMU v Brně
17. listopadu 2012 Divadlo Na Orlí Brno

Posluchači zpěvu Hudební fakulty JAMU, Divadelní fakulty JAMU a studenti Taneční konzervatoře Brno

www.komorniopera.jamu.cz
www.janacek-brno.cz

***

Připravujeme ve spolupráci s Českým rozhlasem 3-Vltava
Zvukovou podobu zkrácené rozhlasové verze Operního panoramatu Heleny Havlíkové najdete zde

Foto: NDM Ostrava, ND Brno, archiv