Operní studio v Linci: Haydnův Svět na Měsíci

  1. 1
  2. 2
Dne 4. března provedlo Operní studio Horního Rakouska Musiktheateru v Linci premiéru komické opery Josefa Haydna Il mondo della luna - Svět na Měsíci. Odehrála se v sále Musiktheateru zvaném BlackBox, což je komorní sál pro sto dvacet posluchačů vedle hlavního divadelního sálu, jenž má kapacitu tisíc míst. Navázalo se tím stylově vhodně na poslední operní premiéru Mozartova Dona Giovanniho na konci ledna. Haydnovo půvabné dílo u nás oživila již Plzeň, bylo uvedeno také mimo jiné na festivalu ve Znojmě. Jeho pěvecké party jsou pro rozvoj technické základny hlasů obdobně přínosné jako stylově shodná díla Mozartova. Zpívá se dvěma jazyky - hudební čísla italsky, recitativy německy.
Musiktheater am Volksgarten Linz (foto archiv)

Přiznám se, že Operní studio samo o sobě bylo tím hlavním motivem, který mne lákal, abych si inscenaci nenechal ujít. Bylo to tak již v případě multimediální moderny Solaris v září 2016, kdy se poprvé Operní studio mladých talentů představilo (recenze zde). Zaujala mne realizace projektu, zejména když se na vyhlášený konkurz překvapivě přihlásilo pět set zájemců z celého světa. Šest přijatých „vyvolených“ je z Rakouska, Německa, Slovenska, Číny a Maďarska. Mají se zdokonalovat na privátní Brucknerově univerzitě v Linci a zároveň se začít postupně podílet na provozu divadla v přiměřených úkolech. Je to nový projekt s cílem za dva roky mladé pěvecké talenty angažovat buď přímo v Zemském divadle v Linci, anebo v jiném hudebním divadle Rakouska. Tato péče o talenty je chvályhodná, ani silný talent není obvykle po absolutoriu školy plně připraven pro zatížení v polohově vypjatých prvních operních oborech. Cesta postupnosti je správná, byť nutno vzít do úvahy, že šanci dostalo pouhých šest talentů z pěti set… Tedy jen zlomek zájemců. Až mne trochu mrazí, kolik neuspokojených talentů hledá uplatnění jinými cestami. Linec je jistě významné centrum Rakouska s kulturní tradicí, s velkou Brucknerovou univerzitou. Když jsem hovořil o konkurzu se zainteresovanými lidmi v Linci, neskrývali rovněž své překvapení nad velkým počtem zájemců.

Operní tvorba Josefa Haydna je oživována až od padesátých let minulého století. Za života skladatele jen zřídka vykročila z prostor esterházyovského zámeckého divadla. Vedle operního odkazu Mozarta to jistě nemá jednoduché. Titul Il mondo della luna byl uveden v autentické podobě na Holland – Festivalu, v Salcburku a Aix-en-Provence roku 1959, čímž byl Haydn pozdně objeven jako operní autor. Haydn je obrovský mistr smyčcových kvartet, která učinil útvarem komorní hudby, je vysoce uznávaný symfonik a tvůrce oratorií. Co však platno, ve své operní tvorbě v útvaru italské buffy (u nás nejznámější dílo Lékárník) nezastře mistr první vídeňské školy trochu menší divadelní smysl v převládajícím singspielovém typu melodiky. To mi ostatně tato linecká premiéra jen opětovně potvrdila. Ale sama koncepce pěveckých partů stylu klasicismu je pro pěvecké hlasy neobyčejně zdravá, žádá tónovou lehkost, pohyblivost, kultivaci, instrumentální dokonalost vedení frází, precizní intonaci.

Z talentů Operního studia jsem viděl některé sympatické tváře, které mne zaujaly již při provedení moderny Solaris. U Haydnova díla stojí mladí pěvci v jiné stylové poloze, zajisté pro rozvoj pěveckého kumštu příznivější. Haydnova opera trochu dějově souzní s mnohem slavnějším dílem Così fan tutte Wolfganga Amadea Mozarta. Ecclitico má podobnou úlohu jako Mozartův Alfonso, Lisetta a Cecco zase plní funkci Despiny, při respektu rozdílnosti Mozartova operního světa. Mezi talentovanými mladými sólisty Operního studia mne zaujaly technicky vyspělé protagonistky premiérového večera. Sopranistka znělého, velmi příjemného hlasu ve všech polohách – Julia Grüter – zapůsobila pěveckou suverenitou svého projevu, lehkostí, ale také jevištním šarmem, přirozeným vtipem a mimikou s přesnou situační anticipací. Ilia Vierlinger v roli Flaminie zaujala nosností sice subtilního, leč výtečně „vpředu“ důsledně posazeného koloraturního typu sopránu. Upoutávala pozornost pěvecky suverénními běhy, frázováním, s příjemným pocitem nadstavby v pěkně tvořených, shora nasazovaných vyšších polohách role.

Bonafede Justuse Seegera imponoval voluminózností nosného barytonu, kultivací vokálů, promyšleným frázováním a dobrou dikcí. Jen nejvyšší body rozsahu ještě potřebují získat jistější „hmat“ v přesné míře pěvecké krytosti. Jeho jevištní pohyb byl přirozený, snad jen místy trochu na hraně přehrávání. Příjemně kultivovaným tenorem lehkého charakteru, kulatého tónu, ale i uměřeným herectvím zaujal tenorista Rastislav Lalinsky v roli Ernesta. Jen několik hloubek v Haydnově partu se ozvalo trochu matně, což ale u typicky lyrického tenorového hlasu není tak podstatné. Postupně jsem byl stále pozitivněji překvapován Číňanem Xiaoke Hu v roli Cecca, Ernestova sluhy. Sice jsem si po prvních, buffózně až příliš karikaturně vedených recitativech pomyslel, že se asi dostal do studia na základě jakési dohody o rakousko-čínském přátelství, leč jakmile jeho lehký, znělý tenor mohl předvést v partu několik polohově výše posazených běhů, ihned jsem pochybnosti zavrhl. Tento tenorista ukázal bezvadně fungující funkci voix mixte, ale i schopnost mezza voce; patrně o něm ještě hodně uslyšíme. Navíc vnášel do inscenace až nespoutaný smysl pro situační komiku, možná, že by ale méně bylo občas více. V roli Ecclitica se představil kultivovaným, polohově vyrovnaným pěveckým projevem a vkusným, uměřeným herectvím Johannes Bamberger. Lisettu představovala na velmi dobré pěvecké úrovni sopranistka Isabell Czarnecki.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Haydn: Die Welt auf dem Monde (Landestheater Linz 2017)

[yasr_visitor_votes postid="243994" size="small"]

Mohlo by vás zajímat