Opery Antonína Dvořáka III: Král a uhlíř poprvé

  1. 1
  2. 2

Studium opery probíhalo pod vedením Bedřicha Smetany, který byl v té době v Prozatímním divadle kapelníkem. Jeho výrok je poněkud střízlivější, ale přesto hovoří jasnou řečí: „Tak jsem na příklad při nahlédnutí do partitury Dvořákovy opery ,Král a uhlíř’, jež měla býti u nás provozována, seznal, že tak, jak je nyní napsána, provésti se nedá. Aby se neřeklo, že zamítám tuto operu bez příčiny, dal jsem ji nastudovati. Při zkoušce bylo s obtížemi provedeno pouze první jednání, poněvadž jak hudebníci v orchestru, tak i zpěváci si stěžovali, že se jim ukládají úkony prostě nemožné.“ Partitura byla Dvořákovi vrácena a skladatel se rozhodl k těžko uvěřitelnému kroku – zhudebnit libreto ještě jednou, zcela odlišně (na okolnosti vzniku druhého znění opery se zaměříme příště). Na dlouhou dobu se zakořenila představa, že dílo je ve své původní podobě nehratelné. Tento názor byl vyvrácen až čtvrt století po Dvořákově smrti, kdy byla opera provedena Otakarem Ostrčilem v Národním divadle. Z dnešního pohledu tak již není největším problémem interpretační náročnost partů, ale spíše nepřiměřenost použitých prostředků vzhledem k povaze libreta. Jednoduchý, „prostonárodní“ a značně naivní příběh se s komplikovaným polyfonním slohem příliš neslučuje. Přesto lze konstatovat, že se Dvořák již v prvním zhudebnění Krále a uhlíře částečně oprostil od rozvleklé rapsodičnosti své operní prvotiny Alfred a přijal za své teze, které nastolila Eliška Krásnohorská ve svém článku pro Hudební listy roku 1871, tzn. požadavek na tzv. prostý, „národní styl“. Podle textu, který vyšel natřikrát v březnu 1871 (přičemž v dubnu – nebo i později – začal skladatel pracovat na první verzi opery), byla „přirozená deklamace“ češtiny nesmírně důležitá a sama autorka ve snaze uvést své názory do praxe úzce spolupracovala se Smetanou při společné práci na Hubičce, Tajemství a Čertově stěně. V době, kdy začal Dvořák komponovat svou operu, byla ale jeho zkušenost se zhudebňováním češtiny omezena pouze na písňový cyklus Cypřiše a Dvě písně pro baryton (předchozí opera Alfred byla psána na německý text). Přes určitou strojenost ve výrazu lze nicméně již v první verzi opery vysledovat snahu o správné zhudebnění mateřštiny. Nesmíme přitom zapomínat, že přes veškeré vlastenecké aktivity tehdejší Prahy nebyla v mnoha směrech čeština ještě řádně kodifikována a hovory umělců a intelektuálů v tehdy tak oblíbených „salónech“ se sice tematicky vztahovaly k „národní otázce“, ale byly – z dnešního pohledu paradoxně – mnohdy vedeny v němčině nebo francouzštině. Se zvládnutím češtiny měly dlouho problémy i osobnosti, u nichž bychom to nepředpokládali, neboť jejich jména jsou neodmyslitelně spjata s pojmy „národní“ či „vlastenecký“, např. Bedřich Smetana či Božena Němcová.

závěrečné takty opery

Dlouho se mělo za to, že v reakci na neúspěch Dvořák partituru opery spálil, stejně jako to už udělal několikrát předtím s jinými skladbami. Toto mínění se udržovalo nejen po celý jeho život, ale ještě i dvanáct let po smrti, Dvořák sám jej nijak nevyvracel. Teprve roku 1916 se v pozůstalosti bývalého člena orchestru Nového německého divadla objevila rukopisná partitura 1. a 3. jednání a roku 1929 bylo v archivu Národního divadla dokonce nalezeno kompletní znění opery. Již zmíněné Ostrčilovo nastudování v sezóně 1929/1930 se dočkalo celkem šesti představení, od té doby již nebyla první verze opery Král a uhlíř v Národním divadle (a s největší pravděpodobností ani jinde) nikdy provedena. Druhou Dvořákovu operu si nemůžeme poslechnout ani z nahrávky – žádná dosud neexistuje.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
operomaniak

Zase velká škoda. Dvořákovy náměty zjevně nebyly životné ani v době vzniku oper, natož teď. Velká škoda, protože hudba je nádherná.