Opery Antonína Dvořáka IX.: Jakobín

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Od doby, kdy Dvořák pracoval na původní verzi opery, se v jeho životě odehrála řada podstatných událostí, z nichž mezi nejvýznamnější patří bezesporu dvouapůlletý pobyt ve Spojených státech. Kromě přímého vlivu na skladatelovu tvorbu ve smyslu nových hudebních podnětů lze hovořit také o vlivu nepřímém. Teprve po zkušenosti dlouhého odloučení od domova mohl Dvořák do důsledku pochopit pocity postav své opery, Bohuše a Julie, kteří se po letech strávených v cizině vracejí do vlasti. Je tedy příznačné, že jedna z hudebních změn, které provedl v nové verzi Jakobína, je právě zcela nové, mimořádně působivé zhudebnění dvojzpěvu „My cizinou jsme bloudili„, které odráží vlastní prožitou zkušenost. Jakobín jako celek představuje jednu z nejprosluněnějších a nejidyličtějších oper českého repertoáru. Dobou svého vzniku náleží převážně do období, které někdy bývá nazýváno skladatelovým „druhým slovanským“ kvůli návratům ke kořenům slovanské lidové hudby, ale také k určité vnitřní vyrovnanosti a pozitivnímu výrazu. Melodika Jakobína je i na Dvořákovy poměry neobyčejně bohatá a výrazná, přičemž přináší celou škálu náladových odstínů od hluboké melancholie až po výraz radostného veselí. Ve své konečné verzi je opera téměř oproštěna od recitativů a každé dějství tak představuje prakticky nepřerušovaný melodický tok od první do poslední scény. Jako zajímavost uveďme málo zmiňovanou skutečnost, že si Dvořák v Jakobínu dovolil také několik hudebních žertů „pro znalce“: jedná se např. o scénu, ve které se purkrabí holedbá, že na slavnosti zastoupí ve zpěvu Jiřího, kterého chce poslat na vojnu. Učitel se snaží purkrabímu vysvětlit, že to není možné, protože Jiří je tenor, zatímco purkrabí má bas. Dvořák pak nechá purkrabího přednést jeho repliku „Zazpívám tenora!“ v nejnižší možné poloze. Jiné místo tohoto typu se nachází na začátku druhého dějství, kde si Benda pochvaluje, jak znamenitě se mu podařilo zkomponovat hudbu určenou ke slavnosti. Jeho slova „ta serenáda se mi podařila, že Mozartu by k hanbě nesloužila“ zhudebnil Dvořák v mozartovském stylu:

 

Na českých scénách se Jakobín uchytil hned od počátku a natrvalo, např. v Národním divadle byl dodnes proveden už více než tisíckrát (podle zákulisních informací bychom se nového nastudování s Evou Urbanovou v roli Julie měli dočkat v příští sezóně). Na rozdíl od předchozích Dvořákových jevištních děl se postupně dočkal celé řady provedení na zahraničních scénách (všechna až po skladatelově smrti), a to v Lublani, Záhřebu, Barceloně, Mannheimu, Berlíně, Drážďanech, Essenu, Výmaru, Londýně, Wexfordu, Edinburghu a Washingtonu. Doplňme ještě tradičně také informace o nahrávkách. Na trhu jsou dostupné celkem tři: nejstarší z nich vznikla v roce 1977 pro Supraphon a vyznačuje se skutečně stylovým pojetím, na němž má zásluhu dirigent Jiří Pinkas spolu s vynikajícími sólisty Václavem Zítkem, Marcelou Machotkovou, Karlem Bermanem, Beno Blachutem aj. V pořadí druhou nahrávkou je záznam sestříhaný z šesti provedení opery na mezinárodním hudebním festivalu ve Wexfordu v roce 2001. Na nastudování se podíleli běloruští sólisté a Národní filharmonický orchestr Běloruska se svým dirigentem Alexandrem Voloschukem spolu s wexfordským festivalovým sborem. Nahrávka vyšla jako SACD u vydavatelství Fone. Poslední dostupnou nahrávkou je snímek Gerda Albrechta v mezinárodním obsazení (M. Bronikowski, A. Danková, Ch. Stephinger ad.) z roku 2003. Zatím jen v rozhlasovém archivu odpočívají dvě vzácné nahrávky, které se mohou pochlubit výčtem vynikajících sólistů v hlavních i vedlejších rolích. První vznikla v roce 1947 pod vedením Františka Dyka s Karlem Kalašem, Ludmilou Červinkovou, Václavem Bednářem, Antonínem Votavou a dalšími, druhá pochází z roku 1964 a na její realizaci se podíleli mj. Richard Novák, Milada Šubrtová, Jindřich Jindrák a Karel Berman za řízení Jana Husa Tichého. Československá televize natočila v roce 1974 inscenaci zkrácené podoby opery, která mj. zachycuje nezapomenutelného Beno Blachuta v roli učitele Bendy.

 

nahrávky dostupné na CD (zleva: Voloschuk, Albrecht, Pinkas)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments