Opery Antonína Dvořáka XI.: Rusalka

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Otakar Dvořák jako spoluautor Rusalky

Antonín Dvořák byl známý tím, že nerad hovořil o své skladatelské práci, a to dokonce i s hudebníky – profesionály. O to překvapivější bylo, když se během práce na třetím dějství Rusalky jednoho dne u oběda svěřil své rodině, že si neví rady se zhudebněním scény lesních žínek ‚Mám zlaté vlásky, mám‘. Řekl prý tehdy: „Pořád nevím, jestli mají ty žínky zpívat každá sólově, nebo dohromady. Muziku k tomu mám pěknou a bylo by skoro škoda udělat z toho jen trio, ale sólově se mi to zase zdá moc dlouhé.“ Všem, včetně paní Dvořákové, se nechtělo radit skladateli, jak má psát operu, jen syn Otakar se osmělil navrhnout, aby nejprve dvě žínky zpívaly sólově a teprve ve třetí sloce aby zpívaly všechny společně. Více už se o věci nemluvilo, ale u večeře najednou Dvořák řekl: „Nechtělo mi to pořád z fleku, ale nakonec jsem to udělal tak, jak mi poradil Ota, a jsem spokojen.“ Scéna byla skutečně zhudebněna tímto způsobem a lze jen konstatovat, že „muzika“ je to opravdu krásná:

Dvořákův dopis Jaroslavu Kvapilovi (31. 7. 1900, Vysoká):

Velectěný pane a příteli! Prosím o malou otázku. V druhém jednání, když Rusalka odchází, zazní slavnostní taneční hudba. Má to být obyčejný balet, aneb jen sbor markýruje? Nerad bych, aby baletní sbor přitom tančil. Udělám bezpochyby polonézu a tu může sbor, pak hosté na hradě naznačit a to snad postačí. Pak bych prosil, nemohl by vodník, než začne zpívat ‚Ubohá Rusalko bledá‘, říci několik slov, třebas z prvního jednání větu častěji se opakující (‚ó běda, běda, běda‘)? Pak, když přezpívá první sloku, rád bych, kdyby opět několik taktů polonézy hudby slavnostní zaznělo a on by pak zpíval II. sloku dále a potřetí by teprv byla hudba se zpěvem – sbor ‚Květiny bílé po cestě‘. Škoda, škoda, že nejsem v Praze, jak by to bylo dobré, kdybych mohl ihned se s Vámi poradit a o tom neb onom pohovořit! Prosím Vás tedy snažně, odpovězte mi ihned obratem pošty na mé otázky, zdali s tím souhlasíte. Pracuji s velkou chutí a s radostí a mám již celé II. jednání, co se týče koncepce, v hlavě. Už také mám až k této scéně v II. aktu vše instrumentováno. Srdečným pozdravem Váš upřímný ctitel a přítel Antonín Dvořák.“ (faksimile dopisu viz obr. níže)

Příznačné motivy

Rusalka vyvrací všechny náhledy na Dvořáka jako na „nereflexivního““ skladatele, tvořícího „z vnuknutí“: struktura této opery je mimořádně promyšlená a přes rozmanitost nálad, kterými děj postupně prochází, ji charakterizuje neobyčejná konzistence. Lze říci, že Rusalka je přímo učebnicovým příkladem jednoty v rozmanitosti. Této sevřenosti dosahuje Dvořák mj. mistrovským využitím principu příznačných motivů. Přestože byl velkým obdivovatelem Wagnerova díla, Dvořákovi se podařilo vyhnout negativnímu jevu, který je typický pro některá díla bayreuthského Mistra, totiž přílišnému zahlcení opery příznačnými motivy. Zatímco Wagner v tematickém předivu partitury jedné opery použije i několik desítek příznačných motivů s řadou variant, jejichž byť jen pouhé zapamatování přesahuje možnosti běžného diváka, Dvořák si vystačí s nepoměrně menším počtem motivů, s nimiž pracuje s udivující invencí. Obecně rozšířené mínění, že příznačný motiv spojený s hlavní postavou by měl být logicky i hlavním motivem opery, v případě Rusalky neobstojí. Za „hlavní“ je v tomto případě nutno považovat čtyřtónový motiv (viz notový příklad níže), který podle Dvořákova životopisce Otakara Šourka bývá tradičně nazýván motivem „vodního kouzla“, zatímco současný přední Dvořákovský badatel David Beveridge navrhuje označení „motiv neukojené touhy“. (Tento posun v chápání jednoho a téhož prvku je pěkným dokladem, jak se za více než století od premiéry proměnil náhled na Dvořákovo a Kvapilovo dílo: starší označení je „pohádkové“, zatímco to nové je spíše „psychologizující“. Taková tendence se pochopitelně neprojevuje jen proměnami slovníku úzkého okruhu odborníků, ale mnohem viditelněji také ve způsobu režijního ztvárnění jednotlivých inscenací.) Hlavní motiv Rusalky se v průběhu opery objevuje v nesčetných variantách, jichž skladatel dosahuje pomocí rytmických, melodických, harmonických či instrumentačních proměn. Většinou se objevuje v místech obzvláštní závažnosti či v okamžicích dramatického vyhrocení děje. Zcela zásadní roli sehraje v samotném závěru opery: po velkém zpěvu Rusalčina odpuštění se po slovech „bůh tě pomiluj“ rozezní v retrográdní podobě ve fortissimu žesťů jako vyvrcholení katarze. Tato pasáž představuje jeden z nejinspirovanějších momentů v celé Dvořákově tvorbě. Málo známou skutečností je, že toto téma si Dvořák „vypůjčil“ z vlastní skladby staré pětatřicet let, ze svojí druhé symfonie B dur komponované v roce 1865.

hlavní motiv opery

Opera obsahuje několik dalších příznačných motivů, které jsou vždy spojené s určitou představou, postavou nebo skupinou postav. Všeobecně nejznámější je ale zřejmě téma samotné Rusalky. Jeho hlavní obrys však překvapivě nevznikl až v době, kdy se Dvořák začal zabývat Kvapilovým libretem. Poprvé se objevuje asi o sedm let dříve ve skladatelových amerických skicářích jako téma pro zamýšlenou sonátu pro violoncello a klavír (ta však nikdy nevznikla). Stejný případ je také téma slavnostní polonézy ve druhém dějství. Dvořák si jej původně zaznamenal již v roce 1894 jako materiál pro klavírní skladbu s názvem Dithyramb. Ani ji však nikdy nerealizoval. Vraťme se ale k Rusalčinu příznačnému motivu. Ve své základní podobě se jedná o zpěvnou lyrickou melodii, která jedinečně charakterizuje titulní postavu opery, její křehkou krásu a zranitelnost, ale ve své přímočarosti také opravdovost a přirozenost jejích citů. Sledovat proměny tohoto tématu v průběhu opery je téměř dobrodružstvím, neboť Dvořákova tvůrčí fantazie je skutečně ohromující: Rusalčino téma se postupně objeví ve více než padesáti variantách, které odrážejí okamžitou situaci či náladu, a skladatelova nápaditost, se kterou je věrně ilustruje, jakoby neznala hranic. Následující video přináší krátký exkurz do fascinujícího světa proměn Rusalčina tématu s doprovodným komentářem a několika notovými ukázkami (jedná se pouze o výběr, nikoli vyčerpávající přehled výskytů Rusalčina tématu v průběhu opery):

Rusalčino jezírko na Vysoké

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments