Opravdu už nad hlukem vyhrálo právo na klid?

  1. 1
  2. 2
Ilustrační foto (zdroj pixabay.com)

Na závěr trochu smutnější zkušenost s vadivým zvukem a zároveň varování pro všechny, komu není vlastní zdraví lhostejné.

V pronajatém objektu fary v Kostelci nad Vltavou mě po několika tam strávených příjemných pracovních letech začal náhle obtěžovat zvuk, který se ale za hluk považovat nedal. Když jsem jej chtěl jakožto důkaz jeho existence nahrát, zjistil jsem, že decibelově se vůbec nedostává nad 30 dB, byl stejně “vydatný” jako “hluk” pozadí prázdné a tiché místnosti. Jenže se nedal odseparovat ani pečlivým ucpáním uší. A navíc byl v celé patrové budově všude úplně stejně intenzivní. I v koupelně na druhém konci. Celé jedno léto se tam nedalo spát. Ve dne se šum přirozeného pozadí vždy zvýší, takže tón a současný brum se ztrácel, v noci to bylo ovšem nesnesitelné až do začátku další topné sezony, kdy praskot hořícího dřeva v kamnech onen stálý a nepříjemný zvuk obstojně potlačoval.

Jen chvilku mi trvalo, než jsem našel zdroj. Byla jím anténa na vedlejší střeše, která šíří internetový signál. Netvrdím, že signál sám vydává nějaký zvuk. Nicméně zařízení obsahuje spoustu přístrojů včetně ventilátorů určených ke chlazení apod. A ve výsledku byl souhrn všech vibrací schopen rozvibrovat tři na sebe navazující kamenné budovy. Jiný zdroj byl vyloučen, pracovníci měřící firmy ovšem konstatovali, že žádné hygienické limity překročeny nejsou, ale litovali mne.

O věc jsem se samozřejmě dále zajímal. Zjistil jsem, že zdaleka nikoli všichni odborníci jsou stoprocentně přesvědčeni o nulové zdravotní škodlivosti různých zdrojů běžně užívaných vlnových záření. Nejintenzivněji údajně působí obyčejné “wifiny”, které máme všichni doma. Pravda, když zapnu počítač na Vinohradech či na Žižkově a zobrazím seznam viditelných “wifin”, tak se mi v něm objeví dnes už 20 až 30 zdrojů. Jejich počet stále roste. Odborníci shodně tvrdí, že jednotlivý zdroj určitě nijak moc neškodí, ale mnozí dodávají, že problémy se nedají vyloučit tam, kde je elektronický smog násobně kombinován.

Ilustrační foto (zdroj pixabay.com)

Internet všichni potřebujeme, jen se trochu obávám, že antén mobilních operátorů stále přibývá a nějak je jich asi i tak pořád málo. Jsou umísťovány, zejména v husté zástavbě měst, hlavně na střechách budov. Hodně obytných domů je v majetku bytových družstev či společenství vlastníků. Není divu, že při hlasování o možnosti umístění antén na střechu podporují jejich instalaci níže bydlící, zatímco ti, kteří je mají mít pár metrů od své ložnice, většinou protestují. Často jsou ovšem přehlasováni, protože zisk z pronájmu místa pokryje zpravidla dost výdajů domu, na které by se jinak všichni museli skládat v plné výši. Tam, kde zájemci z řad operátorů neuspějí, dostanou se většinou bez problémů na budovy veřejné, především na úřady, kancelářské budovy, ale hlavně také na školy apod. Např. v Kostelci nad Vltavou byla operátorovi za tímto účelem poskytnuta půda a střecha mateřské školky. Zda je to rozumné, to ukáže teprve budoucnost. V realitě “jedničkonulového” světa žijeme zatím příliš krátce.

Rozhodně by obecně stálo za to věnovat se vzniknuvšímu problému více než dosud. Zdravotnický systém má v prevenci vždy jisté nedostatky, jeho úkolem je ostatně hlavně řešit problémy, které už nastaly. Operátoři se o vaše zdraví a problémy z vlastní iniciativy také rozhodně starat nebudou. Provozovatelům sítě jde prokazatelně jen o zisk, motivaci samospráv zkoumat nehodlám. Co na tom, že antény na školce v konkrétním kosteleckém případě navíc budovu neodpustitelně hyzdí. Je ostatně památkově chráněným objektem, jedná se o barokní stavbu z roku 1763. Z Kostelce nad Vltavou jsem se nakonec raději odstěhoval.

Přišlo mi to líto už kvůli tradici konání koncertů. V Kostelci v sále fary a návazně i v kostele probíhala koncertní sezona, jejíž kvalitu oceňovali návštěvníci z širého okolí. Jedni pravidelní z Českých Budějovic se nechali slyšet, že dnes už jezdí na koncerty jen do Vídně, Salcburku a Kostelce. Prahu prý mají z ruky…

Proč tyto “hlukové a zvukové” záležitosti rozebírám tak podrobně na serveru, kde se píše o hudbě? Jelikož hluk, byť i třeba “hudební”, je úhlavním nepřítelem hudby, kterou jinak máme rádi. A protože je třeba si konečně říct a uvědomit, že rušivost nebo nerušivost nespočívá v jasně stanovitelných mantinelech hodnot a konkrétních čísel. Účinky jsou hodně subjektivní, ani relativně zanedbatelná zvuková příkoří nelze podceňovat. Nervovou soustavu má člověk jen jednu.

Ilustrační foto (foto autor)

Závěrem posílám poděkování do Brna panu Jiřímu Novákovi, který uspěl u soudu a povzbudil moji ochotu absolvovat další a další nepříjemné rozhovory s nejapnými obsluhami v restauračních zařízeních a také moji ochotu ztratit zase občas pár minut a písemně připomínat zastupitelům na úřadech, že je nás víc, kteří mají rádi klid!

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2