Osmdesát let od úmrtí Maurice Ravela

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

O tři roky později se poprvé představil jako choreograf Ivo Váňa Psota. V baletním večeru, jenž tvořily de Fallova Čarodějná láska a Rossiniho Vzpoura hraček, které nastudoval tehdejší šéf baletu Jaroslav Hladík, inscenoval pod taktovkou Františka Neumanna v režijní spolupráci s Otou Zítkem La Valse. Na tomto místě se také můžeme zmínit o uvedení pěti částí Musorgského Obrázků z výstavy v roce 1935 v Brně, které nastudovala choreografka Máša Cvejičová. Na stejném večeru byl také poprvé v Československu proveden Prokofjevův balet Šut, v němž se poprvé jako choreograf představil Emerich Gabzdyl.

Poté nastala dlouhá odmlka, která byla přerušena pouze jednou. Stalo se tak kupodivu v Opavě, kde v roce 1945 bylo založeno české profesionální divadlo. Bolero tam bylo uvedeno jako v pořadí devátá premiéra nového divadla a první baletního tělesa. Odvážlivcem, který dílo nastudoval byl choreograf Josef Škoda.

V následujících letech pochopitelně nebylo uvádění Ravelových děl u nás možné. K průlomu došlo v roce 1961 v Plzni. Tehdejší plzeňští šéfové operního a baletního souboru byli rezolutními propagátory moderní tvorby stejně jako moderních inscenačních postupů. Výsledkem byla mimo jiné inscenace opery-baletu Dítě a kouzla, kterou dirigoval Bohumír Liška, režisérem byl Bohumil Zoul a choreografem Luboš Ogoun. Dílo bylo stylově uvedeno v jednom večeru s českou operní novinkou Jiřího Pauera Žvanivý slimejš.

Jiří Pauer: Žvanivý Slimejš, Maurice Ravel: Dítě a kouzla – DJKT Plzeň 1961 (zdroj vis.idu.cz / foto © Věra Caltová)

Již rok před tím, v únoru 1960 inscenoval v Národním divadle Jiří Blažek balet Dafnis a Chloe. V roli Dafnise alternovali Miroslav Kůra a Jaromír Petřík. Jejich partnerkami v postavě Chloe byly Olga Skálová a Jarmila Manšingrová. V roce 1962 dirigent František Vajnar, který se chystal na převzetí své funkce šéfa opery spolu s režisérem Ladislavem Štrosem nastudovali na scéně v Ústí nad Labem Španělskou hodinku, v jednom večeru společně s Manželskými kontapunkty Jiřího Pauera.

V roce 1965 si Miroslav Kůra zopakoval Dafnise a Chloe v Brně, kde opět spolu s Jarmilou Manšingrovou ztvárnili titulní role.

V Ostravě byla v září 1966 jako první představení po nástupu nového šéfa opery Jiřího Pinkase uvedena Španělská hodinka ve společném večeru s Orffovou Chytračkou v režii Miroslava Nekvasila.

Do této série můžeme ještě zařadit olomouckou inscenaci této opery, kterou na počátku takzvané normalizace nastudovali dirigent Pavel Pokorný a hostující činoherní režisér Václav Špidla. V roce 1972 dorazila Španělská hodinka do Národního divadla, kde ji inscenovali dirigent Otakar Trhlík a režisér Jaroslav Gillar.

Poté opět nastala pauza, během které se Ravelovo dílo objevilo na jevišti pouze dvakrát, a to v Brně. Zásluhou dramaturga Václava Noska inscenovali v roce 1979 dirigent Jan Štych a režisér Václav Nosek Španělskou hodinku, v níž v roli Concepción excelovala Jaroslava Janská.

Maurice Ravel: Španělská hodinka / Giacomo Puccini: Gianni Schicci – Jiří Bar (Ser Amantio di Nicolao), Jan Hladík (Betto di Signa), Milada Šafránková (Ciesca), Josef Klán (Simone), Anna Barová (Stará Zita), Jiří Olejníček (Rinuccio) – SD Brno 1979 (foto archiv NdB Rafael Sedláček)

O rok později mohl v Brně Luboš Ogoun inscenovat Ravelovo Bolero na večeru, kde byl rovněž inscenátorem světové premiéry baletu Škrtič Bohuslava Martinů. Ogoun pojal Bolero velmi působivě jako věčný svár dobra a zla.

Obrat nastal až po roce 1989. V Ostravě inscenoval Bolero Daniel Wiesner v roce 1990.

Maurice Ravel: Bolero – Jan Kolda (uprostřed) a členky baletu NDM – NDM Ostrava 1990 (zdroj archiv NDM / foto © Josef Hradil)

V roce 1994 je uvedli David Šoth v Ústí nad Labem a Petr Šimek v Liberci a v roce 1998 Robert North v Pražském komorním baletu.

V roce 1997 byla v rámci baletního večera v brněnském divadle uvedena ve světové premiéře baletní kompozice francouzské choreografky Caroline Marcadé na Ravelovu skladbu Valčíky vznešené a tesklivé (Valses nobles et sentimentales). O dva roky později realizovala v Brně dvojice otec a syn Štychové ve společném večeru dvě Ravelovy opery Dítě a kouzla a Španělská hodinka.

Mimořádnou událostí bylo hostování Jiřího Kyliána v Národním divadle v roce 2000. V jednom večeru spojil dvě své celosvětově proslulé inscenace, Janáčkovu Sinfoniettu a ryze baletní verzi opery Dítě a kouzla.

Maurice Ravel: Dítě a kouzla – Ida Fišerová (Dítě) – ND Praha 2000 (zdroj archiv ND Praha / foto Hana Smejkalová)

V roce 2001 nastudoval v brněnském baletu Dafnise a Chloe choreograf Jiří Horák. V roce 2003 připravil Bolero se studenty Taneční konzervatoře Praha Petr Zuska.

V roce 2003 byly součástí programu nazvaného Večer baletů autorů 20. století dvě velmi působivé choreografické realizace Zdeňka Prokeše – Bolero a Pavana za mrtvou infantku. V roce 2009 Bolero nastudoval také pražský soubor Balet Praha Junior, který jej uvedl v choreografii Pavly Königsmarkové v Divadle ABC, a brněnský soubor Mimi Fortunae, jehož představení v choreografii Hany Srníčkové-Látalové se konala v bezbariérovém Divadle Barka.

V roce 2009 se k Ravelovi vrátili rovněž v Plzni. Invenční operní dramaturg Divadla J. K. Tyla Zbyněk Brabec se představil jako velmi schopný režisér –na společném večeru byly v jeho režii uvedeny Ravelova Španělská hodinka a Pucciniho Sestra Angelika. Dirigentem večera byl Jiří Štrunc.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat