Ostrava má novou Čertovu stěnu

  1. 1
  2. 2

Jindrova Čertova stěna nezní příliš libozvučně – lépe řečeno, dirigent neusiluje o to, aby okouzlovala svou krásou, vyrovnaností a stavebnou dokonalostí hudební interpretace. Pro něj je důležitější nacházet v díle jeho zvláštnosti, náhlé změny, nové rysy ve skladatelově kompoziční technice. Kráčí ruku v ruce se scénickým řešením inscenace. Ostatně i naše současná operní realita je proměněná. Na jevišti už dávno nestojí jednotně vedení pěvci, kteří mají interpretaci českých oper zažitou a jsou v ní mistry, jako tomu bylo v roce 1960, kdy vznikla nádherná nahrávka Chalabalova, kterou jsme shodou okolností mohli vyslechnout tuto sobotu 14. června na rozhlasové stanici Vltava. Tím nechci říci, že neoceňuji v ostravské inscenaci kvality jednotlivých umělců. Jarek Aleše Brisceina je po Jeníkovi z nedávno zhlédnuté plzeňské Prodané nevěsty dalším potěšením v jeho pěveckém přístupu k českému repertoáru. Hlas zní volně, zářivě, bezproblémově a spojuje se se smetanovskou „českostí“ do vzácně slýchaného souladu. Podobně lze hodnotit i Danu Burešovou jako Hedviku a také Ivana Kusnjera v roli Voka (všichni tři interpretovali tyto role už ve zmíněné Bělohlávkově-Pountneyho inscenaci Národního divadla). Jan Vacík (Michálek) navazuje na bufózní tradici této role, obvyklou před zmíněnou pražskou inscenací. Možná, že je jeho Michálek zpočátku o dost rozpačitější a histrionštější, než byli ti, které vytvořili Antonín Votava nebo Beno Blachut, ale jeho komická figurka je výstup od výstupu přesvědčivější. Roli Raracha ztělesnil německý pěvec Ulf Paulsen, který, nijak nepropojen s naší inscenační tradicí, vytváří pod vedením režiséra Jiřího Nekvasila typ ďáblíka, který se necítí být svázán žádnými zákonitostmi. Takto je také kostýmován – hnědý poustevnický plášť s kapucí, pod ním je skryta podoba černého ocylindrovaného čertovského elegána, který drží v ruce červený zářící meč (ala filmové Hvězdné války), později pastýř s jánošíkovským kloboukem a parukou a na chvíli i s germánskou helmicí s volskými rohy. Na začátku opery se Rarach ve své elegantní podobě krátce ukáže v pravém portále. Paulsenův rtuťovitý neukočírovatelný diblík však na konci opery rozpačitě postává s tou červenou zářivkou v ruce na bílých schodech, které zablokovaly valnou část hracího prostoru.Ale popořádku: místo opony uvítá diváky po vstupu do hlediště Divadla Antonína Dvořáka jakási zástěna uprostřed proscénia, na níž je fotografie Bedřicha Smetany. Rozpůlí ji dva podivní dlouzí černí skřetové s bílými nepohnutými obličeji a odvezou ji do stran, kde zůstává, aby mohla inscenaci také definitivně ukončit. V prvním jednání je scéna lemována vertikálně rozstříhanými částmi Smetanova obličeje a šedými kašírovanými bloky, které zůstávají na jevišti i ve druhém dějství. Třetímu jednání vévodí bílé středové schodiště, po němž odchází pan Vok do kláštera a na němž v závěru opery stojí Rarach. Jarek s Hedvikou a s Katuškou zůstávají pod schody, které uzavře „čertova stěna“ vytvořená rubem postranních šedých panelů na způsob vrat. Je bílá, složená z jednotlivých obdélníků, jimiž prosvítá červené světlo.

Sbor je ve svých akcích značně omezen, jedná se s ním jako s beztvarou skupinou lidí, oddělených v prvním jednání červeným provazem od panstva. Sbor, kostýmovaný jako prostý lid, zněl tentokrát dost ostře a jakoby málo „sezpívaně“. Vok byl ve stříbrném a zlatém brokátu, Hedvika „děva sirá“ přišla v bílých šatech doby skladatelovy s gotizujícím obřím kloboukem s třásněmi a s dlouhými „rukávníky“ na rukou. Rozuzlení inscenace – Poselstvo českého krále, celé v bílém s cylindry a s buřinkami na hlavách a s červenou šerpou přes prsa, tedy oděné v tehdejších národních barvách, přináší Vokovi dlouhou tmavou čamaru, obleče mu ji, čímž jej přemění v Bedřicha Smetanu, a „Lohengrin“ (rytíř ve stříbrné zbroji) mu odevzdá maketu Národního divadla, kterou zapálí Rarach svou kouzelnou rudou hůlkou. Pan Vok-Smetana se rukama zoufale chytá za obě uši – ohluchnul. U něj stojí jeho žena (Hedvika) ve svých bílých šatech.

Sečteno a podtrženo: ostravská inscenace je zajisté plnohodnotným obohacením inscenační tradice Čertovy stěny. Přece však, snažíc se vnést do nádherného epilogu Smetanova operního díla stíny a přízraky – čtyři černí pánové plus čtyři dámské „můry“, provázející Hedviku, se kostýmem promění v jakési quasi folklórní ďábelské příšery, jejichž nenápaditá choreografie je jednou z příčin jisté neobratnosti stavby i pádu zdejší „čertovy stěny“ a bezesporu oslabuje účinnost inscenačního klíče. Herecké výkony byly, zdá se, odvislé spíše od vkladu jednotlivých interpretů než od výrazného režisérova vedení. Z tohoto hlediska by možná větší respekt ke geniálnímu překonání Smetanových zdravotních obtíží všeho druhu právě zkomponováním této opery, balancující mezi tragikou a komikou, posloužil dílu víc. V Ostravě vidí Čertovu stěnu komplikovaně, s kontrastnějšími a kratšími hudebními plochami, než bývá zvykem, nikoli v její téměř nadreálné vysněné tragikomické nadzemskosti plné širokodechých hudebních frází. Proč by ne, je to jejich vlastní úhel pohledu a mají na něj svaté právo.


Hodnocení autorky recenze: 80 %

Bedřich Smetana:
Čertova stěna
Hudební nastudování: Robert Jindra
Dirigent: Robert Jindra (alt. Marek Prášil)
Režie: Jiří Nekvasil
Scéna: David Bazika
Kostýmy: Marta Roszkopfová
Pohybová spolupráce: Igor Vejsada
Sbormistr: Jurij Galatenko
Dramaturg: Daniel Jäger
Orchestr a sbor Národního divadla moravskoslezského Ostrava
Premiéry 12. června 2014 Divadlo Antonína Dvořáka Ostrava

Vok Vítkovic – Ivan Kusnjer (alt. Martin Bárta)
Záviš – Michaela Kapustová (alt. Kateřina Jalovcová)
Jarek – Aleš Briscein (alt. Luciano Mastro)
Hedvika – Dana Burešová (alt. Eva Dřízgová-Jirušová)
Michálek – Jan Vacík (alt. Václav Morys)
Katuška – Petra Perla Nôtová (alt. Lucie Kašpárková / Marianna Pillárová)
Beneš – Martin Gurbaľ (alt. Zdeněk Plech)
Rarach – Ulf Paulsen (alt. Peter Mikuláš)

www.ndm.cz

Foto Martin Popelář

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Smetana: Čertova stěna (NDM Ostrava)

[yasr_visitor_votes postid="112353" size="small"]

Mohlo by vás zajímat