V Ostravě má premiéru Šostakovičova Lady Macbeth Mcenského újezdu

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Pro sečtělého skladatele dozajista nebyla Leskovova hororová črta ničím novým, jako vhodnou operní látku mu ji ale doporučil až muzikolog, skladatel a kritik Boris Asafjev. Udělat z Leskovovy cynické vražedkyně hrdinku, která by nikdy nevraždila kvůli sobě, chce ale ochránit nečekaně nabytou lásku, to je zažitý operní půdorys par excellence. Nový byl pro Šostakoviče záměr vymodelovat tragický dramatický oblouk ve vší vážnosti. Vraždy a násilí jakožto všudypřítomný kontext děje dodaly divákům v krví skrznaskrz prosáklém Sovětském svazu pocit vědoucího spiklenectví, v ruském divadle tolik důležitý. Kritické zobrazení lůzy ale skladateli zároveň umožnilo, aby nerezignoval na svůj nebývale originální stylizační ostrovtip. Podobně jako v Musorgského Borisovi není ani v Lady Macbeth jediná kladná postava. V neposlední řadě dotváří originální charakter dramatu všudypřítomná lascivní atmosféra. Emancipace žen, jakkoliv jen částečná, a detabuizace sexu patřily k důležitým vymoženostem bolševické revoluce, diváci cítili vzrušení nejen samo o sobě, ale i jako součást opěvovaného pokroku. Vítězství pruderie mělo v Sovětském svazu přijít až později.

Geneze partitury a úspěšné premiéry
Opera vznikala od podzimu 1930 po dobu dvou let. Jak práce na díle pokračovala, zvyšovalo se autorovo zaujetí i pracovní tempo. K hlavnímu urychlení došlo na podzim 1931 během dvouměsíčního plánovaného tvůrčího volna u Černého moře, kde vzniká také ambiciózní manifest Deklarace povinností skladatele (Dělník a divadlo / Рабочий и театр, 20. listopadu 1931, strana 6), v němž kritizuje stav institucí pečujících o hudební divadlo a vyzývá vrstevníky, aby netvořili na zakázku, nýbrž o své vůli. Sám se zavázal nevzít po dobu pěti let žádnou komerční zakázku, což z důvodu materiálního prospěchu nedodržel, veškeré síly ale nyní věnoval své nové opeře. Většina hudby (část druhého, třetí a čtvrté jednání) vznikla během roku 1932, jako datum dokončení skladatel uvádí 17. prosinec 1932.

O premiérové uvedení přirozeně jevila zájem řada divadel, kvůli mimořádným nárokům na pěvce, orchestr, inscenátory i techniku však docházelo k odkladům, až nakonec primát spadl 22. ledna 1934 do klína leningradskému Malému opernímu divadlu MALEGOT (dnes Michajlovskij těatr) v režii Nikolaje Smoliče a pod taktovkou Samuila Samosuda, zatímco moskevská premiéra v Hudebním divadle Němiroviče-Dančenka v režii Borise Mordvinova a pod taktovkou Grigorije Stoljarova proběhla o pouhé dva dny později.

Dmitrij Šostakovič: Ruská lady Macbeth Mcenského újezdu – Malé operní divadlo Leningrad 1934 (zdroj archiv)

Zajímavé je, že obě inscenace vytvářel tentýž scénograf Vladimir Dmitrijev. Moskevské divadlo pracovalo týmověji, sám Dančenko se ale k přípravám připojil až nedlouho před premiérou. Na jeho popud zde byla opera uvedena pod názvem Katěrina Izmajlova. Na minimum zde prý byly oslabeny veškeré komické a satirické prvky. Po desátém leningradském uvedení si naopak skladatel stěžoval, že se publikum v některých vážných momentech chichotá, jinak byl ale s přijetím velmi spokojen. Dílo prý totiž nepsal pro žádné elity, nýbrž pro široké vrstvy diváků a ty se, zdá se, patřičně koncentrují, nekašlou, neženou se před poslední oponou do šaten a v neposlední řadě všechna uvedení vyprodaly. Záhy následuje řada úspěšných provedení domácích i zahraničních, mimo jiné i v Bratislavě a v Praze.

Hudební výstavba opery
Odhlédneme-li od průběhu děje a zohledníme-li spíše vrcholné momenty děsu i vzrušení a celkové schéma, jsou čtyři jednání „tragicko-satirické opery“ Lady Macbeth Mcenského újezdu rozvržena takto:
I. sexuální scény
II. vraždy a násilí
III. svatba a odhalení zločinu
IV. trest a smrt

Hudební sazba je rozmanitá, skýtá nejedno překvapení. Vesměs sleduje princip kontrastu. Zvukovost je pojata rafinovaně s ohledem na maximální sugestivitu a v kulminacích má monumentální až ubíjející efekt. V několika vrcholných momentech se k orchestru připojí ještě soubor čtrnácti dechových nástrojů (v notových edicích často chybně označovaný „ad libitum“ nebo „na scéně“), které katapultují celkovou dynamiku o řád výš. (Igor Stravinskij si po zhlédnutí a vyslechnutí opery v Benátkách údajně stěžoval na „ty příšerné komunistické žestě“.) Oproti experimentujícímu Nosu se nyní skladatel podle vlastních slov vrací k přirozené kráse vokální linie, usiluje o maximální zpěvnost a melodičnost. Orchestr však nemá doprovázet, nýbrž hrát srovnatelnou roli s pěvci. Využití orchestru jako hlavního zdroje dramatického napětí je wagnerovské, Šostakovič také pod vlivem úspěchu opery uveřejňuje záměr vytvořit tetralogii, jež by byla protipólem k Wagnerovu monumentu. Nenajdeme tu však takřka žádnou práci s příznačnými motivy, některé se v dalších fázích děje zopakují, ale jen jednou a často v jiném kontextu.

Zvukomalebným mistrovstvím vyniká mezihra v závěru prvního obrazu, přiléhavě líčí všudypřítomnou nudu, bezčasí, šero, sem tam nějaké haraburdí, tu člověk o něco zavadí, tam do něčeho omylem kopne… Není zřejmé, jak dlouho líčení nicoty potrvá, když náhle s leknutím vpadne děsivý druhý obraz, mužici ke svým chlípným hrátkám unášejí ubohou Axiňju. Scéna vrcholí explicitním vylíčením mužského vyvrcholení, je ovšem natolik náročná na detailní rytmickou souhru, že se efekt při živém provedení často ztratí. Ve třetím obraze navštíví Sergej se zřejmým úmyslem Katěrininu ložnici a navzdory odporu její právoplatné obyvatelky mezi nimi dojde k intimnímu sblížení, jež je korunováno strhující zběsilou mezihrou orchestru s přidanými žesti, opět sledujeme průběh koitu z ryze mužského pohledu do ohromujících detailů.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


4
Komentujte

Please Login to comment
4 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
4 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
JP

Dodnes vzpomínám na úžasnou Radokovu inscenaci v Národním divadle ještě za éry Jiřího Srstky, Klaudia Dernerová i Jevhen Šokalo byli naprosto špičkoví! Kdeže loňské sněhy jsou…

Milan V.

Také rád vzpomínám na Radokovu inscenaci v ND, jednu z nejlepších, co jsem kdy viděl. Lady Macbeth jsem pak viděl ještě ve skvělé inscenaci v Mnichově v prosinci 2016. Jsem zvědav, jak Lady Macbeth dopadne v Ostravě.

Johanka

Je to dílo, které vás vtáhne do děje hned od první minuty. Vynikající orchestr, sbor a sólisté paní Derilová,Holbová, pp.Bárta Zaplechny, Moravec,Gurbaĺ, Kurowski. Hudba vás zcela pohltí, je v ní obsažena krutost, něha,zoufalství. Velmi vydařené představení.

burdal1

“…je ovšem natolik náročná na detailní rytmickou souhru, že se efekt při živém provedení často ztratí…”

Důkaz toho, že tato opera je přímo ze života :-)