Ostravská opera a Festival hudebního divadla Opera 2017

Bienále hudebního divadla Festival Opera se blíží, jeho letošní ročník je naplánován od 13. září do 5. listopadu 2017. Rozhovorem se šéfem operního souboru Národního divadla moravskoslezského Jakubem Kleckerem pokračujeme v našem seriálu, který představuje jednotlivé aktéry festivalu. Ostravští přijedou do pražského Stavovského divadla v sobotu 4. listopadu 2017 s Thomasovým Hamletem.

 

Představujeme soubory Festivalu Opera 2017
Hudební ředitel opery Národního divadla moravskoslezského Jakub Klecker o festivalové inscenaci Thomasova Hamleta, o současné kondici ostravského souboru, ale i o tom, jak se žije opeře v Česku

 

Co všechno rozhodlo o výběru titulu, se kterým do Prahy na Festival Opera 2017 přijedete?

S výběrem titulu na Festival Opera 2017 jsem neváhal ani minutu. Operní debut režiséra Radovana Lipuse, špičkové mezinárodní obsazení a v nedávné době také ocenění v podobě nominace na Cenu Divadelních novin a Opery Plus a navíc udělení Ceny Thálie 2016 pro představitele titulní role rakouského barytonistu Thomase Weinhappela a nominovanou sopranistku Janu Siberu (Ophélie) řadí Hamleta Ambroise Thomase mezi nejpozoruhodnější inscenace opery Národního divadla moravskoslezského poslední doby.

Na festival nepřijedeme pouze s tímto dílem. Rádi bychom upozornili na výbornou práci našeho dětského Operního studia Národního divadla moravskoslezského pod vedením umělecké vedoucí Lenky Živocké. Uvedením hodinové operky pro děti a s dětmi Zob, zob, Zoban!!! v režii Václava Klemense (Divadlo loutek Ostrava) a přidanými workshopy Ateliéru pro děti a mládež při Národním divadle moravskoslezském upozorníme na zajímavý vznik tohoto dílka. Operka byla totiž napsána ostravským skladatelem Edvardem Schiffauerem spolu s někdejším redaktorem Rádia Svobodná Evropa, spisovatelem Ivanem Binarem ve vězení (1972), do kterého byli socialismem uvrženi za uvedení parodického muzikálu Syn pluku ostravského studentského divadla.

V čem především jsou podle Vás silné stránky vybrané inscenace Hamleta?

Nabízíme divákovi operu, která v kontextu provozování francouzského repertoáru nebývá k vidění a slyšení příliš často. My jsme se ji rozhodli uvést v rámci projektu kulturních institucí Ostravy – Shakespeare Ostrava 2016, čímž jsme publiku přiblížili nejslavnější tragédii všech dob v netradičním ztvárnění, skvostné činoherně-operní režii a dokonce s neshakespearovským – a o to mrazivějším – závěrem. Thomasův Hamlet by se vlastně mohl jmenovat Hamlet a Ophélie – oba jsou naprosto stěžejními postavami, které přenáší zdůrazněnou citovost a burcující romantické emoce Thomasovy hudby. Rozkolísaná psychika kralevice dánského a jeho sentimentální lásky, hrané a skutečné šílenství… to vše se probouzí v jejich velice náročných zpěvních pasážích – vždyť árie šílenství Ophélie se stala prubířským kamenem koloraturních sopranistek! Silnou stránkou je samozřejmě i příběh sám. I když je text tradičně libretisticky upraven, základní pilíře Shakespearova Hamleta jsou v opeře zachovány. Na nich je scénicky vystavěno rozpadající se dánské impérium, které je dvakrát nalomeno heslem: „Král je mrtev – ať žije král!“.

Hlavních rolí se vedle Jany Sibery a Thomase Weinhappela ujmou mezzosopranistka Janja Vuletic, se kterou jsme navázali dlouhodobou spolupráci (Zneuctění Lukrécie a chystané provedení Ifigenie v Aulidě), a basista Martin Gurbaľ, dlouholetý sólista našeho souboru. Velký podíl na úspěšné inscenaci má také operní orchestr v čele s dirigentem Tomášem Braunerem a operní sbor pod vedením Jurije Galatenka.

Jak tato inscenace zapadá do kontextu repertoáru vašeho divadla a v čem jej hlavně reprezentuje?

V rámci již zmíněného velkého projektu Shakespeare Ostrava 2016 každý soubor Národního divadla moravskoslezského přivedl na jeviště Divadla Antonína Dvořáka či Divadla Jiřího Myrona inscenaci na námět ze Shakespearova geniálního díla (Veselé paničky windsorské, Sen noci svatojánské, Kiss me, Kate). My jsme se rozhodli v této linii systematicky pokračovat a mimo Hamleta jsme ještě uvedli koncert Shakespeare Gala (Eva Urbanová, Martin Bárta, Luis Chapa a další, výběr z děl Verdiho, Gounoda a jiných), před Vánoci operu Bouře Zdeňka Fibicha (na námět poslední Shakespearovy romance) a v novém roce pak i Brittenovu komorní operu Zneuctění Lukrécie (Shakespearova narativní báseň). V nové sezoně navíc nabídneme Verdiho Otella a dle názvu ještě také trochu shakespearovskou Šostakovičovu Lady Macbeth Mcenského újezdu.

Představte prosím váš soubor ve stručnosti: S kolika kmenovými sólisty pracuje, kolik stálých členů má sbor a orchestr, kolik představení a premiér v průměru za sezonu děláte?

Ostravská opera je součástí čtyřsouborového Národního divadla moravskoslezského. Během jedné sezony uvedeme čtyři až pět nových operních titulů, nechybí také jeden nebo dva galakoncerty, které jsou spjaté s výročím skladatele, díla či oslavou umělce. Rádi pro tyto příležitosti zveme ke spolupráci české a slovenské sólisty působící v zahraničních operních domech (Richard Šveda, Jana Kurucová a další).

V současné době máme v operním souboru 127 zaměstnanců, z toho domácích 6 sólistů, 41 členů sboru a 63 členů orchestru. Vedoucí tým čítá deset zaměstnanců (hudební ředitel, tajemnice opery, dramaturgyně, dva dirigenti, sbormistr, asistentka režie-inspicientka, vedoucí hudebního archivu, vedoucí produkce a PR referentka opery). Náš soubor se těší pozornosti ředitele divadla Jiřího Nekvasila, který si jako operní režisér dává záležet na jeho progresivní dramaturgii.

Počet operních představení se pohybuje okolo pětaosmdesáti, orchestr doprovází v průměru ještě dvaatřicet baletních večerů. Pravidelně hostujeme na festivalech Smetanova Litomyšl (minulý rok byli uvedeni Smetanovi Braniboři v Čechách, letos hostujeme s Tajemstvím a Rossiniho Lazebníkem sevillským!!! v přebásnění Jaromíra Nohavici a režii Ondřeje Havelky), v Brně (Janáček Brno – Výlety páně Broučkovy a další), v Praze (Klusákův Filoktétés na Pražském jaru, Martinů Tři přání aneb Vrtkavosti života na Dnech Bohuslava Martinů) nebo v Bratislavě (Prokofjevův Ohnivý anděl na festivalu Eurokontext). Vzhledem k tomu, že vznikne takzvaná zájezdová verze Lazebníka, jistě navštívíme i menší divadla nejen v Česku, ale také na Slovensku a v Polsku.

V čem vidíte silné stránky a naopak i slabiny souboru?

I přesto, že operní soubor Národního divadla moravskoslezského čítá nižší počet zaměstnanců ve srovnání Národními divadly v Praze či Brně, jsem hrdý na to, že dokážeme zajistit pozoruhodné inscenace s kvalitním pěveckým obsazením a hudebním nastudováním. Systematicky uvádíme v Česku téměř zapomenuté tituly, které stojí za pozornost, pravidelně každou sezonu pak jednu českou operu a věnujeme se také uvádění Operních hitů 20. století (Cardillac, Život prostopášníka, Ohnivý anděl a další). Od nové sezony také vznikne dlouhodobý projekt Opera dětem. Rád bych vyzdvihl skvělou týmovou práci na zajištění chodu opery a také vytváření mimořádných akcí, které mají edukativní zaměření: dramaturgické úvody před každým operním představením, předpremiérové besedy nebo diskuzní pořad Operní sirény v hudebním oddělení Knihovny města Ostravy. Nesmím také opomenout na bienále „nové hudby“ NODO, které vzniká ve spolupráci s Ostravskými dny nové hudby.

V jakých podmínkách váš soubor pracuje a co byste rádi změnili?

Na domovské scéně Divadla Antonína Dvořáka můžeme díky skvělé akustice realizovat i větší operní kusy v plném nástrojovém obsazení, ale i díla komornějšího charakteru. Prostor orchestřiště je do jisté míry limitující, často využíváme také obě první lóže. Nová přístavba provozní budovy z roku 2002 poskytuje našim umělcům odpovídající standard, špičkovou orchestrální zkušebnu s nahrávacím studiem, příjemně vybavené šatny, zkušební jeviště i sborový sál a další prostory. Příprava nového titulu se odehrává v tradičním šestitýdenním zkouškovém procesu. Společné úsilí pana ředitele Jiřího Nekvasila, moje a dramaturgyně Evy Mikuláškové přináší řadu titulů, u nichž jsou kladeny vysoké nároky na každého člena operního souboru. Zkoušíme tedy neustále.

Jak známo, Festival Opera je bienále. Jak se za ony dva roky od minulého ročníku váš soubor umělecky proměnil a kam se podle vašeho názoru posunul?

Za uplynulou dobu téměř dvou sezon se podařila řada krásných projektů. Hned po mém nástupu jsme s velkým ohlasem uvedli operu-film Tři přání aneb Vrtkavosti života Bohuslava Martinů i nyní hostujícího Hamleta Ambroise Thomase. V probíhající sezoně jsme uvedli Mozartovu předposlední operu La clemenza di Tito v režii SKUTR, téměř zapomenutou českou operu Zdeňka Fibicha Bouře, komorní operu Benjamina Brittena Zneuctění Lukrécie a také Smetanovo Tajemství v rámci chystaného uvedení jeho osmi dokončených oper v rámci Smetanovského operního cyklu 2024.

Našim cílem není zůstávat jen u divadelního uvádění operních děl. Jsme vděční za dlouhodobou spolupráci s Českým rozhlasem Ostrava, díky kterému máme exkluzivní možnost rozhlasově zaznamenávat téměř každou sezonu jeden nejvzácnější titul (Dvořákova Armida, Martinů Tři přání, Fibichova Bouře a jiné). Na ostravské jeviště jsme pozvali řadu mladých perspektivních sólistů, kteří doplňují náš kmenový sólistický ansámbl, zveme ale také mimořádné uznávané sólisty – jmenujme jen stálé hostování Markéty Cukrové, Jany Šrejmy Kačírkové, Michaely Kapustové, Kateřiny Kněžíkové, Janjy Vuletic, Martina Bárty, Jorge Garzy, Svatopluka Sema, Gianlucy Zampieriho a dalších.

Jak vůbec Festival Opera vnímáte?

Velké poděkování a obdiv patří všem organizátorům festivalu v čele s Lenkou Šaldovou. Komplexní přehlídka většiny našich i slovenských divadel, kdy operní soubory na festival přiváží to nejlepší, co mohou, dodává celé akci vysokou úroveň a mimořádnost. Za umožnění tohoto hostování vděčíme především našemu zřizovateli a podporovateli Statutárnímu městu Ostrava.

A jaké naděje si děláte na získání některé z festivalových cen?

Festivalovou cenou budeme potěšeni. Tou hlavní odměnou nám však bude, když se obě představení podaří v alternativních prostorech inscenovat tak, aby promlouvala k divákům, zasáhla je, vryla se jim do paměti a měla úspěch.

A zdánlivě „řečnická“ otázka na závěr: Jak se podle vás žije opeře v Česku?

Opera se jako luxusní čtyřsetletá dáma u nás snaží spíš žít, mnohdy přežít, než aby si užívala života. My se ji snažíme oživit, ale nedokážeme ji plně živit tak, jak by si tato exkluzivní Makropulos zasloužila. Zkusme to změnit!

Děkujeme za odpovědi a nejen pro Festival Opera 2017 držíme palce.

 

VIZITKA
Současný hudební ředitel opery Národního divadla moravskoslezského Jakub Klecker (1982) patří k výrazným představitelům mladé dirigentské generace. Pochází z brněnské hudební rodiny, od dětství hrál na klavír a k hudbě jej napevno přitáhlo působení v dětském sboru Kantiléna, jehož sbormistr Ivan Sedláček členy vychovával „k vokálnímu i kolektivnímu cítění, k dobré organizaci práce a v neposlední řadě k velkému nasazení“. Dnes, i přes značné pracovní vytížení, si Jakub Klecker ponechává funkci uměleckého ředitele tohoto dětského a mládežnického tělesa, kterou převzal po jeho zakladateli v roce 2006, a sbor pod jeho vedením navazuje na předchozí úspěchy a soutěžní ocenění.

Jakub Klecker vystudoval dirigování u Jiřího Bělohlávka a Tomáše Koutníka na pražské HAMU a poté začal působit jako dirigent Janáčkovy opery Národního divadla Brno, na čas se stal i jejím šéfdirigentem. Pod jeho taktovkou vznikla řada pozoruhodných inscenací, z posledních let jmenujme Martinů operu Hry o Marii, Pucciniho Tosku nebo Dvořákovu operu Čert a Káča.

Spolupráce s Národním divadlem moravskoslezským započala již v roce 2010 uvedením dvou jednoaktovek – Janáčkovy Šárky a Martinů Ariadny. Následující roky nastudoval operu Život prostopášníka Igora Stravinského nebo baletní inscenace La Sylphide a Popelka. Po nástupu do funkce šéfa opery připravil se souborem operu-film Tři přání aneb Vrtkavosti života Bohuslava Martinů, opery Bedřicha Smetany Braniboři v Čechách a Tajemství nebo Mozartova Tita.

Jakub Klecker spolupracuje také s Národním divadlem v Praze (například Mozartova Figarova svatba, večer komponovaných baletních opusů Ballettissimo). Na zájezdu Janáčkovy opery do Ománu v květnu 2014 řídil Dvořáku Rusalku, která byla pod jeho vedením poprvé uvedena na Arabském poloostrově. V lednu 2013 debutoval s Verdiho Aidou ve Státním divadle v Norimberku. Ze světového operního repertoáru řídil Klecker například Bludného Holanďana, Sen noci svatojánské (Britten), Turandot, Popelku, Nabucca, Carmen, Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky nebo Její pastorkyňu.

Jakub Klecker, pověstný svým optimismem a energií, se věnuje také symfonické tvorbě a spolupracuje s většinou českých orchestrů (SOČR, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, PKF – Prague Philharmonia, Moravská filharmonie Olomouc, Filharmonie Zlín, Janáčkova filharmonie Ostrava, Filharmonie Brno, Komorní filharmonie Pardubice, Czech Virtuosi). Vystupoval se Symfonickým orchestrem Udine a s Jenskou filharmonií v Německu. V letech 2007 a 2009 vedl Filharmonii Brno na koncertním turné po Japonsku. Opakovaně vystoupil na Mezinárodním hudebním festivalu Brno, festivalu Janáček Brno, Rheingau Musik Festival. V roce 2009 a 2016 dirigoval na Pražském jaru. Jakub Klecker žije s rodinou v Brně, kde také vyučuje dirigování na Hudební fakultě JAMU.
(Zdroj: NDM Ostrava)

www.festival-opera.cz