Osudy Beno Blachuta (4)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

„Hosté pražské opery
Nikdy jindy se neobjevilo na scéně Národního divadla tolik hostů, jako letos. Časopis „Národní divadlo“ udává tyto číslice: 35 pěvců absolvovalo 164 vystoupení. Je to záslužná podpora našeho pěveckého umění a zároveň měřítko schopností, jednak naší první scény s cizinou, jednak ostatních operních scén u nás s Národním divadlem. A je zajímavé, že bilance Prahy je lepší ve srovnání s cizími umělci než s mimopražskými. Na hosta zvučného jména se členové Národního divadla „vytahují“, kdežto u domácích předpokládají, že oni se musí snažit dosáhnout výše Národního divadla. Tak tedy skvělí umělci jako Menotti, Mazaroff, Tygesen a Sarobe byli zatlačeni ve svých vystoupeních Krásovou, Otavou a i jinými, zatímco hosté z domácích scén, jako Blachut a Jelínková, vynikli daleko nad některé pražské hvězdy. Národní divadlo má ovšem mnohem lepší předpoklady pro práci, než aby mohlo ztratit svůj primát. Ale slyšeli jsme Zachardovou, Blachuta, Hakena a Nedbala, všechny z olomoucké scény, byli jsme překvapeni, jak vysokou úroveň v Olomouci mají. Blachut je typickým příkladem, co může udělat provinciální scéna ze zpěváka. Na venkově je mnohem poctivější práce, vážnější i odpovědnější. Známe Blachuta z výstupních koncertů pražské konservatoře. Neřekli bychom tenkrát, že již dnes bude stát před vstupem do Národního divadla. Kdo však měl příležitost poznat práci olomouckých, ten by si přál přestěhovat Olomouc do Prahy. Vychovat zpěváka je největší odpovědnost. V Praze ji nemají. Co hlasů bylo zbytečně zkaženo. A přitom si v Praze sólista zazpívá maximálně dvanáctkrát v měsíci – to je už podřadný, normálně osmkrát. V Olomouci zpívá tenorista dvacátého pátého v měsíci 27. představení a basista 31.! V Praze se chlubí šéf opery tím, že zpěváky nepřetěžuje. Ale práce zpěváka nezničí, je-li dobrá. Zpěvák potřebuje velkou péči, zvláště mladý. U Národního divadla známe případ ztráty hlasu u Ž. Napravilové a ti, kteří přišli k hlavní scéně naší opery ještě nevyzrálí, se již nevyšvihli nad svou výkonnost. Blachutův vstup do Národního divadla je již hotovou věcí. Konečně tenor, dobrý tenor! Ti, kteří s ním budou pracovat, si musí uvědomit, že o tak dobré tenory je velká nouze. Ani Zachardová a Haken a ti hosté, které jsme poznali jako representanty brněnské scény – Jelínková a Jedenáctík – nemají daleko do Národního. Jistě, že chceme, aby tam dosáhli svého vrcholu a ne, abychom nedbalostí byli ochuzeni o dobré umělce!Olomoucké divadlo nové tenoristy za Beno Blachuta nemělo ihned, jak dokládá zpráva z 8. července 1941 v Národní práci vydávané v Moravské Ostravě: „(…) Tenorista Blachut již Národnímu divadlu podepsal a bude nahrazen tenoristou Mecnarovským z Plzně. (…) Mikuláš Mecnarovský v Olomouci však zpíval pouze v 6 operetních premiérách v sezóně 1941–42“.

Jak to v Olomouci v tenorovém oboru po Blachutově odchodu do Prahy bylo, psalo České slovo 22. dubna 1942; jehož autor (šifra -sh-) vyslovil naději v pokračování věhlasu pěvců působících dosud na této moravské scéně.

Pět tenorů u olomouckého divadla
V jednom z našich denních listů byla přetřásána otázka krise tenorů na našich scénách. Není sporu o tom, že skutečných hrdinných tenorů velkého formátu, schopných působit v Národním divadle v Praze – téměř nemáme. Poněkud lepší je to s lyrickými tenory. Máme však dostatek mladých nadějných tenoristů, je však nutno, aby jim divadla věnovala náležitou pozornost a možnost k zdokonalení a vypracování. Tuto práci již dlouho dělá olomoucké divadlo, které objevilo řadu talentů, jež vychovalo i pro Národní divadlo. Loni odešel z Olomouce do Národního divadla tenorista B. Blachut a basista E. Haken. Správa divadla si však dovedla ihned najít náhradu. Pro příští sezónu angažovala pět tenoristů, K. Hausera a dr. P. Kurze pro hrdinný obor, O. Pavlise a dr. R. Vonáska pro lyrický obor a osvědčeného Jarku Sobotu pro buffo. Mimo tyto pěvce se ucházelo o angažmá ještě několik velmi nadaných mladých tenoristů. V první řadě dr. Fr. Dutka, jehož hlas je mimořádně silný, velmi pěkného zabarvení, jistý i ve vysokých polohách. Jeho pohostinské vystoupení v opeře Marta, až na některé nedostatky hereckého projevu, bylo velmi úspěšné. Druhým rovněž úspěšným hostem byl J. Pospíšilík z Prahy. V Olomouci nelze tedy mluvit o nedostatku tenorů.

Doplňme k uvedeným jménům stručnou informaci o jejich působení v Olomouci, pokud se to podařilo laskavostí paní Věry Šmídové z archivu Moravského divadla v Olomouci zjistit:

František Dutka (*1910 †1979) zde zpíval od března 1942 do října 1946, k jeho rolím patřil Vašek, Rodrigo v Otellovi, Vítek v Daliboru, Jiří v Jakobínu, Jurodivý v Borisi Godunovovi, dokonce Hajný v Rusalce.

Karel Hauser byl členem olomouckého souboru od sezony 1942–43; nastudoval Ctirada v Šárce, Dalibora, Prince, Cavaradossiho a poslední premiérovanou rolí byl Boris v Kátě Kabanové v září 1948.

P. Kurz měl v Olomouci na repertoáru jen 6 úloh od května 1942 do konce sezony 1944; byli mezi nimi Dalibor, Rechtor z Příhod lišky Bystroušky, Basilio ve Figarově svatbě.

Otakar Pavlis (*1913 †?) zůstal olomouckému divadlu věren dlouhá léta. Po Beno Blachutovi převzal Víta v Tajemství, Alfréda v Traviatě, Prince, a následovalo dalších dvacet pět tenorových rolí, k nimž dále patřila nová nastudování Jeníka v Prodané nevěstě, Prince v Rusalce, Fausta, Ladislava ve Dvou vdovách. Od sezony 1949–50 přechází do operety, v níž působí až do roku 1987. Zcela poslední Pavlisovou úlohou na olomoucké scéně byl Hanzl v činohře Hodinový hoteliér Pavla Landovského, který měl premiéru v březnu 1990.

J. Pospíšilík v databázi olomoucké opery veden není.

Jaroslav Sobota (*1903 †1970), od roku 1933 trvale členem olomoucké opery.

Rudolf Vonásek (*1914 †1995), členem olomoucké opery v letech 1943–1945.V archivu Moravského divadla v Olomouci jsou v souboru listin náležejících ke jménu Beno Blachut uloženy i následující dva dokumenty: kopie poděkování divadla za jeho dvouletou práci a dopis skromně dokládající pěvcovu náklonnost k prvnímu místu umělecké cesty.

19. srpna 1941
Velevážený pan
Beno Blachut, člen opery Národního divadla v Praze

Družstvo Českého divadla v Olomouci při Vašem odchodu ze svazku zdejšího divadla k Národnímu divadlu v Praze vyslovuje Vám uznání za Vaši úspěšnou činnost u Českého divadla v Olomouci. Po dvě léta byl jste členem opery a svědomitou prací, obětavou pílí, skvělými výkony získal jste si zaslouženě všeobecné obliby. Na úspěších, kterých naše opera v posledních sezónách doma v Olomouci a všude na zájezdech docílila, máte značný podíl, za který jsme Vám trvale vděčni.

Děkujeme Vám srdečně za Vaši krásnou spolupráci a přejeme Vám v novém působišti na naší vrcholné scéně to nejlepší.

Poroučíme se Vám
v dokonalé úctě oddaní
předseda (Dr. Sedláček)
jednatel (Jan Blatný/?/)“

(Poznámka: jméno jednatele Družstva Českého divadla v Olomouci je jako pravděpodobné doplněno podle divadelní ročenky pro sezonu 1940-41.)

Dostalo se jim pokorné i hrdé pěvcovy odpovědi:

Praha 28 / VIII. 1941
P.T. Družstvu Českého divadla v Olomouci.

Za Váš krásný a milý dopis z dne 19 / VIII. 1941 Vám vzdávám co nejsrdečnější díky.

Ujišťuji Vás, že na Olomoucké divadlo nezapomenu a že práce na olomouckém jevišti mne opravdu těšila.
Děkuji Vám ještě jednou za tu milou pozornost a přeji olomouckému divadlu, u kterého jsem začínal, aby nadále vzkvétalo a umělecky rostlo.

S projevem upřímné úcty oddaný

Beno Blachut
člen Národního divadla v Praze“(Pokračování)

Prameny a fotografie: archiv Moravského divadla Olomouc,  archiv rodiny Blachutovy, archiv redakce

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat