Padesát let od úmrtí první pražské Kostelničky

  1. 1
  2. 2

Řadu velkých rolí ztvárnila Gabriela Horvátová v inscenacích původních českých operních novinek, jejichž uvádění věnovali jak Karel Kovařovic, tak Otakar Ostrčil mimořádnou pozornost. Jmenujme alespoň některé, jako byly Porcie ve Foersterově Jessice a Alba v jeho opeře Nepřemožení, Eliška v Novákově Zvíkovském raráškovi a královna Alžběta v Karlštejnu, Ilsea v opeře Rudolfa Karla Ilseino srdce, Nina Mařáková v opeře Otakara Zicha Vina na námět tehdy velmi populární činohry Jaroslava Hilberta, Milena v opeře Emanuela Chvály Záboj anebo Guislaina v opeře Otakara Jeremiáše Starý král.

Otakar Ostrčil napsal přímo pro ni hlavní ženskou roli Anežky ve své opeře Poupě, z dalších rolí v Ostrčilových operách to byly Ryšja Rakšita v Kunálových očích, Grania v Legendě z Erinu a Morana v opeře Vlasty skon. V roce 1925 ztvárnila roli Evy v opeře tehdy jedenadvacetiletého Emila Františka Buriana Před slunce východem, kterou uvedli na scénu divadla šéf opery Otakar Ostrčil a režisér Ferdinand Pujman. Jejím partnerem v roli Adama byl komponistův otec Emil Burian.

Další skvělý výkon a mimořádný úspěch v díle žijícího autora přinesl Gabriele Horvátové světovou proslulost, i když v tomto případě se nejednalo o první uvedení novinky, ale o Janáčkovu Její pastorkyňu, jež se po dvanáctiletém Kovařovicově odmítání dostala konečně 26. května 1916 na scénu Národního divadla, aby odtud vítězně vyrazila do světa. Inscenaci dominovala Gabriela Horvátová v postavě Kostelničky.

Leoš Janáček: Její pastorkyňa – Gabriela Horvátová (Kostelnička) – ND Praha 1916 (zdroj archiv ND Praha)

I když někteří konzervativní kritici jako například Zdeněk Nejedlý měli k dílu stále spoustu výhrad, provedení bylo hodnoceno jednoznačně pozitivně a úspěch u publika byl přímo frenetický. Gabriela Horvátová přesně pochopila ducha Janáčkovy hudby a vcítila se do něj a do prokreslení postavy vložila veškeré své představitelské kvality.

S Leošem Janáčkem se sblížila už při studiu opery a vyvinul se mezi nimi vášnivý intimní vztah. Gabriela Horvátová byla první Janáčkovou skutečnou femme fatale. Intenzivní vztah mezi nimi trval až do doby, kdy v létě 1917 při své prázdninové návštěvě Luhačovic poznal Kamilu Stösslovou.

Gabriela Horvátová ale zůstala Mistrovi a jeho tvorbě věrná. Kostelničku ztvárnila na Národním divadle i v nové Ostrčilově inscenaci a v této roli se po svém odchodu oficiálně s Národním divadlem rozloučila 18. května 1930. Její sugestivní výkon v této roli mohli obdivovat i návštěvníci dalších operních scén. Tak například v Brně ji zpívala pod taktovkou jednoho z nejlepších Mistrových žáků Břetislava Bakaly a v Ostravě byl dirigentem představení jeden z našich nejlepších znalců Janáčkovy tvorby Jaroslav Vogel. Na scéně Národního divadla se setkala i s rolí Kabanichy v Kátě Kabanové.

Nemenší úspěchy než v tvorbě české sklízela Gabriela Horvátová i v dílech evropských Mistrů. O řadě z nich jsme se již zmínili výše. Mnohé velké úkoly jí přinesla operní tvorba německých autorů. Krátce po svém nástupu se setkala s titulní rolí v opeře Karla Goldmarka Domácí cvrček, byla též představitelkou titulní role v jeho Královně ze Sáby. V Glockově Ifigenii v Aulidě ztvárnila roli Klytaimnestry, ve Weberově Oberonovi postavu Fatimy.

Stěžejní místo v jevištní tvorbě Gabriely Horvátové tvořily vypjaté partie v operách Richarda Wagnera, kterým Kovařovic i Ostrčil věnovali velkou pozornost. Kromě již zmíněné Ortrudy byla Gabriela Horvátová vynikající představitelkou Venuše v Tannhäuserovi, Fricky ve Zlatě Rýna, Brünnhildy ve Valkýře, Kundry v Parsifalovi a výtečně se vypořádala i s Brangänou v Kovařovicově i Ostrčilově inscenaci Tristana a Isoldy.

Pravidelně účinkovala rovněž v operách Richarda Strausse. Poprvé to bylo v roce 1910 v roli jedné ze služek v Elektře, poté následovala Annina v Růžovém kavalírovi a jedním z vrcholů její pěvecké a herecké kariéry se stala titulní role v Ostrčilově inscenaci opery Salome, s níž hostovala se souborem Opery Národního divadla v červenci 1924 ve Vídeňské státní opeře.

Řadu velmi zajímavých úkolů poskytla Gabriele Horvátové tehdy poměrně hojně uváděná díla francouzských autorů. Připomeňme alespoň některé: Georgettu v Maillartově opeře Poustevníkův zvonek, Brigitu v Auberově Černém dominu, Rosettu v Massenetově Manon, Jacquelinu v opeře Charlese Gounoda Lékař z donucení, Fides v Meyerbeerově Prorokovi anebo řadu postav v Charpentierově Louise.

V operách Giuseppe Verdiho zazářila Gabriela Horvátová kromě již zmíněné Amneris v desítkách repríz v rolích Maddaleny v Rigolettovi a Azuceny v Trubadúrovi, ztvárnila rovněž postavy Ulriky v Maškarním plese a Emilie v Otellovi. Krátce po nástupu se výtečně prosadila v roli svůdnice Loly v Mascagniho Sedláku kavalírovi. V řadě představení se předvedla divákům v roli Flory Bervoix v Traviatě, jež tehdy byla uváděná pod názvem Violetta.

Neměli bychom zapomínat ani na její role v ruských operách. Ve Sněguročce Nikolaje Rimského-Korsakova vyměnila pastýře Lela za roli Vesny a v Musorgského Borisi Godunovovi mladičkou Xénii za démonickou intrikánku Marinu Mníškovou, v Pikové dámě se s ní mohli diváci setkat v roli Pavlíny.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat