Pařížská baletní škola v Baletním panoramatu

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Když jsme byli na turné v Japonsku, tak byla smůla, že my, co jsme nebyli plnoletí, jsme vůbec nic nesměli. Nesměli jsme vyjít z hotelu, a kdybychom se spolehli jen na vycházky pod dohledem, tak bychom viděli tak akorát jeden park v Tokiu a akvárium Kaiyukan v Ósace, což vysloveně navádí k neposlušnosti! A tak jsme se čtyřmi kamarády vyrazili tajně do víru velkoměsta. Nebylo to snadné, protože jsme měli v hotelu na každém patře hlídání, a tak jsme to vzali po nouzovém schodišti, a pak bylo další úskalí metro. Kdo se má vyznat v těch všech znacích? Ještě že jsou Japonci tak úžasně ochotní, a tak nás dva studenti zavedli až na naši vysněnou destinaci, největší křižovatku na světě, Shibuyu. Na ten zážitek nikdy nezapomenu, byli jsme v neuvěřitelné euforii! Vrátili jsme se na hotel asi okolo třetí hodiny ráno a šli spát. Ale kdo by po takovém dobrodružství usnul, že? A tak po asi půl hodině jsme se zase zvedli a znova vyrazili, tentokrát v pyžamech! Upozorňuji, že jsme opravdu nebyli pod vlivem alkoholu! Snad jen pod vlivem té euforie a puberty… (smiech) Běhali jsme po ulicích s úsměvem od ucha k uchu a nakupovali nejrůznější kuriozity (naprosté zbytečnosti, to je jejich podstata), kterých je Japonsko plné, jako například hráškový popcorn, sušenky ze zeleného čaje či gumy ve tvaru hamburgeru. A když jsme se vraceli do hotelu okolo šesté ráno, tak jsme se setkali na ulici s Platel! (pozn. red.: riaditeľka baletnej školy, emeritná étoile súboru). Úplně mne zamrazilo, ale naštěstí, ona… No, jak to říct, byla velice veselá, a tak si nás ani nevšimla. Měli jsme opravdu štěstí, ani se nechci domýšlet, jak to všechno mohlo dopadnout… Ale každopádně dnes mám z Japonska nádherný zážitek, na který strašně ráda vzpomínám, a těším se, až se tam zase někdy vrátím! “ zakončuje rozprávanie o japonskom turné Darja. V nasledujúcom rozhovore Darja uspokojila moju zvedavosť, ako to na tej slávnej škole chodí. Dúfam, že rozhovor zaujme i vás.

Darja Krupková (foto Dan Diren)
Darja Krupková (foto Dan Diren)

Ak ma pamäť neklame, ste určite prvá Češka, ktorá študovala na baletnej škole Parížskej opery. Alebo ste vypátrali niekoho pred sebou?

Ano, opravdu jsem nejspíš první Češka, která studovala na této slavné škole, kterou zakládal vlastně už Ludvík XIV. Velmi si toho vážím, hlavně toho, že se mi podařilo tuto školu po šesti letech zdárně absolvovat až do konce, protože pokud vím, tak za tu dobu, co jsem zde studovala, začalo sice školu více cizinců, ale z nich jsem byla jediná, které se povedlo školu dokončit a získat profesionální diplom školy Pařížské opery.

Odcestovať študovať do Paríža ste si vymysleli vy a presadili to doma u rodičov?

Když jsem byla v posledním ročníku baletní přípravky Národního divadla v Praze, tak si mě všimla jedna bývalá ruská tanečnice, která mě lákala, abych odjela studovat do Petrohradu školu Vaganové nebo ať prý zkusím štěstí rovnou v kolébce baletu v Paříži. Moje máma nechtěla, abych odešla do Ruska, tak jsem ji přemlouvala, ať mě přihlásí na kurzy francouzštiny a ať se se mnou vypraví do Paříže.

Prečo ste vlastne chceli odísť? Cítili ste sa v Prahe na škole nešťastná, alebo to bol skôr pokus o sen, študovať v meste svetiel na slávnej baletnej škole?

Určitě to byl můj velký sen, už tehdy jsem obdivovala francouzský balet; viděla jsem videoreportáž o této škole, takže mi bylo jasné, že je tu opravdu vysoká úroveň, ale přišlo mi, že je to pro mě nedostižné.

To muselo byť dosť stresujúce pre mladé dievča, ešte dievčatko, odísť a radikálne zmeniť svoj život?

Abych pravdu řekla, tak jsem si to ani neuvědomovala, protože to vše vyplynulo ze sledu událostí, které jsem brala s velkým nadšením. Nejdřív jsem přemluvila maminku, aby mě vzala na letní stáž do Paříže, tam si mě všimla Mme Goubé, bývalá hvězda Pařížské opery, a i ona mi doporučila, ať zkusím zkoušky do školy Pařížské opery, ukázala mi cviky, které bych ke zkouškám měla umět, a poradila nám, jak se mám přihlásit ke zkouškám. Když jsem se dozvěděla, že berou pouze šest až osm dívek ročně ze zhruba patnácti set uchazeček, tak jsem opravdu nedoufala, že bych byla přijata, ale brala jsem to jako velkou zkušenost.

Pamätáte sa ešte na prijímacie skúšky, keď ste tam prišli prvýkrát? Do tých slávnych priestorov v Paríži! Nezmocnilo sa vás dojatie?

Když jsem byla v Paříži poprvé, šla jsem na představení baletu v divadle Garnier a měla jsem to štěstí, že tancovala Sylvie Guillem, můj velký vzor… Bylo to naprosto úžasné a byla jsem opravdu dojatá z toho všeho. O několik měsíců později jsem přijela na zkoušky do Nanterre, kde je škola Pařížské opery, a tady jsem pocítila obrovský respekt až strach, který se mě vlastně držel po celou dobu studií. Přijímací zkoušky jsou zvlášť – jiný termín pro dívky a jiný termín pro kluky a pozváno je na ně jen asi třicet procent uchazeček, které jsou vybrány na základě poslaných fotek a eventuálně videa. Pak proběhla asi tři vylučovací kola… Až nás dívek zůstalo zhruba dvacet, které byly pozvány na druhý den do posledního kola, na základě kterého z nás vybrali jen šest dívek, které byly přijaty na rok na stáž.

Darja Krupková (foto Dan Diren)
Darja Krupková (foto Dan Diren)

A aké to bolo potom? Väčšinou sa potom človeku študentské roky zlejú v pamäti a pamätá si už len niektoré okamihy. Čo vašich pár rokov na škole?

Ne, mně se tyto roky vryly do paměti – zažila jsem tu sice velký stres a nebylo to lehké, ale bylo to vyvážené nádhernými okamžiky na scéně divadla Pařížské opery, kterých opravdu nebylo málo, se školou jsme i vystupovali po světě – v USA, v Kanadě, v Japonsku. Na to vše se nedá zapomenout.

A aké boli skúšky, komisie, známky, učenie francúzštiny, spolužiaci? Porozumieť výučbe v cudzom jazyku… Napadá ma tisíc nástrah.

Začátek byl obzvlášť těžký. Když jsem byla přijata do Opery, bylo mi jedenáct let, končila jsem první ročník Pražské taneční konzervatoře a měla jsem za sebou pouze rok domácího učení francouzštiny. Takže celé následující letní prázdniny jsem strávila v Paříži v intenzivním kurzu francouzštiny, abych vůbec mohla zapadnout do školní výuky, která je samozřejmě jen ve francouzštině. Musím říct, že zpočátku jsem rozuměla lépe učitelům než spolužákům, protože děti mluví rychle a na cizince neberou zrovna ohledy. Navíc jsem během prvního roku musela zvládnout vlastně dva baletní ročníky, abych udělala na konci roku regulérní zkoušky do čtvrté divize, do které jsem spadala věkem. Víte, právě baletní zkoušky na konci roku jsou asi nejstresovější událostí na škole. V dolním prostoru školy je menší divadlo s nakloněnou scénou obdobně jako v divadle Garnier, kde probíhají repetice na představení a také každý rok závěrečné zkoušky. Sejde se tu komise složená z ředitelky a učitelů školy, ředitelky baletu divadla a některých tanečníků Pařížské opery. Ti anonymně známkují žáky, kteří po ročnících tancují jednotlivě tři variace, a na základě tohoto známkování a na základě počtu volných míst ve vyšším ročníku se rozhodne, zda žák postoupí do vyššího ročníku, nebo si zopakuje ročník, nebo je vyloučen. Výsledky jsou vyvěšeny venku před školou a vzhledem k tomu, že z průměrného počtu osm žáků v divizi byli každoročně jeden až dva vyloučeni a další dva opakovali, neobešel se poslední den školního roku bez emocí.

(Pokračovanie nabudúce)

 

Aktuality
Do Prahy, do Národného divadla, 26. apríla prichádza prvýkrát hosťovať juniorský súbor Bavorského štátneho baletu z Mníchova – Bayerisches Staatsballett II. Junior Company. Súbor sme na jeseň mohli vidieť v Brne v rámci festivalu Divadelní svět Brno (tu). Z podivného programu v Brne pre Prahu zostala len raná práca dnes žijúcej legendy Hansa van Manena – Concertante. Legenda NDT, HET baletu sa nehanbí za svoje mladé pokusy vyrovnať sa s pocitom vstúpiť na scénu, tancovať a tvoriť na hudbu Franka Martina. Len „demi point“ sa hrať a existovať tak, akoby nebolo možné inak.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat