Pařížská národní opera: Historie a současnost

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Neméně slavná je hudební historie pařížského operního domu. Světlo světa zde spatřila řada oper známých skladatelů, vystupovali zde nejslavnější pěvci a dirigenti. Bizetova Carmen se zde kupříkladu hrála více než třítisíckrát. Premiéru měla o tři měsíce později po otevření divadla, ale kupodivu v budově Komické opery (Opéra Comique). Mignon Ambroise Thomase dosáhla jen za skladatelova života jednoho tisíce repríz. Dříve se ročně uvádělo okolo padesáti různých oper a baletů. Po druhé světové válce bohatý operní život pokračoval, i když ne s takovým počtem titulů. V roce 1958 zde triumfálně debutovala Maria Callasová v kombinovaném představení prvního dějství Belliniho Normy, druhého dějství Pucciniho Tosky a třetího dějství Verdiho Trubadúra. S tímto domem se pěvkyně rozloučila o sedm let později. Slavná byla éra divadla za vedení německého skladatele Rolfa Liebermanna v období let 1973–1980, který angažoval ty největší světové umělce. V roce 1979 zde uvedl premiéru poslední verze Bergovy Lulu dopracované Friedrichem Cerhou. Hudebně dílo tehdy nastudoval Pierre Boulez a režii měl Patrice Chéreau.

Co se týče vystupování pěvců a dirigentů, byly to všechny nejslavnější světové osobnosti operního a baletního světa. Není zde místo všechny je vyjmenovat, a tak se zmíním hlavně o našich umělcích. Především jsou to Ema Destinnová a Karel Burian, kteří zde zpívali v opeře Richarda Strausse Salome pod skladatelovou taktovkou. V jednom operním gala (jedno dějství Lehárovy Giuditty), pořádaném pro dobročinné účely ve prospěch malých dětí zvaném Petit lit blanc (Malé bílé postýlky), zde vystoupila Jarmila Novotná. Na inscenacích Pařížské národní opery se o mnoho let později podíleli někteří naši další umělci. Dříve zde pracoval náš nejlepší a mezinárodně uznávaný scénograf Josef Svoboda, dirigovali zde Jiří Kout, Jiří Bělohlávek a nejnověji mladí dirigenti Tomáš Hanus, Jakub Hrůša a Tomáš Netopil. Z pěvkyň zde vystupovaly Gabriela Beňačková, Eva Urbanová, Eva Randová, Dagmar Pecková a Hannah Ester Minutillo. Před devatenácti lety zde ztvárnila titulní roli v Debussyho opeře Pelléas a Mélisanda Magdalena Kožená s Mahlerovým komorním orchestrem za řízení Marca Minkowského. V pozdější době zde též úspěšně vystupoval v řadě rolí tenorista Aleš Briscein, který zde mimo jiné zpíval v roce 2008 roli Jeníka ve Smetanově Prodané nevěstě, pod taktovkou Jiřího Bělohlávka. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl toto představení, hrané v Garnierově budově, navštívit. Míchu ztvárnil Štefan Kocán. Zpíval zde též Štefan Margita. V inscenaci Janáčkova Mrtvého domu zde vystupovalo několik dalších českých pěvců.

Palais Garnier (pohlednice z roku 1909, archiv autora)

Nejnověji se v Paříži objevil tenorista Pavel Černoch, který mimo jiné alternoval s Jonasem Kaufmannem v titulní roli Verdiho Dona Carlose na podzim loňského roku. Ztvárnil též roli Sergeje v Šostakovičově Lady Macbeth z Mcenského újezdu. Na konci letošního roku zazpívá Vladimíra v nové inscenaci Borodinova Knížete Igora. Úplným debutantem na konci roku 2018 byl Adam Plachetka, který vystoupil jako Alidoro v Rossiniho Popelce. Nejnovější debutantkou na zdejší scéně bude na jaře příštího roku naše výborná mladá sopranistka Zuzana Marková v roli Zerliny v Mozartově Donu Giovannim. Uvedu samozřejmě i slovenské pěvce jako Petera Dvorského, Editu Gruberovou, Evu Jenisovou a Dalibora Jenise, Sergeje Kopčáka, Štefana Kocána, Pavola Breslika.

Opéra Bastille (foto Pavel Horník)

Opéra Bastille

Dějiny druhé moderní scény Pařížské národní opery (Opéra national de Paris), Opéra Bastille, se začaly psát již koncem sedmdesátých let, kdy se zasazovali známí umělci Jean Vilar, Pierre Boulez a Maurice Béjart o vybudování nového divadla. Roku 1982 prezident François Mitterand tyto snahy podpořil a ohlásil stavbu nového operního domu na legendárním místě na Place de la Bastille. O rok později v konkursu zvítězil tehdy neznámý uruguayský architekt z Montevidea Carlos Ott. Základní kámen byl položen v roce 1985 a o čtyři roky později byla stavba hotova. V létě 13. července 1989 se konalo slavnostní otevření. Na gala večeru dirigoval Georges Prêtre, scénu vytvořil Robert Wilson a zpívali Plácido Domingo, Teresa Berganza, Barbara Hendricks, Ruggero Raimondi a Shirley Verrett. Velká, silně prosklená budova s řadou členitých, architektonicky velmi zajímavých prostor pro diváky má dva menší sály a hlavní velký, který je koncipován pro 2700 návštěvníků. Má zavěšené balkóny a v přízemí přes třicet řad. Akustika sálu je vynikající. Na představení Ariadny na Naxu, kdy jsem měl místo v 32. řadě parteru, jsem slyšel opravdu báječně. Proscénium má šířku devatenáct metrů. Technické zázemí a prostory pro umělce a personál jsou řešeny prakticky, pohodlně a velkoryse.

Současným generálním ředitelem je Stéphane Lissner, bývalý šéf milánské La Scaly. Divadlo pracuje jako většina obdobných scén stagionovým způsobem. Má svůj orchestr, sbor, baletní soubor a na jednotlivé inscenace si zve hostující umělce z celého světa. V historické budově Palais Garnier se většinou hrají některé staré opery nebo menší díla Mozartova a samozřejmě hlavní doménou jsou velkolepé balety. Ostatní repertoár se pak provozuje v Opéra Bastille. Operní orchestr, který má okolo sto sedmdesáti členů, pořádá také v menší míře i samostatné koncerty, ovšem s věhlasnými dirigenty. V operním sboru je sto čtyři členů. Baletní soubor má sto padesát umělců. Na repertoáru je obvykle asi osmnáct baletů, z toho tři premiéry ročně. Zde je nutno připomenout alespoň jednu z nejslavnějších baletních osobností, Rudolfa Nurejeva, který nějakou dobu baletní soubor vedl a jehož choreografie jsou zde stále živé.

Prodaná nevěsta v Opéra Bastille (foto Pavel Horník)

Před několika lety byly zveřejněny zajímavé informace o provozu a finanční bilanci divadla. Během roku se odehrálo kolem 380 představení s 94 % návštěvností. Hospodařilo se s ročním objemem 200 milionů euro, z čehož polovinu poskytuje stát. Na vstupném se vybralo 70 milionů euro. V současné době je hudebním ředitelem Pařížské národní opery významný dirigent Philippe Jordan, působící též jako šéfdirigent Vídeňských symfoniků.

Sezona 2019/2020 nabídne od září okolo jednadvaceti operních titulů, z toho bude nově nastudován Borodinův Kníže Igor, Massenetova Manon, Verdiho La Traviata a na konci sezony celý Wagnerův Prsten Niebelungův v režii kontroverzního Španěla Calixta Bieita a v hudebním nastudování Philippa Jordana. Hvězdami inscenace budou kupříkladu Jonas Kaufmann, Andreas Schager, Eva Marie Westbroek, Ricarda Merbeth , Ian Paterson a další. Bonbonkem sezony bude vystoupení Anny Netrebko a Yusifa Eyvazova v inscenaci Cilleovy Adriany Lecouvreur.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat