Pavarotti a Scotto v Bohémě a také Čajkovskij v dokumentu na ČT art

Velký úspěch opery Brødre (Bratři) v Aarhusu
Světová premiéra nové opery Brødre (Bratři) skladatele Daníela Bjarnasona (narozen 1979 na Islandu) je jedním ze tří projektů vzniklých podle světově úspěšných filmů dánské režisérky Susanne Bier, jejíž dílo stojí blízko filmového hnutí Dogme 95, ač jeho přísná pravidla filmování umělkyně ve své nejnovější tvorbě ne vždy zcela striktně dodržuje. Nová opera podle stejnojmenného filmu z roku 2004, natočeného ve velké koprodukci skandinávských států a Velké Británie, využívá původní scénář Anderse Thomase Jensena, přepracovaný do podoby operního libreta dramaturgyní a spisovatelkou švédského původu Kerstin Perski. Ta měla před třemi léty šťastnou ruku při „předělávce“ jiného známého filmu do podoby operního textu, když pro švédského skladatele Hanse Geforse přepracovala scénář filmu Notorious (Pochybná žena) Alfreda Hitchcocka. Opera měla velmi slušný ohlas při prvém uvedení v Göteborgu roku 2004 a to i díky vystoupení Niny Stemme v hlavní roli (a také první roli ve švédštině) proslulého vyzvědačského dramatu.

Příběh Bratří je relativně jednoduchý – jde o psychologické drama tří lidí: úspěšného profesionálního vojáka Michaela, který zažije hrůzy války na zahraniční misi v Afghánistánu, jeho bratra Jannika, který se vrací z vězení, a Michaelovy manželky, která vychovává dvě malé děti. Michael se po dlouhém zajetí vrací do vlasti postižen posttraumatickým syndromem a drama uvnitř rodiny je skutečně trýznivé. Příběh je nejenom milostným trojúhelníkem, ale také hlubokým ponorem do vztahu sourozenců. Velkým tématem filmu i opery, jak zmiňují první recenze, je i téma vzdálené války, která zasahuje člověka v míru. Film byl znovu a také velmi úspěšně natočen jako americký remake v roce 2009, ale podle mého názoru americká verze takové působivosti a drsnosti nedosahuje. Oba filmy byly uvedeny i v českých kinech a také již na televizních obrazovkách. Libreto věrně sleduje příběh filmu a přístupná Bjarnasonova hudba využívá prostředků filmové symfonické hudby, tedy oboru, ve kterém ostatně skladatel vytvořil několik významných kompozic.

Tento prestižní operní projekt měl zajištěn i prestižní tvůrčí tým. Dánský režisér Kasper Holten, dnes činný na mnoha evropských a zahraničních operních scénách po odchodu z Covent Garden v roce 2015, režíruje toto velmi současné psychologické drama na barevně střízlivé scéně (Steffen Aarfing) s představiteli v současných civilních kostýmech. Významné jsou emotivní projekce dotvářející atmosféru většiny rychle se střídajících se scén.

Pěvecké obsazení je mezinárodní. Michaela zpívá barytonista z Jihoafrické republiky Jacques Imbrailo, dnes velmi vyhledávaný Pelleas (kvalitní vyšší rejstřík mu umožňuje zpívat bez problémů tuto roli, většinou obsazovanou tenoristy), a též vyhledávaný představitel děl Mozarta i Brittena. I švédská sopranistka Marie Arnet zpívá ráda mozartovské party a má za sebou nedávné rozsáhlé turné po Francii s rolí Anne Trulove v opeře Život prostopášníka Igora Stravinského. Její krajan, lyrický tenorista Joel Annmo v roli druhého bratra (přejmenovaného v opeře na Jamieho), po angažmá v Coburgu nyní patří k ansámblu stockholmské opery. Zpívá různorodý repertoár, a i on je úspěšným představitelem Debussyho Pellea. Inscenaci diriguje Němec André de Ridder, který často řídí orchestr Komische Oper v Berlíně a také orchestry ve Skandinávii, zejména ve Finsku. Čtyři představení (16., 18., 20. a 22. srpna) se těšila značnému zájmu veřejnosti, a to i přes probíhající prázdninový čas.

Aarhus, který se stal pro rok 2017 evropským městem kultury, nabízí v rámci trilogie, zmíněné v úvodu tohoto článku, ještě další dvě jevištní verze filmů Susanne Bier. Drama Po svatbě (psychologické rodinné drama z roku 2006, také uvedené v domácích kinech) bude nastudováno jako music-theatre a milostný příběh dvou párů, do kterého zasáhne osud, z filmu Otevřená srdce (2002) se stane moderní taneční představení.

K majáku Virginie Woolf jako komorní opera ve světové premiéře v Bregenzu
Prakticky nedějová novela s názvem K majáku (z roku 1927, poslední české vydání z roku 2004 v překladu Kateřiny Hilské) významné modernistické autorky Virginie Woolf se stala podkladem pro komorní operu totožného anglického názvu To the Lighthouse řeckého skladatele Zessese Segliase (narozen 1984), která byla premiérována na festivalu v Bregenzu. Těžiště opery v anglickém jazyce ve třech scénách, které odpovídají třem kapitolám literární předlohy (Okno, Čas běží, Maják), je v monolozích a dialozích a také v mnohém nevyřčeném a pouze cítěném v malé anglické společnosti na ostrově Skye, která se chystá vydat se k majáku, ale pak výlet odloží. Děj je časově lokalizován krátce po skončení první světové války.

Hlavní postavy tvoří klidná matróna paní Ramsayová a její nevyzpytatelný a snad i trochu absurdní manžel, jejich syn James a mladá malířka Lily. Unikátní je forma novely s měnícím se vypravěčem a specifickým popisem událostí ve střední části. Libreto je posledním dílem letos v lednu zemřelého dramaturga, režiséra a spisovatele Ernsta Marianneho Bindera. Stejně jako předloha i zhudebnění se snaží využít vnitřního proudu vědomí. Smyčcový orchestr je výrazně obohacen o rozšířené bicí nástroje a výrazně jsou traktovány i saxofony, v instrumentaci zazní také akordeon a kytara.