Pavel Černoch znovu v Praze, tentokrát s Berliozovým Faustem

  1. 1
  2. 2
V květnu si zazpívá Lenského po boku Anny Netrebko, v říjnu bude alternovat s Jonasem Kaufmanem jako Don Carlos v Opéra National de Paris. Před časem, v roce 2013 v rozhovoru pro náš portál uvedl, že by rád dobyl čtyři nejprestižnější světová pódia. Jak se mu daří plnit toto předsevzetí? Nejen na to jsme se zeptali tenoristy Pavla Černocha, který právě dnes a pak ještě tuto neděli 12. března vystoupí v Národním divadle v titulní roli koncertního provedení „dramatické legendy“ Hectora Berlioze Faustovo prokletí. Není mu líto, že Národní divadlo spíš neuvede nějaké avantgardní scénické provedení? Co překvapuje tohoto brněnského rodáka při jeho návratech do republiky? Proč přešel k jiné agentuře, když jeho kariéra stále stoupá vzhůru? S Pavlem Černochem jsme si povídali za přítomnosti jeho italského mentora Paola de Napoli v jedné ze šaten v historické budově Národního divadla.
Pavel Černoch (foto ND Praha)

Na setkání se zástupci médií před Berliozovým Faustovým prokletím v Národním divadle jste uvedl, že role Fausta je pro vás zásadní – v čem je vám blízká?

Reklama

Já se hodně profiluji ve francouzském repertoáru, ovšem tato role je mi blízká nejen po hudební stránce, nýbrž i co se týče charakteru Fausta. Faust prochází proměnou po hudební stránce tak velkou, že se mění hlasový obor z lyrického romantického tenoru až po lirico spinto, což je pro mě velice zajímavé. Už úvodní prolog je nesmírně náročný, já jsem to neměřil, ale je to snad čtyřicet minut v kuse, kdy na scéně jsou jen Faust a sbor, následuje několik krásných árií, rozsáhlý duet s Markétkou, trio a potom celý závěr s Mefistem. No a poté, co mě stáhne Mefisto do pekla, nastupují do velkého finále sbory včetně dětského sboru. Obě počáteční árie jsou napsány ve střední poloze s až wagneriánskou orchestrací, a pak dojde na duet, ve kterém je přes šest taktů drženo háčko, pak jsou tam dvě cis, která všichni zpívají většinou čistým falzetem a já se snažím je zvládnout ještě hrudním tónem – a někdy se to podaří, někdy ne! (smích)

Víte předem, zda jste v takové kondici, že „dnes to dáte tím hrudním tónem“ – anebo je to vždy i pro vás překvapení? Jako sázka do loterie?

Pochopitelně mám nazkoušenu variantu A i B, to jest v případě, že bych se necítil dobře, bych to zazpíval hlavovým tónem, ale zatím jsem naštěstí variantu B při představeních nikdy nepotřeboval.

Není vám líto, že v Praze bude Faustovo prokletí jen v koncertním provedení? Kdyby bylo scénické a ujal se toho nějaký třeba avantgardní režisér, nebylo by to pro Prahu přínosem jako lákadlo pro evropské publikum?

Popravdě řečeno, zažil jsem velmi avantgardní zpracování! Dle mého názoru, v našem Národním divadle by přece jen mělo jít spíše o klasické zpracování oper. Nechci teď vypadat příliš konzervativně, ale experimenty podle mě nepatří na první scény. Když už by to však muselo být, pak bych byl raději, kdyby se v nějaké divoké režijní interpretaci objevilo právě Faustovo prokletí než například La traviata nebo Rusalka. Takže ať odpovím na otázku – ne, není mi to líto, koncertní provedení tomuto dílu sluší!

Jak se vám vystupuje s mezzosopranistkou Stanislavou Jirků, představitelkou Markétky?

Stáňa Jirků má ojedinělý, krásně sametový hlas! Vždy, když se vracím do Prahy, jsem překvapen, jaké talenty a hlasy tady neustále rostou. A pochopitelně i vizuálně se pro tuto roli velmi hodí! Ať se s tím někdo chce, či nechce smířit, světová opera se posunula jinam a je třeba počítat s tím, že se to jaksi prolnulo a není to jen a pouze o kvalitě zpěvu, ale fyzický vzhled hraje neméně důležitou roli. Režiséři si ze dvou stejně kvalitních zpěváků vyberou toho, kdo bude pro diváky v dané roli představitelný, a tedy uvěřitelnější.

V roce 2013 jste v rozhovoru pro náš portál řekl, že máte v plánu dobýt čtyři stěžejní mety, nejprestižnější operní domy – a to milánskou La Scalu, Metropolitní v New Yorku, Covent Garden v Londýně a Staatsoper ve Vídni. Jak jste daleko s plněním těchto smělých plánů?

To jsem opravdu řekl???!!! (výraz velkého překvapení a smích) Tak to vezměme popořadě. V roce 2014 jsem debutoval v La Scale, a to rolí Lykova v Carské nevěstě Rimského-Korsakova, pod taktovkou Daniela Barenboima. V příští sezoně vystoupím v Covent Garden v roli Števy v nové inscenaci Její pastorkyně a roce 2019 jako Boris v Kátě Kabanové. S touto rolí budu také debutovat v Metropolitní opeře v New Yorku. Už mám podepsané do obou těchto operních domů smlouvy. Ve Vídni mě taktéž registrují, neboť již dvakrát požádali o záskok, ale já jsem v té době byl zaneprázdněn někde jinde. Tam na řádnou smlouvu stále čekám.

Přestože vaše kariéra postupuje takto směrem vzhůru, minulý týden jste oznámil na Facebooku, že jste vyměnil zastupující agenturu – můžete nám říci důvody?

To je pravda, nově mě výhradně zastupuje agentura Askonas Holt. Důvodem je to, že předchozí agentura sice byla výborná, ale v posledních dvou letech jsme se začali postupně rozcházet v názoru na obor, který bych měl zpívat. Já bych rád ještě zůstal u lyrického tenoru či lirico spinto, oni už mě začínali prosazovat jako dramatický tenor – a na to se ještě necítím. Předkládali mi smlouvy na Wagnera, Strausse, Korngolda. Pár těch více spintových věcí jsem si i zkusil, ale právě po těchto zkušenostech se obávám, že bych si mohl předčasným přechodem k dramatickým rolím zničit hlas. Upřednostním v blízké budoucnosti role pro velký lyrický obor a nanejvýš lirico spinto – jako je třeba právě ve Faustově prokletí – a tady vidím tu mez, na dramatičtější role mám dle mého názoru ještě čas.

V říjnu 2017 budete vystupovat jako alternace světové jedničky Jonase Kaufmana v Opéra National de Paris ve Verdiho Donu Carlosovi.

To je pro mě obrovská čest a jedna ze zásadních událostí, na které se v příští sezoně těším. Bude se jednat o novou produkci světově proslulého režiséra Krzysztofa Warlikowského, dirigovat to bude šéfdirigent pařížské opery Philippe Jordan. Jsem rád, že budu vystupovat po boku takových operních hvězd, jako jsou Sonya Yoncheva, Elīna Garanča a Ildar Abdrazakov. Bastille je jeden z největších prostorů na světě, tam si připadáte jako na stadiónu. Bude to původní pět a půl hodiny trvající francouzská verze, ne ta zkrácená italská, kterou potom Verdi přepsal pro Miláno. Oni mě v této roli a v té francouzské verzi slyšeli vloni v Hamburku, kde jsem měl velký úspěch i u kritiky.

A nebojíte se vystupovat ve francouzštině před francouzským publikem?

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


2
Komentujte

Please Login to comment
2 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Zbynek Brabec

Rozhovor s inteligentním tenoristou nebývá běžný. Pavel Černoch inteligentní je, zejména mně imponovala jeho úvaha o tom, co má v současné době zpívat a co ještě ne. To je pro kariéru nesmírně důležité! Ta se musí budovat s velkým rozmyslem a jedním z důležitých slůvek každého umělce je NE! Pavle, držím Ti palce!

HonzaB

Po vzhlédnutí včerejšího koncertního představení opery ND Praha, které určitě nebylo špatné, nevím jestli úplně souhlasím s tím, že Faustovu prokletí sluší koncertní provedení. Na youtube jsem naopak viděl s Kaufmanem scénické provedení a bylo to výrazně lepší. Už v divadle jsem se minimálně u některých scén přistihl u toho, jak si představuji, jaké by to bylo, kdyby to bylo provedeno scénicky. Stejně tak mě přijde škoda, že jsou pouze 2 koncerty. Myslím, že by klidně to mohlo ND příští rok zase někdy zopakovat a divá by si cestu do ND našel.