Pavel Trojan: Česká dramaturgie stále nevěnuje dostatečnou pozornost moderním autorům

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Pro operu Bylo nás pět napsala libreto nedostižná překladatelka operních textů z italštiny Marie Kronbergerová. Jak došlo k této spolupráci?
V případě opery Bylo nás pět se jedná skutečně o dílo určené dětským a studentským interpretům, bez nichž ho není možno realizovat. Vzniklo na popud Jiřiny Markové Krystlíkové pro Dětskou operu Praha. Mně oslovila jako skladatele a Marii Kronbergerovou jako libretistku. S Maruškou jsem se ostatně dlouhá léta vídával ve sborovně Pražské konzervatoře. Byla to krásná spolupráce, rád vzpomínám. Byla tam samozřejmě celá řada dalších skvělých spolupracovníků, ale mohl bych na někoho zapomenout, a tak kromě již zmíněné Jiřiny Markové Krystlíkové, která byla iniciátorkou a hlavní hybatelkou celého projektu, vzpomenu jen ty hlavní. Martina Otavu, který to režíroval, a Miriam Němcovou, která se ujala hudebního nastudování.

Do historie ředitelů Pražské konzervatoře patříte nesmazatelně, dokázal jste vybudovat potřebný koncertní sál i Divadlo Na Rejdišti. Zůstáváte nadále pedagogem? Nechal jste si nějaké své žáky?
Na škole působím nyní jako pedagog skladby na zkrácený úvazek, mám tři žáky a moc mě ta práce baví. Snažím se jim předat to, co jsem sám získal od svých učitelů a zkušenosti získané vlastní skladatelskou činností.

Zavedl jste mimo jiné i výuku cembala. Jak je možné, že jako samostatný obor dřív neexistoval? Nebyl zájem?
Nebyl zájem, výuka hry na cembalo byla ovšem přítomna jako součást vzdělávání klavíristů a varhaníků. Nicméně postupně se jednak začali objevovat zájemci, jednak bylo čím dál tím zřejmější, že jde o nástroj, jehož studium je potřeba pojmout jako samostatný obor tak, jak je to dnes ostatně obvyklé. A v rámci nově zaváděného systému takzvaných školních vzdělávacích programů (tuším kolem roku 2012) přestala být otázka založení výuky nového nástroje závislá na schváleni zřizovatele či ministerstva. Bylo to tedy administrativně snazší, což také hrálo roli. Zaváděli jsme v té době i další obory: saxofon, zobcovou flétnou či elektrickou kytarou.

Letos jsme přišli o vaše přátelské komorní koncerty spojené s prezentací výtvarníků. Pamatuji večer Karla Demela, Vladimíra Suchánka a byly i další. Inspiruje vás výtvarné dílo víc než třeba literatura? Jedna z vašich novinek tomu trochu napovídá – Kaligrafie pro harfu a klavír.
Začal jsem v posledních letech organizovat typ koncertů, na nichž přátelům i širšímu okruhu příznivců představuji svoje nové kompozice. Říkejme jim třeba autorské večery, i když na programu nejsou jen mé kompozice. Vámi zmíněnou Kaligrafii pro harfu a klavír jsem zkomponoval pro Vandu Šabakovou a Luďka Šabaku, konkrétně pro jejich koncertování v Japonsku (odtud inspirace), ale premiéra v jejich podání zazněla právě na takovémto koncertě v Praze.

Prozatím poslední autorský večer jsem uspořádal v prosinci 2019. K premiérování Sonáty pro hoboj a klavír č.2 jsem pozval Janu Brožkovou. Zhostila se toho výtečně s Danielem Wiesnerem, a nyní v prosinci 2020 tuto skladbu zahrála a natočila na video i v rámci festivalu Dny soudobé hudby 2020.

Pavel Trojan: Sonáta pro hoboj a klavír č.2

Tyto koncerty organizuji rád v komorních prostředích – oba poslední se konaly v Kostele sv. Vavřince v prostorách Pražského jara a za tuto možnost jsem vděčen. Spolupráce s výtvarníky je takový bonus pro mě i pro návštěvníky těchto setkání. V kontaktech s výtvarníky mi hodně pomáhá moje žena, která se v této oblasti dobře orientuje.

Nyní plánuji spolupráci s Vilémem Veverkou a Kateřinu Englichovou (tenhle večer bych rád spojil i s prezentací Vilémových fotografií) a v podání Luďka Šabaky bych chtěl uvést nové klavírní skladby, na kterých pracuji.

Konání těchto akcí samozřejmě má své náklady, moc proto děkuji OSA (Premiéry s OSA) a Kardiologii pro děti a dorost s.r.o., mé ženy. Moje žena mně ovšem celkově v mé skladatelské práci velmi podporuje. Je první posluchačkou mých skladeb, sama zvažovala dráhu klavíristky (nakonec dala přednost medicíně), hudbě tedy dobře rozumí a má intuici. Na její názor dost dám.

Skladatelská kasta Trojanů sahá do různých oborů, a také až do renesance. Už v 16. století máme Jana Trojana Turnovského, psal hudbu pro literátská bratrstva. Vy tu trojanskou exkluzivitu držíte: Na básně svého otce, evangelického biblisty a teologa Jakuba Schwarze Trojana jste napsal Via mystica duplex. Václava Trojana oživují vaše orchestrální Variace na téma a počest Václava Trojana. Po jakém jeho tématu jste sáhl?
Pokud jde o tatínkovy básnické texty, nezhudebnil jsem jich zatím mnoho. Vedle zmíněné kompozice Via mystica duplex, kterou moc pěkně interpretovali na koncertech Festivalu Nová hudba na Druhou 2012 Ladislav Horák, Petr Nouzovský a Bára Perná, to vlastně dosud byla jen tatínkova báseň Letní noc. Tu jsem zpracoval ve stejnojmenném melodramu, který byl premiérován v rámci 14. ročníku Mezinárodního festival koncertního melodramu v roce 2011, recitace se tehdy ujal Otakar Brousek. Minulý rok jsem zkomponoval třetí věc na tatínkovy verše, sice Čtyři smíšené sbory. Ty na premiéru zatím čekají.

Ve Variacích na téma a počest Václava Trojana jsem zpracoval téma slavné Trojanovy Tarantely. Skladba vznikla ale nejprve pro Trojanovo trio (housle, kytara, akordeon) na výzvu Ladislava Horáka, a když mě o něco později Jiří Válek požádal o orchestrální skladbu k natočení SOČRem, vytvořil jsem její orchestrální verzi. Tu pak výtečně natočili rozhlasoví symfonici pod taktovkou Jana Kučery a tato nahrávka je i na mém profilovém CD z roku 2016, vydaném Radioservisem.

Pavel Trojan (archiv Pavla Trojana)

O čem sní váš Český sen o Americe pro dvojitý dechový kvintet? Swinguje? Pouštíte se rád do žánrových přesahů?
Český sen byla spíše příležitostná kompozice, o kterou mě požádal Jan Riedlbauch. Byl pozván v 90. letech s dechovým kvintetem studentů Pražské konzervatoře kamsi do na univerzitu do USA a přišel s nápadem, že by tam mohli spolu kvintetem studentů té univerzity společně zahrát něco, kde by se pracovalo s tématy českých a amerických písní. Tak jsem udělal takovou fantazii pro dvojité dechové kvinteto, kde se střídavě pracuje s českými a americkými nápěvy. Ani nevím, jestli mám ještě noty té skladby, ale utkvělo mi v paměti, že jsem tam dost využil tématu písmě Pec nám spadla a také písně Love me tender, takže to asi bylo dost divoké… Název vymyslel Jan Riedlbauch. Ne neswinguji, nejsem jazzman, ale prvky jazzu tu a tam využívám. Naposledy v triu Letní den pro flétnu, akordeon a kontrabas. Žánrové přesahy jsou mi ovšem vlastní, jinak bych se nemohl odvážit vytvořit muzikál, ačkoliv jsem vzděláním symfonický skladatel….

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


5 4 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments