Když jsem před dvěma lety na Vltavě recenzoval cyklus dvaceti čtyř preludií a fug brněnského skladatele Pavla Zemka Nováka, netušil jsem, že se v tu chvíli chystá další, neméně zajímavý soubor nahrávek. Tentokrát se jedná o sólové a komorní kompozice, které vydalo vydavatelství Rosa pod názvem Hovory o jednohlasu. Stejně jako se různé hovory mohou točit stále okolo téhož tématu, také tvorba Pavla Zemka Nováka se dlouhodobě pohybuje v soustředných kruzích kolem jednoho ústředního bodu, a tím je jednohlas.
Není to ale pouze jednohlas sólových nástrojů (Sonáta č. 2 pro violoncello věnovaná památce Pavla Jakuba Zemka), ale také jednohlas komorních souborů (3. kvartet dedikovaný památce Evžena Plocka). Nicméně pojem jednohlasu by zde byl poněkud zavádějící a zjednodušující. Jedná se totiž o jednotící linii, výchozí bod, který podléhá variacím hudebního myšlení a projevuje se různými verzemi téže tématiky. V této souvislosti mne napadá klasická „jednota v rozmanitosti“.
Dalšími charakteristickými rysy hudební poetiky Pavla Zemka Nováka jsou skromnost, pokora a hluboká spiritualita, tedy projevy křesťanského chápání světa. Nacházíme je jak v názvech kompozic (Mariánské květiny I-V pro klavír, Sedm slov Kristových na kříži I-VII pro klarinet či O Kráse pozemské a Kráse Ráje III.), tak v jejich přímé či nepřímé inspiraci.
Emblematickou kompozicí nového CD je pro mne šestivětý cyklus Bohuslavu Reynkovi pro violu a klavír. Nejenže se zcela náhodně veze na vlně aktuálního zájmu o život a dílo vysočinského solitéra Bohuslava Reynka a jeho francouzské manželky a básnířky Suzanne Renaud, ale zejména představuje vazbu Pavla Zemka Nováka na Reynkovu poezii, která je zde přítomna latentně v názvech vět a jejich náladě. Je to souvislost velmi důležitá, neboť je to právě jakési zvláštní solitérství, které Pavla Zemka Nováka provází. Jako profesor brněnské konzervatoře sice ovlivňuje celou řadu mladých skladatelů, kteří z jeho třídy vycházejí, ale jinak je spíše poněkud ukrytým pokladem současné české hudby.
Jak to bývá v naší malé zemi tradicí, silné tvůrčí osobnosti se musejí prosadit nejprve v zahraničí, aby prolomily bariéru domácího nezájmu. Tak i Pavel Zemek Novák je skladatelem oceňovaným v Anglii, kde spolupracuje s místními umělci a je zván k přednáškám na tamějších univerzitách. Cyklus Bohuslavu Reynkovi se mi navíc zdá nejexpresivnější z celého alba, jako by se skladatel snažil s maximální koncentrací přetavit Reynkovy poetické obrazy do vlastní hudby.
Za největší inovaci považuji 3. kvartet, který je pojat jednohlasně. Jako by tu jednota různých nástrojů byla pojata doslovně. Klarinet zde nahrazuje první housle, což tradičnímu obsazení dodává zvláštní témbr.
Zvláštním případem jsou tři verze kompozice Světlo svíce pro kytaru, v druhé a třetí verzi doprovázené klavírem. Právě kytara tu překvapivým způsobem evokuje mihotavé světlo svíce, ačkoli se nejedná o programní skladbu. Skladatel ji také v bookletu ilustruje jen několika verši.
Nejzazší využití unisona představuje cyklus pro housle a klavír Fantasie – Unisono. Pět vět, každá v tempovém označení Presto, přináší pět pohledů na podobný (ne-li totožný) hudební materiál. Tento nezvyklý žánr je velmi funkční a představuje další řešení konfliktu stálosti a změny, jednoty a různosti, exprese a introverze.
Interpreti tohoto alba jsou voleni velmi šikovně, jedná se převážně o hudebníky mladší, kteří se soudobou hudbou přirozeně vyrostli a nepovažují ji za něco anomálního. Najdeme tu jména jako Vilém Veverka, Eva Hutyrová, Milan Paľa, Ondřej Štochl, Kateřina Englichová nebo Daniel Wiesner.
Co dodat na závěr? Kompozice Pavla Zemka Nováka vytvořené v letech 1995–2013 představují možná to nejcharakterističtější pro jeho tvorbu, a tím je hledání možností využití unisona, coby překvapivě bohatého světa jednohlasu nejen v pojetí sólových nástrojů, ale i nástrojových seskupení. To vše v diatonickém materiálu s výjimečnými mikrointervaly a navíc jakýmsi přirozeným ukotvením v tradici české hudby. Znovu zopakuji svůj postoj k hudbě dotyčného autora: hluboce ji obdivuji a považuji ji za jeden z nejsilnějších a nejpravdivějších hlasů současné české hudby.
Hodnocení autora recenze: 90 %
Pavel Zemek Novák:
Hovory o jednohlasu
Celková délka – 68:09
Vydalo nakladatelství Rosa 2014
Pavel Zemek Novák:
– Světlo svíce Verze I
(Jan Tuláček – kytara)
– Mariánské květiny I–V
(Eva Hutyrová – klavír)
– Sedm Slov Kristových na kříži I–VII
(Jiří Mráz – klarinet)
– Bohuslavu Reynkovi
(Ondřej Štochl – viola, Eva Hutyrová – klavír)
– Světlo svíce Verze II
(Jan Tuláček – kytara, Eva Hutyrová – klavír)
– Sonáta č. 2 (Památce P. Jakuba Zemka) I–II
(Lukáš Svoboda – cello)
– Fantasie – Unisono
(Milan Paľa – housle, Ondrej Olos – klavír)
– O Kráse pozemské a Kráse Ráje III I–II
(Vilém Veverka – hoboj, Kateřina Englichová – harfa, Daniel Wiesner – klavír)
– 3. kvartet (Památce Evžena Plocka)
(Jiří Mráz – klarinet, Matěj Vlk – housle, Ondřej Štochl – viola, Sebastian Tóth – cello)
– Světlo svíce Verze III Unisono
(Jan Tuláček – kytara, Eva Hutyrová – klavír)
Autor je muzikolog a vysokoškolský pedagog
Foto Fórum N21, archiv
