Pečuje o orchestr tak jako Angličan o svou zahrádku. Co přinese jeho návrat z Berlína?

Simon Rattle, oslňující dirigent
Maestrův návrat z Berlína vzbuzuje naději, že britská klasická hudba zažije novou oslnivou éru
(Financial Times – 6. 3. 2015 –Peter Aspden)


Bylo to jako bouřlivý konec milostného vztahu a počátek vztahu nového. Když sir Simon Rattle odcházel v roce 2002 z Birminghamu, aby se v Berlíně ujal Berlínských filharmoniků, rozloučil se jízlivými poznámkami na účet britské kulturní scény. Považoval ji za ochablou a unavenou. Rattle, oslavovaný jako jeden nejdynamičtějších dirigentů své éry, okomentoval zvláštní salvou také excesy mladé britské umělecké scény, která tehdy dominovala v titulcích zpráv.

„Myslím si, že mnoho ze současného anglického umění, silně životopisně orientovaného, jsou jen blbosti,“ řekl popuzený sir Simon německému týdeníku Die Zeit. Oproti tomu možnost pracovat v německém hlavním městě pro něj znamenala „dokonalý ráj“. Netrvalo dlouho a člen bojovného volného seskupení britských vizuálních umělců Dinos Chapman odpověděl s typickou otevřeností: „Zpáteční letenku z Berlína si vůbec nemusí kupovat.“

Zdá se ovšem, že sir Simon učinil přesto kroky, které povedou k jeho návratu domů. Tento týden oznámil britský tisk, že se vrací zpět do Británie, aby od roku 2017 zaujal místo hudebního ředitele Londýnského symfonického orchestru. Jednoznačným způsobem znovu potvrdil hodnoty, o něž dlouhá léta se svou typickou vervou usiluje: „Sdílíme s Londýnským symfonickým orchestrem stejný sen. Vystupování, vyučování a nacvičování se nedá oddělit, přičemž šíření našeho umění stojí v centru všeho snažení.“ Británie tak znovu našla místo v jeho srdci.

Mezi londýnskými milovníky vážné hudby vyvolalo toto oznámení pochopitelné vzrušení. Návrat sira Simona byl nevyhnutelně spojován s výstavbou nového koncertního sálu v hlavním městě. Dirigent si na neexistenci koncertního domu dlouhodobě stěžuje. „Neumíte si představit, jak skvělý zvuk může mít Londýnský symfonický orchestr v dobrém koncertním sále.“ Tuto otevřenou výtku vyslovil minulý měsíc v rozhlasové stanici BBC.

Sir Simon sice sám popřel, že by výstavba nového sálu byla podmínkou jeho jmenování, jistě ale není náhodou, že byla právě zadána studie o realizovatelnosti stavby nového sálu. Téma se konečně stalo předmětem politických diskuzí. Britský ministr financí George Osborne a starosta Londýna Boris Johnson vývoj velmi pozorně sledují. Londýn zažívá sice od počátku tisíciletí pozoruhodný kulturní rozvoj, přesto vzniká dojem, že klasická hudba není součástí tohoto rozvoje a chybí ji věhlasný kulturní sál.

Vliv sira Simona na tak vysoké úrovni je důkazem jeho postavení jako jedné z nejvýznamnějších osobností britského kulturního života. Začal jako mladý a dynamický umělec. Narodil se v roce 1955 v Liverpoolu, studoval na Královské hudební akademii, v devatenácti letech byl jmenován asistentem dirigenta Bournemouthského symfonického orchestru. O dva roky později dirigoval svůj první koncert na festivalu BBC Proms.Simon Rattle se svými typickými vlnitými vlasy a vášnivým vystupováním na pódiu vešel více do povědomí, když byl v roce 1980 jmenován šéfdirigentem Birminghamského symfonického orchestru a později se stal jeho hudebním ředitelem. Dramatickým způsobem pozdvihl profil orchestru, vedl hudebníky k více ambicióznímu repertoáru a zaštítil kampaň, která měla přilákat mladé lidi k vážné hudbě.

Všem těmto rozličným úkolům se sir Simon se značným úsilím věnoval v průběhu svého osmnáctiletého působení v Birminghamském symfonickém orchestru. V této době mu byl také udělen rytířský titul. Mezi umělecky nejvýraznější počiny lze počítat sérii koncertů nazvanou Towards the Millenium. Tato série koncertů s hudbou dvacátého století dosáhla značného uznání a upozornila na jeho vizionářský přístup k hudbě. Když Claudio Abbado oznámil svůj úmysl odstoupit ze své funkce, zvolil si orchestr jako jeho nástupce sira Simona.

V Berlíně stál před ještě náročnějším úkolem. Musel obnovit a citlivě reorganizovat orchestr známý pro svůj brilantní „německý zvuk“, který byl zvyklý na diktátorské metody zavedené legendárním Herbertem von Karajanem. Opět toho dosáhl nastudováním nového, neoposlouchaného repertoáru. Prioritou se ale stala také přístupnost. Součástí prvního koncertu bylo dílo mladého britského skladatele Thomase Adèse.

Po počátečním skepticismu si Brit s horkou hlavou (Feurekopf) získal nové publikum, a co je ještě důležitější, samotný orchestr. Jeho členové mu volbou v roce 2008 prodloužili smlouvu. „Neptají se jak, ptají se proč,“ říká sir Simon. „Proto s nimi tak rád pracuji.“ Podle toho také zvedl hudebníkům gáže. Jistý komentátor ohodnotil jeho činnost slovy: „Pečuje o orchestr tak jako Angličan pečuje o svou zahrádku.“ Herbert von Karajan by při takové poznámce sáhl po kose.

Sir Simon bude nadále trávit hodně času v Berlíně, kde žije jeho žena mezzosopranistka Magdalena Kožená s jejich třemi dětmi. V Británii se stane hlavní osobností kampaně, jež by po poklesu, který způsobily škrty v rozpočtech, měla přivést opět více posluchačů a také více rozmanitého publika. Je příznačné, že chválí Londýnský symfonický orchestr pro jeho osvěžující ochotu mluvit o budoucnosti. O tom „co by se dalo obnovit, co by se mohlo zlepšit, jak by mohli oslovit širší veřejnost.“Bezpochyby si bude také užívat sebekritického britského kulturního života. Jen těžko si lze představit jiného světově proslulého dirigenta, který by dovolil komiku Mr. Beanovi hrát v orchestru, tak jako to sir Simon učinil v Londýně v roce 2012 při zahájení olympijských her.

„Vždy dokázal přímo fenomenálním způsobem komunikovat s veřejností. Je to skoro jako by jeho umělecká činnost překračovala hranice hudby a stávala se elementární komunikací s lidmi,“ říká sir Nicholas Kenyon, životopisec sira Simona a výkonný ředitel kulturního centra Barbican, současného domova Londýnského symfonického orchestru. Dodává, že dirigentova schopnost podněcovat tvořivost a entuziasmus mladých lidí je přesně to, co britské umění nyní potřebuje. „Jeho úkolem bude zvednout laťku, pokud jde o vztah jeho krajanů k vážné hudbě.“

Překlad Ondřej Lábr
Foto paZBdpa, archiv, PJ/Ivan Malý, archiv  

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat