Performer Aleš Čermák: Doteky jsou léčivé, nebezpečné i nežádoucí

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

(…) Ztráta vědomí dechu
Spontánní zadržování dechu
Hladký dech
Lehoučký dech
Pavučinový dech
Dech, jako jemný vánek
jako nehybné ovzduší
Nepostřehnutelný dech
Zastavený dech
Neviditelný dech
Dech, jako voda
Sotva pociťovaný dech (…)

(c) Aleš Čermák

Pak jsem si položil otázku, jak to s těmi performery udělám? Řeknu jim, vyberte si každý maximálně dvě, nebo tři dechové instrukce, a s nimi dál pracujte. Protože dech omezuje pohyb. Šlo o to, dosáhnout nějakého pohybu, aniž bych ho estetizoval. Popsal jsem jim tedy motivaci, a najednou, když jsme začali, bylo to jako byste si vzala brýle pro virtuální realitu a v ní se každý z performerů zavřel se svými vlastními dechy a pohyby. K interakcím nedocházelo cíleně, spíše vyplynuly z dynamiky, kterou performance nabrala.

Kam performeři v GAMU mohli – a nemohli?
Modrým světlem jsme vymezili určitý prostor na patře. Jak už jsem zmiňoval, v tom prostoru jsem byl ještě já, kameraman a člověk, který nám udělal světla, a pár dalších. Zaznamenávali jsme také binaurální zvuk, což znamená, že vznikla prostorová zvuková nahrávka. Ten objekt, který snímá zvuk, je mimochodem také moc hezký. S tímhle 3D zvukem pak budeme pracovat dál, v dalších částech.

The Transversal Navigation (foto Aleš Čermák)
The Transversal Navigation (foto Aleš Čermák)

A vás performeři vnímat neměli?
No, já se těch akcí většinou také účastním jako performer. To je pro mě zhruba od roku 2017 jeden ze zlomů, že se dostávám úplně dovnitř svých prací. Protože mě ten fyzický prožitek hrozně zajímá. Je to pro mě zásadní. A zároveň cítím, že moje pozice je od ostatních v něčem odlišná. Na základě téhle zkušenosti mohu ledacos měnit. V reálném čase v dané situaci. I v budoucnosti. Pokusím-li se o částečné shrnutí – zkonstruovali jsme hutné prostředí, diametrálně odlišné od reality kolem. Pohybujete se v něm jako ve snu – odtud i název téhle části projektu, Podivné bezdomovectví, sen jako skutečná praxe. V tom prostoru nejste doma, trochu umíráte, znovu procitáte, bdíte, anebo sníte. Pohled dovnitř z venku je extrémně intenzivní.

Proč zrovna sen?
Líbí se mi výrok německého neurofilozofa Thomase Metzingera, který říká, že transparentnost je zvláštní forma temnoty. Nevidíme okno, ale jen ptáka letícího za oknem. A snění je podobné. Má mnoho vrstev a transparentních realit. A tohle mě zajímá. Protože i tady, jak už jsem říkal, se můžete probouzet, usínat, pro mě je to vlastně systém ekonomie nebo ekologie člověka, v němž fungují trochu odlišná pravidla. Proto jsme se nějak přirozeně vyhnuli jazyku, a používali jsme jenom dech, tedy zvuk. Když jsem si záznam prohlížel, narazil jsem na spoustu zajímavých věcí, o které jsem se pokoušel už někdy v roce 2018 v Indii. Už tehdy se objevila výrazná výzva, vytvořit prostor, který by komunikoval, byl sdílný, i přesto, že zcela neovládáte jazyk.A který by měl nějakou message, nějaký další přesah. Každé gesto, které v Indii uděláte, je politické. Výsledná akce se odehrála ve španělském institutu Cervantes, kam lidi, se kterými jsem pracoval, za normálních okolností nesmí, protože jsou z jiné, nižší kasty. Problém tedy už byl vůbec je dostat na místo. A tihle lidé pak vytvářejí vztahy mezi dalšími návštěvníky, a mezi ambasadory, kteří takové události hojně navštěvují. Po dobu trvání, což bylo něco kolem pěti hodin, se na místě vystřídalo 300 až 400 lidí. V tomhle kontextu se celá věc jeví nutně jako politická, i když přípravy mohou být častokrát poetické a velice zábavné. To, k čemu se dospěje, ale odlehčené není. V těchto zemích se politikum přihlásí o slovo jakoby samo. U nás jde spíše o ekonomii nebo ekologii vnitřního prostoru, říkám tomu ekologie praxe – v evropském prostoru je zkrátka třeba budovat něco jiného, jiné perspektivy.

Jak na ten prožitek reagovali performeři v GAMU? Reflektovali jste si spolu, co to s nimi dělalo?
Ano. Ale spíš zpětně. Neměli jsme moc šanci cokoli dlouhosáhle rozebírat. Setkání nebylo tak docela legální, co se týče počtu lidí na jednom místě, a tak podobně. Reflexe, ale probíhá stále. Vlastně nepotřebujeme moc věci rozebírat. Ony jsou už dlouho nějak dané.

Indie (foto Aleš Čermák)
Indie (foto Aleš Čermák)

To zní obojí, Indie i polo-legální GAMU performance, jako Josef Beuys, který přijede do Ameriky, aniž by vstoupil na americkou půdu…
Museli jsme si udělat testy, ale i tak jsme překročili povolený počet osob. Takže jsme v té galerii skončili, udělali jsme si oběd, a jeli jsme pryč. Bylo na nich ale vidět, jak jsou vyšťavení. Byla to extrémně fyzická věc. Ta modrá je hodně náročná, oči stále vyrovnávají působení modrého světla všude kolem, zesvětlují je, z toho pak hrozně bolí hlava, nedá se to vydržet moc dlouhou dobu. Ale vlastně se to projevuje jako stimul, takže podle mého tahle performance nemůže trvat třeba šest hodin v kuse. Musel by tam asi být lékař, který by případné problémy balancoval. Na tomhle konkrétním eventu se mi zkrátka hodně líbil rámec neverbality, který svojí univerzálností překračuje hranice.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments