Pinkerton se vrací: Jonas Kaufmann a jeho Puccini konečně v Praze

Na oficiální facebookové stránce Jonase Kaufmanna lze najít fotografii z úterního večera, na níž pózují dva zjevně unavení, ale přesto usměvaví pánové v černých tričkách.

Komentář ke snímku je následující: „ Drazí přátelé, jsem nesmírně šťasten, že mohu stát znovu na scéně – zde jsem s dirigentem Jochenem Riederem na zkoušce na náš zítřejší pražský koncert. Mnohokrát vám děkuji za vaše milá slova a podporu během mého zotavování se z nemoci – hodně pro mě znamenala. Váš Jonas.“ Z tohoto krátkého sdělení i z výrazů obou mužů na obrázku je zřejmé, že koncert Pucciniho árií, který spolu s orchestrem PKF – Prague Philharmonia připravili pro pražský Obecní dům na středu 16. března 2016, obnáší přece jen něco víc, než pouze rutinní zastávku na turné k podpoře prodeje nové desky.

Mnozí si určitě vzpomenou, že Kaufmanův recitál se všeříkajícím názvem Nessun dorma se měl uskutečnit už koncem října 2015. Náhlé a patrně nikoliv malicherné onemocnění, kvůli němuž pěvec zrušil všechny své závazky na několik měsíců (včetně série představení Pucciniho Manon Lescaut v newyorské MET) však tuto událost odsunulo až na předjaří letošního roku. A náhoda tomu chtěla, že se právě pražské vystoupení stalo pro populárního tenora tím vůbec prvním po jeho uzdravení. Pokud tedy tentokrát předstoupil před publikum beznadějně vyprodané Smetanovy síně protagonista, na němž se zračila jistá nervozita, bylo to zcela pochopitelné.

Jestliže totiž posluchači od Jonase Kaufmanna něco očekávali, tak rozhodně ne průměrný zážitek. Jeho loňské album Pucciniho árií a duetů se sopranistkou Kristine Opolais, Orchestra dell Accademia Nazionale di Santa Cecilia a dirigentem Antoniem Pappanem je zkrátka skutečně výjimečné: všestranný tenorista charakteristicky temného tembru nepochybně pro tento typ repertoáru takřka ideálně dozrál. Ohlas umělecky i komerčně úspěšné nahrávky korunovala nominace na cenu Grammy, takže Kaufmannova pověst světové tenorové star číslo jedna se díky tomuto projektu pouze potvrdila.

Ve štíhlém a skromě vystupujícím muži v obleku s vestou a kravatou by ovšem ve středu v Obecním domě hledal operní hvězdu první velikosti jen málokdo. Jonas Kaufmann se navíc se svými vstupy dělil o program koncertu s orchestrálními čísly (nejen) z Pucciniho oper, takže na sebe jako první upozornila PKF – Prague Philharmonia s pečlivě dynamicky odstíněným provedením autorovy studentské skladby Preludio sinfonico.

Efektní a posluchačsky vděčnou kompozici se podařilo orchestru pod taktovkou Jochena Riedera provést jako důstojnou ouverturu první poloviny večera, věnovanou jinak v chronologickém pořadí ukázkám z prvních tří raných skladatelových jevištních děl.

Tenorista, který se kupodivu neobešel bez pultíku s notami, si po pěvecké stránce svůj první výstup nikterak neusnadnil. Árie Roberta Ecco la casa… Torna ai felici di z opery Le Villi je spíše jakýmsi dramatickým monologem s pěvecky nesmírně náročným střídáním vypjatých pasáží ve forte s místy ztišenými až do pianissima. Po technické stránce se Kaufmann vyrovnal s touto výzvou obdivuhodně (jeho schopnost rozvinout tembr a přecházet plynule z jedné polohy do druhé je v podstatě bezkonkurenční), nicméně jsem se nemohl zbavit dojmu, že šlo tentokrát jen o precizně odzpívané noty. Ve světle srovnání s výkonem José Cury, jenž před třinácti lety předvedl na témže místě stejnou árii pěvecky možná méně disciplinovaně, ale zato jako mistrovsky prožitou a zahranou miniaturu, bych od Kaufmanna přece jen čekal trochu více.

To „něco navíc“ však zpěvák nabídl hned po doznění předehry a populární taneční pasáže La Tragenda (spojení obou skladeb vyznělo kupodivu přirozeně a atraktivně), kdy tato čísla z Le Villi vystřídala árie titulního hrdiny z opery Edgar „Orgia, chimera dall occhio vitreo“. Obrovské napětí, jehož Kaufmann ve skladbě docílil inteligentním odstiňováním významu zpívaného slova tu falzetem, tu zase plně dynamickým projevem, pro mě odhalilo v této Pucciniho juvenilii dosud netušené krásy. I zde následně pozoruhodně dramaturgicky zafungovalo zařazení instrumentálního čísla – předehra ke třetímu dějství Edgara z předešlé árie melodicky vychází, ale zajímavě ji pak rozvíjí dalším hudebním motivem.

S ukázkami z Manon Lescaut poté přišlo jisté oživení v sále. V árii Donna non vidi mai diváci rychle poznali jeden z Pucciniho dobře známých tenorových hitů a po expresivně zahraném Intermezzu se dočkali i Des Grieuxovy závěrečné árie ze třetího dějství Ah! guai a chi la tocca! – No! Pazzo son! Guardate! V obou samostatných výstupech se Kaufmann zřetelně uvolnil – role zamilovaného rytíře patří zjevně k jeho oblíbeným. Pěvec působil dokonale koncentrovaně, hrál si podle libosti s výrazovými odstíny a přesvědčivě stupňoval emoce (ačkoliv se ve druhé z árií obešel bez hysterických vzlyků, tolik oblíbených u řady jeho kolegů). Přesto jsem zvědav, jak dlouho mu ještě bude úloha okouzleného a bezhlavě jednajícího mládence po vokální i herecké stránce vyhovovat – zatím ho, jak vidno, od ní neodrazuje ani viditelně prošedivělý vous….

Druhou polovinu koncertu uvedla citlivě upravená předehra ke třetímu dějství Toscy, aby na ni sólista večera plynule navázal slavnou E lucevan le stelle. K jejímu bezchybnému vyznění přispěla i ukázková spolupráce pěvce s dirigentem – Kaufmann a Rieder doslova vycicezlovali obehraný šlágr na působivě vygradovaný monolog, zbavený jakékoliv triviálnosti. Orchestr se poté blýskl výtečnou souhrou v Intermezzu z Madama Butterfly, aby následovalo nečekané překvapení. V programu avizované vyprávění Dicka Johnona Una parola sola… z Děvčete ze Zlatého západu totiž nahradilo Pinkertonovo arioso Addio, fiorito asil opět z Madamy Butterfly. Tenorista ho sice zazpíval jako nádherně lyrické vyznání, ale co naplat: hlasově i herecky náročná scéna z Děvčete slibovala být přece jen větším zážitkem… Publikum bylo ovšem v maximální míře spokojené a jeho nadšení nakonec (po doznění Intermezza ze Sestry Angeliky) pochopitelně znásobila notoricky známá árie Nessun dorma. Do jejího finále se Kaufmann nekompromisně opřel plným forte jako klasický spinto tenor, což diváci ocenili spontaními standing ovations ještě předtím, než dozpíval závěrečnou frázi.

V přídavcích doplnil pěvec portrét malíře Cavaradossiho z Toscy ještě vděčným výstupem Recondita armonia a na závěr došlo i na slibovaného Dicka Johnsona, ovšem v árii Chella mi creda libero lontano ze třetího dějství opery. I z uvedené krátké ukázky je ovšem zřejmé, že tento tenorový part z Děvčete ze Zlatého západu Kaufmannovu tembru zřejmě naprosto vyhovuje, takže šlo o stylově zcela elegantní rozloučení s Pucciniho hudbou i jejím nanejvýš zajímavým interpretem.

Jonas Kaufmann vystoupil v Praze už po čtvrté a i tentokrát dokázal spolehlivě přesvědčit, že jeho pozice jedné z největších operních hvězd současnosti je plně zasloužená. Nevím, kolik jiných špičkových tenoristů na vrcholu sil jsme měli u nás možnost slyšet v ukázkách z děl Verdiho, Wagnera či Bizeta, v Schubertově cyklu Zimní cesta a naposledy i v inspirativním průřezu hudebním odkazem Giacoma Pucciniho. Mám za to, že v tomto ohledu je Kaufmann zjevem skutečně jedinečným. Doufám proto, až se s odvahou i inteligencí sobě vlastní rozhodne pro další zajímavý projekt, nepřipraví o něj znovu ani pražské publikum.

Hodnocení autora recenze: 80%

Jonas Kaufmann:
Nessun dorma
Dirigent: Jochen Rieder
Jonas Kaufmann (tenor)
PKF-Prague Philharmonia
16. března 2016 Smetanova síň Obecního domu Praha

program:
Gioacomo Puccini:
Preludio Sinfonico
–A dur, Op. 1

Le Villi
–Ecco la casa…Torna ai felici di
(Árie Roberta)
–Předehra a La Tregenda

Edgar
–Orgia, chimera dall´occhio vitrio
(Árie Edgara)
–Předehra k 3. dějství

Manon Lescaut
–Donna non vidi mai
(Árie Des Grieuxe)
–Intermezzo
(Cesta do Le Havre)
–Ah! guai a chi la tocca!
–No! pazzo son! Guardate!
(Árie Des Grieuxe)

=přestávka=

Tosca
–Předehra k 3. dějství
–E lucevan le stelle
(Árie Cavaradossiho)

Madama Butterfly
–Intermezzo
–Addio, fiorito asil
(Árie Pinkertona)

Suor Angelica
–Intermezzo

Turandot
–Nessun dorma!
(Árie Kalafa)

=přídavky=

Tosca
–Recondita armonia
(Árie Cavaradossiho)

La fanciulla del West
–Chella mi creda libero lontano
(Árie Dicka Johnsona)