Píšu, abych komunikoval…

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Určitě, ale pro mě je rozhodující to, s kým a na čem spolupracuji. Vloni jsem s radostí vyslyšel zajímavý a krásný návrh opět pana režiséra Pitínského na inscenaci Aischylovy Orestei v Městském divadle ve Zlíně ve spolupráci s Filharmonií Bohuslava Martinů. Jedinou jeho počáteční hudební poznámkou bylo to, že v závěrečné časti trilogie, v tragédii Laskavé bohyně, k níž jsem měl hudbu komponovat, bude sbor Erínyí zpívat a celá inscenace nepřímo naváže na Fibichův melodram Smrt Hippodamie, který ve Zlíně inscenoval. Ve všem ostatním mi ponechal volnost. Takže závěr Orestei pojal jako scénické oratorium. To byla další rovina, kdy hudby má v dramatu rovnoprávné postavení s dějem a je umocňujícím prvkem inscenace.

Tu inscenaci jsem viděla, protože nevynechám ani jedinou pana Pitínského ve Zlíně… Navíc znám a velice obdivuji tento soubor, který takový styl divadla prostě umí a navíc skvěle! K této inscenaci jste psali hudbu ve třech, že?

Ano, to byla součást koncepce pana režiséra. Hudbu jsme psali s kolegy Hromádkou a Dvořákem, každý k jedné části antické trilogie. První byla ohlasem antické hudby, druhá big beatem a ode mě si režisér přál to, co píšu.

Přiznám se, že mám moc ráda a cíleně vyhledávám exkurzy do světa činohry, kde předem vím i o zajímavé hudbě. Jsem už poznamenaná mým milovaným světem opery…

Hudba může opravdu zesilovat, jít do kontra… Je to další prvek divadla a i činohře může velmi dobře posloužit.

Myslíte, že v dnešní době muzikálů může být využití původní hudby v činoherních inscenacích něco jako dobrý marketingový tah na přilákání diváků?

Mohu mluvit pouze za inscenace, na kterých jsem se podílel a tam to tak určitě není. Režiséři s živou hudbou počítají jako s nedílnou součástí celé inscenace. Vnímají možnosti, které živá hudba nabízí, její interakci s činohrou. Nese to však s sebou mnohá omezení a ekonomické limity, protože taková inscenace je samozřejmě dražší. Ostatně obě loňské inscenace, na nichž jsem pracoval, byly ve znamení snižovaného počtu hudebníků, v Pánovi z Prasečkova dokonce na třetinu, tedy na dva hudebníky… A další inscenace – Pitínského Rukopisy – připravovaná pro Národní divadlo v Praze, byla nakonec kvůli rozpočtu zcela zrušena.

Co vám popřát na závěr? Aby takovýchto neradostnýchudálostí bylo ve vašem životě co nejméně, protože žádný autor netvoří rád do šuplíku… Co vás čeká v nejbližší době?

Momentálně se soustředím na úplně jiné téma. Dokončuji kritické vydání komorních kantát Bohuslava Martinů.

Ať se vám daří! Děkuji za rozhovor.
Vizitka:
Vít Zouhar (1966), hudební skladatel, muzikolog a vysokoškolský pedagog. Hudební vzdělání získal v mládí od svých rodičů. Skladbu vystudoval na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (Ištvan, Piňos) a na Hochschule für Musik u. darstellende Kunst Graz (Pagh-Paan, Pressl), muzikologii na Masarykově univerzitě v Brně. Disertaci obhájil na JAMU v Brně, habilitoval se na Ostravské univerzitě. Kompoziční kurzy absolvoval na Accademia Chigiana v Sieně (Donatoni) a v Darmstadtu (Cage, Xenakis). Je autorem oper
Coronide (2000) a Torso (2003, společně s Tomášem Hanzlíkem), které uvedlo mj. Národní divadlo v Praze, Teatro Asioli Corregio a mnoho domácích a zahraničních festivalů a oper Noci Dnem (2005) a La Dafne (2011, společně s T. Hanzlíkem)  jež vznikly na objednávky Národního divadla v Brně. Jeho balet Wide Crossing (1996) nastudoval Opernhaus Graz a Die theater Künstlerhaus Wien. Na objednávku Národního divadla v Praze vytvořil v roce 2009 hudbu k inscenaci J. A. Pitínského Radúz a Mahulena Julia Zeyera. Mnoho jeho skladeb vzniklo z podnětu souborů Orchestr Berg, Dama Dama, Ensemble Damian, Ensemble MoENS, Duo Ardašev, Malle Symen Quartet ad. a na objednávku festivalů Baroko Olomouc, Poesiefestival Berlin, Concentus Moraviae, Expozice nové hudby Brno, Forfest Kroměříž, Mladé pódium ad. Zouharovy orchestrální skladby zazněly v rámci abonentních cyklů Filharmonie Brno, Moravské filharmonie Olomouc, Filharmonie Bohuslava Martinů, Plzeňské filharmonie ad. Spolupracoval s dirigenty Tomášem Hanusem, Jakubem Hrůšou, Václavem Luksem, Petrem Šumníkem, Tomášem Hanzlíkem, Vladimírem Válkem,  Peterem Vrábelem, Petrem Vronským ad.

Jeho komorní a orchestrální skladby byly provedeny na festivalech Pražské jaro, Schleswig-Holstein-Musik-Festival, Hörgänge Wien, Mélos-Etos Bratislava, Ostravské dny nové hudby, Mezinárodní hudební festival Brno, Forfest, Mélos-Etos Bratislava, Music of our Age Budapest, Baroko Olomouc, Janáčkův máj aj. Skladby vyšly na několika CD a jsou uváděny v médiích.  Zouhar je držitelem Ceny Alfréda Radoka za rok 2009, ceny NUBERG 2010 a řady dalších skladatelských cen a ocenění (Musica Nova, Generace, OSA, ČHF ad.). Opera Torso byla nominována na inscenaci roku 2005, Noci Dnem na inscenaci roku 2005 a na hlavní cenu festivalu Opera 2009. O Coronide vznikly dokumenty v ČT (R. Chudoba 2001, Z. Plachý 2004) a Estonian TV (2003). Rudolf Chudoba natočil o Noci Dnem dokument Kouzlo jedné flétny (2006). Jako hostující skladatel Zouhar působil ve Werkstadt Graz a na IEM Graz. Pravidelně spolupracuje se soubory DAMA DAMA a Ensemble Damian. V roce 2004 vydal monografii Postmoderní hudba? Německá diskuse na sklonku 20. století. Jeho teoretické práce jsou zaměřeny na problematiku hudby 20. století (minimalismus, hudební postmoderna). Pro IEM Cube ve Štýrském Hradci rekonstruoval prostorovou verzi elektroakustické skladby Poème électronique Edgarda Varèseho (2003). Podílí se na přípravách kritického kompletního vydání děl Bohuslava Martinů. Je místopředsedou správní rady Nadace Bohuslava Martinů. Společně se Zdeňkem Zouharem vydal v roce 2008 knihu Dear Friend. Bohuslav Martinů’s Letters to Zdeněk Zouhar. Zouhar inicioval v roce 2001 vznik programu Slyšet jinak, který je zaměřen na komponování v hudební výchově. V letech 1992-2004 působil na Institutu pro elektronickou hudbu při Univerzitě hudby a dramatických umění ve Štýrském Hradci. Od roku 1992 přednáší na Katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V letech 2003-2006 byl proděkanem Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 2010 je prorektorem Univerzity Palackého v Olomouci pro studijní záležitosti.

Foto archiv Víta Zouhara, Petr Dubjak, Lubomír Stehlík

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat