PKF: imprese a exprese

Každá skladba na programu koncertu PKF – Prague Philharmonia 4. února ve Dvořákově síni Rudolfina měla nějakou svou „přidanou hodnotu“ – Debussyho Malá suita orchestraci, Beriovy Folk Songs – tuzemský debut Angely Brower, další skladba byla světovou premiérou, a to všechno včetně Beethovenovy První symfonie pod taktovkou mladičkého Ilyiche Rivase.
Imprese a exprese – Ilyich Rivas, PKF – Praha 4. února 2018 (zdroj PKF / foto © Milan Mošna)

Dirigentovo mládí bylo to první, čím jistě nejednoho posluchače v auditoriu koncert upoutal, sotva začal. Ilyich Rivas nicméně není na zdejších pódiích nováčkem, před čtyřmi lety – jako dvacetiletý – řídil Symfonický orchestr Českého rozhlasu, loni ho pozvala Filharmonie Brno, a i PKF dala včerejším koncertem najevo spokojenost s již předchozí spoluprací s tímto venezuelským dirigentem, který má hodně dobře našlápnuto. V klasičtěji disponované hudbě – v Debussym a Beethovenovi – dával gesto až strojově přesné, přitom však ponechával těleso jako celek hudbou volně žít, pouze hlídal detaily. V Beriovi a novince Ondřeje Štochla přizpůsobil své vedení faktu, že moderní hudba je i v orchestrální podobě více sólistická.

Trochu mě překvapilo, že Beriovy Folk Songs zřejmě ještě pořád neplatí za úhelný kámen repertoáru mezzosopranistek, které si je do svého portfolia zařadí, do té míry, aby pěvkyním stálo za to přednést je zpaměti. To není výtka, part je to nelehký, ostatně Ilyich Rivas se jistil partiturou i v Beethovenovi. Jde nicméně o to, že písně jsou svou povahou hodně pestré (jedná se o jedenáct písní americké, arménské, francouzské, italské a ázerbájdžánské provenience, vybraných a seřazených s patrným záměrem kontrastu a gradace) a skladba vyzní lépe jako výrazově košatý cyklus než jako stylově učesané pásmo. A přeskoky z písně do písně – skutečně přeskoky, mezihry jsou většinou minimální – působí bez opory papíru autentičtěji.

Trochu závažnější vadou na kráse byla možná samotná volba Angely Brower právě pro Beriovy Folk Songs – zpěvačka, ač oborem střední hlas, nemá, nebo přinejmenším včera večer neměla moc znělé hloubky, a tak zatímco třeba ritardanda na vrcholech ve třetí písni Loosin yelav si pěkně užívala, v hloubkách La donna ideale nebo Ballo se poměrně dost trápila. Ano, laťka nastavená Cathy Berberian je hodně vysoko, ale Folk Songs zkrátka vyžadují temperament, bez něhož mohou i v nejlepším ztvárnění všech fines – a že jich tam je! – působit nudně, a to je škoda.

Skladba s názvem Jin – nostalgie a naděje od Ondřeje Štochla byla ve své včerejší podobě – pro vibrafon a komorní orchestr ve třech skupinách – světovou premiérou, v původní verzi ji uvedl Brno Contemporary Orchestra už v roce 2016. Vize díla je zřejmá z titulu, jin symbolizuje v čínské filosofii ženskou energii, pasivitu, temnotu, noc s příslibem opačného pólu, jangu. Štochlova skladba plyne v pomalé pulzaci bez vrcholů v procesu, v němž si zvukové podněty poskytují a dále předávají hudebníci ze tří stran na pódiu a průběžně je ještě potvrzuje nebo významově přehodnocuje vibrafon (Martin Opršál paličkami i smyčcem). Tímto principem – iniciací zvukových jednotlivostí, které provokují další zvukové akce v různých místech prostoru – Štochlova skladba geniálně zapadla do koncepce večera, protože podobným způsobem zacházel se zvukem i Luciano Berio (ne zrovna ve Folk Songs, ale obecně). Jako jakési věčné odpovídání na Ivesem položenou „nezodpovězenou otázku“ – která, mimochodem, se (mi) na jednom místě Štochlovy skladby připomněla.

V koncertní nabídce si každý najde to své – mě osobně dramaturgie včerejšího koncertu nanejvýš uspokojila tím, že mezi čtyřmi skladbami nebyla ani jedna romantická. Debussyho Malá suita je tak nadčasová, že v této své nejznámější orchestraci zavádí v Menuetu až někam na pomezí středověkých ohlasů a filmové hudby, a Beethovenova První symfonie zase poskytla po výletu hodně daleko do subtilního zvukového světa Ondřeje Štochla příjemný návrat do reality kamenných koncertních síní jako podhoubí kulturní identity přítomných.

Hodnocení autorky recenze: 70 %

 

Imprese a exprese
Dirigent: Ilyich Rivas
Angela Brower (mezzosoprán)
Martin Opršál (vibrafon)
PKF – Prague Philharmonia
4. února 2018 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
Claude Debussy: Petite Suite
Luciano Berio: Folk Songs
Ondřej Štochl: Jin – nostalgie a naděje (světová premiéra verze pro vibrafon a orchestr)
Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 1 C dur op. 21

www.pkf.cz

Hodnocení

Vaše hodnocení - Imrese a exprese – PKF, I. Rivas, A. Brower, M. Opršál (Praha 4. 2. 2018)

[Celkem: 8    Průměr: 3.1/5]

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář