Plácido Domingo: Když odpočívám, rezavím

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Sám Domingo teprve toto představení Rigoletta považuje za svůj skutečný operní začátek. Následovala řada drobnějších a středních úkolů, jako byli Kaplan v Poulencových Dialozích karmelitek, Císař Altoum a dvořan Pong v Pucciniho Turandot anebo Arturo v Donizettiho Lucii z Lammermooru. V Lehárově Veselé vdově zpíval jak hlavního mužského hrdinu Danila, tak Rosillona. Vedle toho působil rovněž jako korepetitor baletu a účinkoval v televizi. Hrál také menší role v činohře v inscenacích děl Antona Pavloviče Čechova, Federika Garcíi Lorky a Luigiho Pirandella. V té době se také podruhé oženil. Jeho budoucí životní partnerkou se stala mladá talentovaná zpěvačka Marta Ornelas. Stala se mu věrnou družkou, vzornou partnerkou a spolupracovnicí, kterou je dodnes. Na svět přivedli dva syny.

Marta Ornelas a Plácido Domingo (foto archiv)
Marta Ornelas a Plácido Domingo (foto archiv)

Později, když hodnotil své divadelní zážitky, napsal Plácido Domingo v knize My First Forty Years (Mých prvních čtyřicet let), která byla publikována v roce 1983: „Dnes, když se mne lidé ptají, jak jsem dokázal obstát v tak obtížné a náročné práci, kterou jsem si uložil, odpovídám: ‚Velmi brzy jsem přivykl značným nárokům na svou činnost a tento styl práce jsem si zamiloval…‘ “

První velká role přišla v roce 1961 na provinční scéně ve městě Monterrey. Byl jí Alfréd v Pucciniho Traviatě. O něco později následoval debut v USA. V texaském Dallasu vystoupil v roli Artura v Lucii z Lammermooru, kterého zpíval v inscenaci, v níž titulní roli ztvárnila Joan Sutherland. O rok později v sousedním městě Fort Worth už následoval Edgar, kde jeho partnerkou v titulní roli byla slavná Lily Pons, pro niž to bylo její poslední vystoupení na jevišti. V Hartfordu ve státě Connecticut se poprvé setkal s Verdiho operním zpracováním Otella. Tenkrát to ovšem nebylo ještě v titulní roli, kterou tam zpíval tehdejší dlouholetý bezkonkurenční interpret této postavy, Mario Del Monaco, ale v roli jeho pobočníka Cassia.

V roce 1962 přišla nabídka z izraelského Tel Avivu. Plácido i jeho žena Marta nabídku přijali a po dva a půl roku působili v tamějším operním souboru. Domingo zde ztvárnil dvanáct rolí ve 280 představeních. Tehdy ještě nebylo zvykem zpívat opery v originále, a tak telavivská opera byla mezinárodním konglomerátem. Mnohokráte se stávalo, že sólisté zpívali své party v nejrůznějších jazycích, jak je měli nastudované, a sbor jim sekundoval v hebrejštině.

Plácido Domingo (foto archiv)
Plácido Domingo (foto archiv)

Domingo zde byl obsazován do lyrických rolí, jako byl Nadir v Bizetových Lovcích perel nebo hrabě Almaviva v Rossiniho Lazebníku sevillském, kde mu partnerkou v roli Rosiny byla jeho manželka Marta.

Manželský pár Domingových se v Izraeli představil také v Evženu Oněginovi, v němž Plácido ztvárnil roli Lenského a jeho choť Marta Taťánu. Oba také publikum zaujali svými výkony v titulních rolích Gounodovy opery Faust a Markétka. V Mozartově Donu Giovannim byl Domingo Donem Ottaviem a setkal se zde s rolemi, které posléze tvořily páteř jeho repertoáru, jako byli podobně jako již výše zmíněný Faust například Turridu v Mascagniho Sedláku kavalírovi a Don José v Carmen.

Z dalších rolí, které v Tel Avivu ztvárnila Marta Ornelas-Domingo, připomeňme například ještě její mozartovské role, Fiordiligi v Così fan tutte a Zuzanku ve Figarově svatbě, Markétku ve Faustovi a Markétce, Micaelu v Bizetově Carmen a Musettu v Pucciniho Bohémě.

V roce 1965 nabídla Domingovi angažmá na letní sezonu tehdy velmi aktivní a úspěšná New York City Opera. Domingo měl původně poprvé v New York City Opera vystoupit v roli Dona José v Carmen, ale nakonec se tak stalo v červnu 1965 o několik dní dříve, když zaskočil za onemocnělého kolegu v roli Pinkertona v Pucciniho opeře Madama Butterfly.

22. června 1966 se New York City Opera přestěhovala do nového sídla v Lincolnově centru vedle nové budovy Met, jejíž otevření se chystalo na září 1966. Svou činnost ve svém novém působišti zahájila New York City Opera premiérou díla argentinského skladatele Alberta Ginastry Don Rodrigo, v níž Plácido Domingo ztvárnil titulní roli.

Plácido Domingo jako Don Rodrigo v New York City Opera 1966 (zdroj operatoonity.com)
Plácido Domingo jako Don Rodrigo v New York City Opera 1966 (zdroj operatoonity.com)

Kritik New York Times Harold Schonberg zhodnotil Domingův výkon následujícími slovy: „Pan Domingo byl působivý jako vždy – urostlý, statný zpěvák se znělým hlasem, který vypadá přesně tak, jak si představujeme hrdinu z doby gotického Španělska.“

V srpnu téhož roku poprvé vystoupil Plácido Domino se souborem Metropolitní opery v představení Mascagniho Sedláka kavalíra a Leoncavallových Komediantů v dnes již neexistujícím amfiteatru Lewisohn Stadium (byl zbořen roku 1973, v severní části Manhattanu). Domingo tehdy vytvořil jak postavu Turiddu v Mascagniho opeře, tak roli Cania v Komediantech.

V lednu 1967 pozval legendární hamburský intendant Rolf Liebermann Dominga do hansovního města. Jeho první role na hamburské scéně, kde od té doby byl pravidelným hostem, byl Cavaradossi v Tosce. V Hamburku také poprvé zpíval ve Wagnerově opeře, když několik dní před svými sedmadvacátými narozeninami poprvé vystoupil v titulní roli Lohengrina. Velice si toho vážil, protože do té doby byl obsazován víceméně pouze do hrdinů italských a francouzských oper.

V květnu 1967 poprvé vystoupil Domingo na jevišti vídeňské Státní opery. Vídeňanům se představil v titulní roli Verdiho opery Don Carlos. Jeho partnerkou v roli Alžběty byla Gwyneth Jones. Od té doby dodnes vystoupil v divadle na Okružní třídě 243krát. Zatím naposledy to bylo vloni 1. května v titulní roli Verdiho Nabucca. Poté následovaly v rychlém sledu Berlín, Baltimore, Houston, Chicago, Lima, Santiago a další prestižní scény, na něž se Domingo poté pravidelně vracel.

28. září 1968 vystoupil poprvé Plácido Domingo na jevišti Metropolitní opery. Bylo to v představení opery Franceska Ciley Adriana Lecouvreur, v němž měl původně v hlavní tenorové roli Maurizia vystoupit Franco Corelli. Přijetí u publika i kritiky bylo naprosto nadšené. Po Mauriziovi následovaly ještě v téže sezoně Cavaradossi v Tosce a Manrico v Trubadúrovi.

Plácido Domingo jako Manrico v Trubadúrovi - Met 1973 (foto Louis Mélançon/Metropolitan Opera Archives)
Plácido Domingo jako Manrico v Trubadúrovi – Met 1973 (foto Louis Mélançon/Metropolitan Opera Archives)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments