Plzeň hostila pěvecké talenty z Kanady

Nový šéfdirigent operního orchestru v Plzni Norbert Baxa přivedl do Plzně pěvecké talenty Operního studia University Britské Columbie v rámci jejich turné. Během let spolupráce s tímto Operním studiem nastudoval Norbert Baxa vícero titulů, které byly zastoupeny na zajímavém koncertu v historické budově Velkého divadla v Plzni. Koncert se uskutečnil pod záštitou kanadské ambasády a je součástí zajímavého rozsáhlého turné Operního studia Univerzity Britské Kolumbie. Dnes následuje koncert v Karlových Varech a poté v německém Norimberku. Připomenu, že důvodem tak rozsáhlého turné, zahrnujícího rovněž Čínu, je výročí sta let od založení University Britské Kolumbie ve Vancouveru. Operní studio je její součástí. V komplexu vysoce prestižní kanadské univerzity studuje a pracuje zhruba pětapadesát tisíc lidí.

Péče o mladé operní adepty je kdekoliv na světě velmi důležitá a zároveň obtížná. Není vůbec snadné vychovat pěvecký talent tak, aby obstál na náročném operním trhu. Laický svět mnohdy netuší, jak malé procento z veliké základny mnoha konzervatoří a vysokých hudebních škol se propracuje k sólistické praxi profesionálních operních divadel. Pěvecké školy se navíc často dopouštějí v praxi dvou zcela zásadně mylných protipólných postupů. Jedna nutí i za cenu forze hlas do praxí požadovaného tónového objemu, jenomže jejich žáci se poté obtížně dostávají do vysoké kvarty hlasového rozsahu a nikdy v ní pevně nezakotví. Druhá skupina zase hlas “kultivuje” tak dlouho, až se z něho stane nenosný, prostorově nepoužitelný hlas. Absolventi těchto snaživců se mnohdy ke konkurzům do divadel ani nedostanou, pokud ano, tak po mnohaleté píli s lítostí zjišťují, že buď nejsou v prostoru přes clonu orchestru slyšitelní, nebo naopak slyšitelní jsou, leč chybí jim pevný hlasový rozsah. Obé je pro operní praxi divadel nepoužitelné, proto se mnoho absolventů v oboru neuplatní.

Pokud má operní adept velké štěstí na rovnováhu dobré pěvecké metodiky od začátku, nemusí měnit metody postupů, nemá ještě zcela vyhráno. Musí být přirozeně muzikální, výrazově tvárný a jevištně zajímavý. Měl by se dostat postupně k přiměřeným úkolům, jimiž se jeho hlas rozvine. Nikoliv jej zmáhat předčasně oborově nevhodnými  úkoly. V tomto všem, sečteno a podtrženo, a ve zjednodušeném souhrnu řečeno, tkví veliká míra obtížnosti operní interpretace. Zejména u takzvaných prvních oborů. Talent umělecký potřebuje nutně navíc také talent podpůrný, bez podpory se talent sám neprosadí. Jakákoliv světová zkušenost s přípravou operního dorostu je tudíž nesmírně cenná a měla by zajímat operní šéfy a dirigenty. Ti jsou pro adepta pěveckého kumštu vedle pedagogů zpěvu zcela zásadně důležití. Narazí-li mladý, dobře vyškolený pěvec na výborného, pro pěvce navíc vnímavého a pedagogicky nadaného dirigenta, je to jeho obrovské štěstí.

Koncert v Plzni se nesl dramaturgií velmi populárních árií, duetů a scén ze světa velmi známých operních děl. Kráčel rychle takříkajíc k věci, nehodlal se jakkoliv zdržovat ouverturami či operními intermezzy, neb adeptů na seberealizaci bylo v daném večeru mnoho. Ve slavné a rozsahově velmi náročné cavatině Figara z Rossiniho Lazebníka sevillského se představil úspěšně barytonista znělého, průbojného hlasu s pevnými géčky nahoře i dobrým výrazem Geoffrey Schellenberg.

Jeho vyspělý pěvecký projev se na úderný vstup velmi hodil. Vystřídalo ho již pro mne dramaturgicky ne tak logické trio z posledního dějství téže opery Zitti zitti, piano piano. Měl jsem v něm trochu problém rozpoznat v zabarvení mužských aktérů, kdo z nich je vlastně tenor a kdo baryton. Zněli totiž podobně světle tenorálním témbrem. Rossiniho Lazebník sevillský sám o sobě nabízí přepestrou mozaiku mnoha jistě zajímavějších výstupů. Studentský charakter měla i árie Belcora z Donizettiho Nápoje lásky. Zajisté jevištně sympatický Alireza Mojibian házel květiny do prvních řad a věrohodně uměl zakrýt kiks na závěrovém tónu, který překryla ona extrovertně vržená květinka do publika.

Kiksů bylo za večer vícero, plynuly ze zřetelné snahy o hlasový objem ve středních polohách, což se ale snadno vrací jako bumerang ve zdolávání vysokých poloh. Toho se ale uměl dobře vyvarovat zkušený, zjevně již odrostlý student či absolvent – tenorista krásně znělého, nosného fondu Philippe Castagner.

Uvedl se v obtížném kvartetu z čtvrtého dějství Verdiho opery Rigoletto, kde právě poloha partu Vévody z Mantovy je obávaná. V průběhu večera to byl právě tento tenorista, který imponoval ve všech sólových vstupech. Na velkých jevištích světa se již osvědčil v oborech buffo (Beppe Komediantů dokonce v Met), v lyrickém oboru (Mozartův Ferrando i Tamino) a v klasických operetách jako Danilo ve Veselé vdově v Irsku a rovněž Alfred v Netopýru. Připravuje pro Vancouver roli des Grieux  Massenetovy opery Manon, kterou prezentoval v Plzni zdařile velkou árií. Rovněž duetem s velice půvabnou a kulatostí tónů příjemně elegantní Kallií Clayton jako Manon. Tenorista Philippe Castagner je pěvcem, který může pomýšlet dobře i na spinto tenorové partie, pevné a zářivě znělé výšky mu daný obor umožňují. Jistě by zvládl dobře i typ spinto tenorové partie Macduffa pro brzká představení Verdiho Macbetha v Plzni.

Sympatická a pódiově velmi charismatická sopranistka Nicole Brooks se představila ve večeru několikrát a svůj nesporný talent pěvecký i jevištní demonstrovala přesvědčivě zejména jako Smetanova Mařenka a Gounodova Markétka (závěrečná scéna opery). Interpretace velké árie Verdiho Violetty z prvního dějství La traviaty měla sice velmi pěkné momenty ve frázování a členění hudebních frází, ale pohyblivost hlasu v trochu dirigentem briskně nasazeném tempu Allegra brillante ještě nemá zcela dotaženu. Není zde dostatečně tak říkajíc nad věcí. Trochu jsem se vnitřně obával, že se sympatická sopranistka chystá na přidávané závěrové vysoké es této árie, ale naštěstí tuto obvyklejší verzi vyústění nevolila. Takže jsem si po chvilkovém napětí oddychl, neboť zvolená verze byla racionální. Myslím ale, že by v odkazu geniálního Verdiho nalezla jiné, pro svůj hlasový typ adekvátnější oborové ukázky. Rovněž basista Scott Brooks, jenž zaujal ve večeru svým průbojným a barevným fondem jako Gounodův Mefisto, trochu nadmíru dimenzoval střední polohy svého jistě velkého fondu, takže se nemohl takřka zákonitě vyhnout kiksu u Dvořákova Vodníka v Rusalce.

O nesnadnosti polohově posazeného partu ve Vodníkově scéně se sborem (Na vodách bílý leknín sní, smutným ti druhem bude…) se pěvec při dobré deklamaci češtiny přesvědčil na vrcholovém Fis, které se nevydařilo, respektive celý finální takt vypadl. Dimenzovat fond ve středech do šíře objemu v akusticky velmi příznivém prostoru Velkého divadla v Plzni je zbytečné. To byl poněkud neduh, který šlo vypozorovat jako určitý společný jmenovatel u několika pěvců večera. Přílišná snaha o maximum prostorové průbojnosti zvuku ve středech, kde vodováha rejstříků se poněkud zatěžká ve prospěch spodního. To se následně projeví v obtížné produkci vysokých poloh, které se tím nedaří posadit lehčeji “shora”.

Scéna Mařenky a Vaška ze Smetanovy Prodané nevěsty se naopak velmi vydařila. V pěkném podání zmiňované sopranistky Nicole Brooks jako Mařenky a pódiově znamenitého, rytmicky a výrazově přesvědčivého Vaška, kterého ztvárnil sympatický buffo tenorista Brent MacKenzie. Tato scéna patřila k nejlepším v daném večeru svojí vypracovaností a milou výrazovou bezprostředností. Byla přesvědčivá i v přirozené mimice, kdy oba pěvci výborně anticipovali následující hudební fráze svého partnera. Sopranistka právě v partu Mařenky jakoby nacházela svůj dnes zřejmě typický sopránový obor.

Barytonista Sheldon Baxter zaujal více jako Čajkovského Oněgin než Verdiho Germont ve zkráceném dialogu s Violettou. Jeho árie v pěkné ruštině zaujala jak frázováním, tak snahou o stylovost.

Přidané nepsané vysoké F v oktávě závěru árie jsem již dlouho neslyšel. Zajímavé, že v Kanadě tuto více českou interpretační tradici znají, v našich končinách se od ní již upouští a neakcentují ji ani ruské nahrávky (již ani ona starší vedená Mstislavem Rostropovičem s Jurijem Mazurokem jako Oněginem). Ale na vokálu “í” ve slově “měčtý” se pěvci závěr pěvecky ve zvolené verzi docela pěkně vydařil. Jediným vybočením večera od románské a slovanské tvorby k německé bylo zařazení evergreenu z Wagnerova Tannhäusera – Písně Wolframa o večernici. Představil se v ní Jason Klippenstein.

Preferoval rovněž, jak jsem pociťoval u jiných, zvukovou průbojnost a tónové prosazení se v prostoru na úkor dynamických nuancí, které by tomuto číslu slušely. Ve vstupu Mussety z Pucciniho Bohémy se představila Tamar Simon s přirozeným půvabem, ale i nepřestřehnutelným náznakem vibrata. Slovanský repertoár posílila naopak méně koncertně vděčná árie Olgy v podání Eleny Razlog v dobré dikci ruštiny i mimicky velmi pěkně vystiženého výrazu textu.

Na zajímavém večeru se podílel zásadní měrou orchestr Divadla J. K. Tyla pod taktovkou dirigenta Norberta Baxy, který doprovázel pěvce z jeviště divadla. Trochu dynamicky zjevně raději ve forte než v nižších dynamických hladinách. Pan dirigent Baxa pěvce do Plzně přivedl, spolupracuje již dlouho s danou univerzitou a zná dobře nároky této činnosti. V programu se, škoda, posluchač koncertu nic o daném operním studiu nedověděl, ač zrovna v Plzni se v operních programech vždy o interpretech důsledně a exaktně píše. Zbývají poznatky z internetu, které ovšem nemusí být přesné, ostatně si tam každý může o sobě napsat leccos.

Divadelníci o tom vědí své. Nemohu opominout sbor plzeňské opery se sbormistrem Zdeňkem Vimrem. Ve svých vstupech, posílených nutně vhodnou amplifikací z hloubky jeviště, kam byl za orchestrem z logické nutnosti zatlačen, obstál v homogennosti zvuku a intonaci velmi dobře.

Podstatou je zde ale resumé zajímavého koncertně laděného večera. Ukázalo jak někdy více laděnou propedeutiku adeptů operního kumštu, tak již i zralejší kreace jedinců, s nimiž lze navázat eventuálně styky v ucelených interpretacích rolí. Tenorista Philippe Castagner začínal ostatně kdysi svoje aktivity jako student v Ústí nad Labem cavattinou Gounodova Fausta. Dnes je již tenoristou uplatňujícím se velmi pěkně ve výše jmenovaných operních a operetních rolích v zámoří i v Evropě. Držme palce všem, kdo se v příjemně laděném večeru představili. Aby většina z nich úspěšně našla v náročné operní profesi adekvátní uplatnění. Pojmem hvězda bych ještě nehýřil, jest to pojem trochu zavádějící a zatím u většiny zúčastněných otevřený. Jak zdoláním oněch pověstných posledních metrů ve větší jistotě pěvecké techniky, které jsou vždy nejobtížnější, tak i trochou štěstí v nalézání vhodných rolí v operní praxi. Podstatou zde ale je, že onen mnou zmíněný podpůrný talent je reálně uskutečňován. Dokladem je velkorysost tohoto turné. Pozoruhodná byla také návštěvnost daného koncertu. Přijetí mladých talentů z Kanady bylo v Plzni velmi vřelé.

Hodnocení autora recenze: 75%

Koncert Operního studia University Britské Kolumbie ve Vancouveru
Dirigent: Norbert Baxa
Sbormistr: Zdeněk Vimr
Sbor a orchestr DJKT
16. února 2016 Velké divadlo Divadla J.K.Tyla Plzeň

program:
Gioacchino Rossini: Lazebník sevillský
– Largo al factotum
Figaro – Geoffrey Schellenberg
– Zitti zitti, piano piano
Figaro – Alireza Mojibian
Rosina – Yeeun Lee
Almaviva – Brent Mackenzie

Gioacchino Rossini: Italka v Alžíru
– Cruda sorte
Isabella – Elena Razlog / Yeeun Lee

Gaetano Donizetti: Elixír lásky
– Come Paride vezzoso
Belcore – Alireza Mojibian

Giuseppe Verdi: Rigoletto
– Bella figlia dell´amore
Gilda – Nicole Brooks / Kallie Clayton
Duke – Philippe Castagner
Maddelena – Yeeun Lee / Elena Razlog
Rigoletto – Jason Klippenstein / Scott Brooks

Giacomo Puccini: Bohéma
– Quando m´en vo
Musetta – Tamar Simon / Marie Civirarese
– Donde lieta usci + Quartet ze třetího jednání
Mimi – Kallie Clayton / Nicole Brooks
Rodolfo – Philippe Castanger
Marcello – Yuhui Wang / Geoffrey Schellenberg
Musetta – Tamar Simon / Marie Civiatese

Giuseppe Verdi: La traviata
– E strano, e strano… Sempre libera
Violetta – Nicole Brooks
– Duet Violetta, Germont
Violetta – Nicole Brooks
Germont – Sheldon Baxter / Jason Klippenstein
– Brindisi-Libiam ne´lieti calici
Alfredo – Philippe Castanger / Brent Mackenzie
Violetta – Tamar Simon / Marie Civiatese
Sbor opery DJKT

= přestávka =

Antonín Dvořák: Rusalka
– Árie Vodníka, Květiny bílé po cestě
Vodník – Scott Brooks
Sbor opery DJKT

Richard Wagner: Tannhäuser
– Píseň o večernici
(Yuhui Wang, Jason Klippenstein, Geoffrey Schellenberg)

Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta
– Duet Mařenky a Vaška z druhého jednání
Mařenka – Nicole Brooks
Vašek – Brent Mackenzie

Petr Iljič Čajkovskij: Evžen Oněgin
– Árie Olgy
(Elena Razlog / Yeeun Lee)
– Árie Oněgina, závěr prvního jednání
(Sheldon Baxter)

Jules Massenet: Manon
– Ah! Fuyez, douce image
Des Grieux – Philippe Castanger
– Duet-scéna Saint-Sulpice
Manon – Nicole Brooks / Kallie Clayton
Des Grieux – Philippe Castanger

Charles Gounod: Faust a Markétka
– Le veau d´or
Mefisto – Scott Brooks
Sbor opery DJKT

– Árie Valentina
(Geoffrey Schellenberg / Yuhui Wang)
– Terzet Finále + závěrečný sbor
Mefisto – Scott Brooks
Markétka – Nicole Brooks / Kallie Clayton
Faust – Philippe Castanger

www.djkt.cz