Plzeňská hra na Medeu

Především musíme pochválit dramaturgii operního souboru Divadla J. K. Tyla Plzeň za „novodobou českou premiéru“ opery, která je z pětatřiceti oper Luigiho Cherubiniho (1760-1842) patrně tou nejhranější. U nás se objevila na repertoáru německých divadel v Brně a v Praze v první polovině devatenáctého století (1817, 1840). Své znovuzrození slavila Cherubiniho Medea v roce 1953 v milánské La Scale, kde v titulní roli vystoupila Maria Callas.
Luigi Cherubini: Medea – Katarína Jorda (Medea), Philippe Castagner (Giasone) – DJKT Plzeň 2017 (zdroj DJKT Plzeň / foto Pavel Křivánek)

Pokud se týká zživotnění opery Médea na jevišti tady a teď, domnívám se, že po této stránce byl plzeňský soubor méně úspěšný. Katarína Jorda, která se na festivalu Opera 2017 představila už jako Lady Macbeth v opavské inscenaci Verdiho opery, užila svých charakteristických hereckých prostředků také jako Medea. Tato role je však pěvecky nesrovnatelně náročnější, protože to, co po stránce pěvecké vyhovovalo Verdiho romantické opeře, by mělo být v historicky předcházejícím pozdně klasickém stylovém období, do něhož Cherubini patří, detailizováno do jemnějších pěveckých prostředků, přesně dávkovaných stylově a technicky. Je ostatně dobře známo, že sám Verdi ani v nejmenším nevyžadoval pro Lady Macbeth pěvecky virtuózní představitelku, ale dával přednost patřičnému hereckému a pěveckému výrazu. U Medey tyto požadavky nestačí. Tím, že plzeňské divadlo zvolilo pro Medeu ze tří možných představitelek právě Katarínu Jordu, udělalo jí spíš medvědí službu. Velmi obtížný pěvecký part značného rozsahu je pro ni uzpívatelný pouze s nápadnými změnami pěveckých rejstříků a ani herecky nepřinesla po Lady Macbeth její Medea takřka nic nového. Obě postavy jistě jsou podobnými typy ďábelských žen, ale každá z nich je svá a jejich hudební vyjadřovací prostředky se naprosto liší. Postavení Medey je v Otavově inscenaci velmi ordinérní, nic nenasvědčuje tomu, že je to mocná kouzelnice (záměrný posun do období Hitlerovy nadvlády v tom nehraje roli), že je to dáma, která je na úrovni vládkyně.

Ve třetím jednání pobíhá v jakémsi černém kombiné a král Kreon k ní přichází v rozepnutém županu. Ponížení obou postav do negližé neřeší nic závažného, jen snižuje působivost jevištního konfliktu. A to přes to, že Pavel Klečka (Creonte) zvládl svou roli po všech stránkách velmi dobře a pokračuje ve své cestě od role plzeňského Macbetha dále a výše. Giasone byl pěvecky velmi kvalitní v podání Philippa Castagnera, jeho herecký výkon byl však nulový. Pokud měla tento hendikep poněkud zastřít jeho podivná asymetrická blond paruka („čistá rasa“?), pak spíše přilila oleje do ohně. Vanda Šípová (Glauce) měla těžkou roli zbytečně svlékacího charakteru, její herecký výkon byl velmi plochý. Pěvecky svou roli zvládala lépe. Herecké postavy působily izolovaně a nenavázaly mezi sebou ani nejzákladnější vztahové vazby. Režie plula po povrchu, a zejména instrumentální vysoce dramatické partie třetího jednání, v nichž má vrcholit charakteristika běsnící Medey, byly provázeny pouze ostře růžovou plochou v pozadí jeviště a stejně ostře zelenými „blesky“. Scénografie Jána Zavarského zůstala pouhou vnější kulisou (až na užití efektního zadního zrcadla, které nějakou chvíli odráželo hlediště, aby se vzápětí zprůhlednilo pro za ním stojící sbor).

Pěvecký sbor plzeňské opery zněl tentokrát poněkud nesezpívaně a poměrně často se opožďoval za dirigentovými gesty. Nastudování Norberta Baxy mě velmi zklamalo svou nevýrazností, jakousi zvláštní ospalostí, lineárností orchestrálního zvuku bez tolik potřebných kontrastů, ať již dynamických nebo tempových.

Tvůrci inscenace (režie Martin Otava, scéna Ján Zavarský, kostýmy Dana Haklová) se zjevně příliš nemučili úsilím, aby vzniklo kompaktní dílo, vršili za sebe ojedinělé nápady bez hierarchizace inscenačních prostředků. Snaha o originalitu bez pohledu do podstaty díla je jen quasi hrou na divadlo.

Hodnocení autorky recenze: 70%


Festival Opera 2017
Luigi Cherubini:

Medea
(Médée)
Hudební nastudování a dirigent: Norbert Baxa
Režie: Martin Otava
Scéna: Ján Zavarský
Kostýmy: Dana Haklová
Světelný design: Antonín Pfleger
Sbormistr: Zdeněk Vimr
Dramaturgie: Zbyněk Brabec
Orchestr a sbor opery DJKT Plzeň
Premiéra 3. června 2017 Divadlo J. K. Tyla Plzeň
(psáno z reprízy 4. 10. 2017 Stavovské divadlo Praha)

Medea – Katarína Jorda
Giasone – Philippe Castagner
Creonte – Pavel Klečka
Glauce – Vanda Šípová
Neris – Jana Foff Tetourová
1. služka – Andrea Frídová
2. služka – Ivana Klimentová
Tisander – Patrik Holeček
Alcimenes – Oliver Noah Siala
Krejčí – Miro Bartoš

www.djkt.eu
www.festival-opera.cz

Hodnocení

Vaše hodnocení - Cherubini: Medea (DJKT Plzeň 2017)

[Celkem: 210    Průměr: 4/5]

Související články


Reakcí (7) “Plzeňská hra na Medeu

  1. Vážená paní Janáčková. S vaší kritikou nelze souhlasit. Nejspíše jste byla asi na jiném představení, než ostatní, když jste schopna míchat dohromady jablka a papriky. Nepochopím, jak můžete srovnávat Verdiho a Cherubiniho. Je také zapotřebí si přečíst, jak jdou za sebou jednotlivá jednání, když jste schopna napsat, že Creontský král, který pobíhá v županu patří do třetího jednání. Musím Vás bohužel opravit, ale bylo to druhé jednání. Co se týká režie. Podle mého názoru je udělaná moderně, ale za to velmi vkusně. Všechny hudební složky i pěvecké měli velký úspěch. Myslíte si, že kdyby na konci publikum nekřičelo bravo a nebyl bouřlivý potlesk, že by to bylo tak špatné představení??? Zkuste si jednou vstoupit sama na jeviště a vzít si pěvecký part od jednoho ze sólistů. Uznáte pak sama, že to není tak jednoduché. Je strašně jednoduché přijít do divadla, sednout si na večerní představení, poslouchat a pak o tom napsat. Ale už nevíte kolik úsilí museli do toho všichni vložit od sólistů, přes sbor až k hudebnímu nastudování orchestru včetně režie.

  2. Musím říct, že jsem rovněž docela zklamaný z hodnocení paní Janáčkové. Protože jsem s výjimkou Macbetha viděl zatím všechna představení festivalu (mimopražských souborů), mám možnost porovnávat a musím říct, že to hodnotím jako jednoznačně nejlepší přestavení. Režie byla podle mě nápaditá, moderní ale bez nějakých zbytečných výstředností. Rozhodně nešlo o nějaké nahodilé kupení nápadů. A v porovnání s brněnskou inscenací Rossiniho Hraběte Ory to hlavně fakt nebyla žádná zbytečná aktualizace. Při závěru s využitím červených světel které měly dokreslit krvavý závěr této tragédie mi pak šel mráz po zádech. Jinak kvalitě inscenace odpovídal i dost výrazný potlesk diváků, podle mě rozhodně větší než u ND Brno.

  3. Musím se také připojit k divákům, kteří bohužel (dlouhodobě) nesdílí odborná stanoviska paní recenzentky. Považuji režii Medey sice ne za originální, ale za slušnou, která aspoň nepostrádá základní režisérské řemeslo (což se nedá říci o některých rádoby moderních režiích). Výkon Jordy Kramolišové v porovnání s její festivalovou Lady Macbeth považuji za svrchovaný a strhující. Navíc recenzi nepovažuji za komplexní, zcela v ní třeba postrádám jakékoliv hodnocení postavy Neris v podání Jany Foff Tetourové, jejíž výkon by se měl v recenzi objevit, protože je to role srovnatelná s rolí Glauce či Creonta.

  4. Nedá mně to, abych se nepřipojil. Já se zase s Olgou Janáčkovou většinou shodnu:-) Bez ohledu na to: Paní Kramolišová má holt už to nejlepší za sebou, i v Praze to bylo zřetelně slyšet. Co mě ale na Medee z Plzně nejvíc vadí je to, že je zcela bezostyšně okopírovaná z Warlikowského inscenace v Bruselu. Však se podívejte na DVD. Docela ostudné…

  5. Vážená paní Janáčková, ani já nemohu souhlasit s Vaší odbornou kritikou plzeňské Medey, kterou považuji za velice neobjektivní. Jako divák, který viděl toto představení nejen v DJKT v Plzni, ale i na festivalu Opera 2017, se domnívám, že jde o velmi zdařilý počin operního souboru mimopražských divadel. Ostatně nadšení festivalových diváků soudě podle jejich potlesku hovoří za vše. Bohužel jsem nabyl dojmu, že Vaše odborná kritika má za cíl záměrně poškozovat plzeňské divadlo, neboť laická veřejnost po přečtení Vaší odborné kritiky musí zákonitě získat dojem naprosto špatné inscenace. Je to opravdu škoda u tak krásné a u nás ojediněle provedené opery. Doporučuji všem operním fanouškům a lidem, kteří mají rádi operu, aby se nenechali odbornou kritikou paní Janáčkové odradit a některou z dalších repríz Medey v DJKT v Plzni navštívili.

  6. Bohužel se rovněž musím připojit k přispěvatelům, kteří nesdílí hodnocení paní Janáčkové ohledně plzeňské Médey. Z výše uvedených mi patrně nejvíce mluví z duše fidelio. Výkon paní Jordy jsem v tomto případě, s vědomím jejích limitů, považoval za velmi dobrý, a to zejména pak v porovnání s jejím vystoupením v opavské inscenaci Macbetha. Výkon paní Tetourové byl pak pro mě velmi příjemným překvapením, který by měl být v recenzi zmíněn. Rozhodně pak nemohu souhlasit s hodnocením recenzentky ohledně výkonu orchestru a dirigenta. Pokud recenzentka uvádí, že se nastudování projevovalo „nevýrazností“, „zvláštní ospalostí“ a chyběly mu dynamické a tempové kontrasty, pak se nemohu ubránit dojmu, že byla na jiném představení. Dle mého názoru se v tomto případě pan Baxa naopak vzedmul k poměrně svižnému a dynamickému výkonu, které jsem například u předehry považoval až za hranou.

Napsat komentář