Pocta Miroslavu Langerovi: Dva mistrovské přístupy k tvorbě tónu

  1. 1
  2. 2

Závěr koncertu patřil Fantazii f moll pro klavír na 4 ruce D 940 Franze Schuberta. Po sólovém vystoupení obou interpretů jsem s nadšením očekávala, jak se jejich odlišný přístup k tvorbě tónu podaří skloubit ve společně vytvářeném zvuku. Celková intenzita zvuku se musela podřídit tlumenější tónové estetice v primo-partu Miroslava Sekery. Odměnou ale bylo tak dokonale křehké přednášení hlavního tématu s tóny repetovanými v tečkovaném rytmu, že jsme jako diváci opět jen tajili dech, aby nám neunikla ani nota. Jan Bartoš se pak v secondo-partu držel dynamicky zpátky, ale přitom tvořil hybný „motor“ celé skladby. Snad jen v závěru před posledním návratem hlavního tématu v proimitované části, kde byla možnost se dynamicky více rozbouřit, se citace tématu v partu Jana Bartoše měly tendenci více prosadit na úkor tématu citovaného ve vyšší poloze u Miroslava Sekery. A přestože rytmicky se oba klavíristé po celou dobu velmi dobře shodovali, v závěrečných taktech bylo patrné určité vzájemné hledání shodných momentů. Nic to však nemění na tom, že závěrečný bouřlivý potlesk ve stoje byl nadšeným poděkováním publika za mistrovský koncertní zážitek.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments