Podivná vtělení Ken Maie, tanečníka butó

  1. 1
  2. 2

Třetí obraz je doprovázen zpěvnou melodií a tanečník v něm stojí jako ve sprše světla, které je na něj bodově upřeno. Snad má tato scéna znamenat prožitek osvícení nebo přijetí vnuknutí. Jeho pohyby jsou spíše vláčné a znovu se neubráníme pocitu, že je tu přítomné ženské fluidum, ačkoli současně s údivem uvažujeme, odkud toto asexuálně vyhublé tělo vůbec bere energii. Na tanečníkově hrudníku snadno spočítáme všechna žebra až ke klíční kosti a přemýšlíme o tom, jestli si nějakým sofistikovaným způsobem nenechal odejmout musculus pectoralis major. Zato jeho paže a záda, když je publiku nastavuje, se dovedou rozehrát úspornou, ale pevnou strukturou svalů.Další střih ve tmě a na scénu se vrací ženský duch. K bílému obličeji se druží dlouhá bílá sukně a tanečník se pouští do posledního rituálu, který doprovází zpěvem. Monotónní skladba zní ze záznamu a spolu s ní i jeho vysoký hlas připomínající chlapecký alt, možná i vyšší hlas, zatímco on – nebo ona krouží kolem květinového kruhu, nabírá do rukou umělé okvětní plátky spolu s hrstmi prachu, aby je volně rozsypal po zemi (možná, že látková kvítka mají symbolizovat sakurové květy, znak pomíjivosti, ale také štěstí). Se stále stoupající dynamikou pak rozhazuje bohatství přírody všude kolem sebe jako mladý rozmařilý bůh.Ken Mai je však především herec, komediant, který dovede provokovat své publikum, ale potlesk přijímá s nelíčenou radostí. Dokáže si jej dokonce prodloužit a atmosféru na konci představení odlehčit, ačkoli v jeho průběhu působí někdy démonicky. Diváci se rozhodně nemusejí bát toho, že by se v jeho představení „nic nedělo“, ačkoli má v názvu meditaci.

Vystoupení Ken Maie bylo součástí týdenních oslav dvacátých druhých narozenin klubu Roxy/NoD jako uměleckého prostoru. Festival BE 22 je především přehlídkou alternativních počinů, ať už jde o koncerty, multižánrová představení, instalace, kabaret či divadlo. Koncem tohoto týdne, ve čtvrtek a v pátek, dorazí do NoDu také soubor rusko-německého tanečního divadla Do-Theatre s inscenací Gofmaniana. Dust of Dreams, která slibuje multimediální a pohybové ztvárnění fantazijních světů Ernsta Theodora Amadea Hoffmana. Taneční a pohybové divadlo dostává v NoDu prostor pravidelně, takže se vyplatí občas tuto komorní scénu sledovat.

Hodnocení autorky recenze: 80 %

B 22 2014
Ken Mai:
Dhyana / Meditation
Premiéra květen 2014 Paris Butoh Festival Paříž
(psáno z reprízy 20. 10. 2014 Experimentální prostor NoD Praha)

www.nod.roxy.cz

Foto Michaela Svobodová, Anais Burquin, Mikko Keski-Vahala

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Mai: Dhyana / Meditation (NoD Praha)

[yasr_visitor_votes postid="130742" size="small"]

Mohlo by vás zajímat