Podmanivá mollová nálada svatováclavského koncertu skladeb Bacha a jeho synů

  1. 1
  2. 2
Ohlédnutí za komornějšími koncerty v rámci duchovního hudebního maratonu Svatováclavského hudebního festivalu považuji za stejně přínosné jako referovat o dílech rozsáhlejších a známějších, konaných v prostornějších sakrálních místech. Jeden významný hudební zážitek (ostatně koncert v kostele je vždy zážitek) se odehrál ve čtvrtek 7. září v kostele sv. Martina v Dolním Benešově. Útulný prostor místního kostela pozval k poslechu Bachových děl asi na stovku posluchačů. Výběr sonát pro barokní příčnou flétnu a cembalo interpretoval renomovaný a uznávaný flétnista Barthold Kuijken s cembalistou Ewaldem Demeyerem.
Kostel sv. Martina v Dolním Benešově (zdroj cs.wikipedia.org / foto Jiří Dobrý)

Oba hráči znamenají velmi dobrou, až trefnou volbu interpretů právě pro skladby Bachovy rodiny. Jak flétnista Kuijken, který se mimochodem zasloužil o novou urtextovou edici skladeb pro flétnu Johanna Sebastiana Bacha, tak cembalista Demeyere, který nahrál několik nosičů skladeb pro cembalo mimo jiné Johanna Sebastiana Bacha a Wilhelma Friedemanna Bacha. Oba hráči spolu již nějakou dobu spolupracují nejen koncertně, ale také nahráváním sonát právě Johanna Sebastiana Bacha.

O sympatické zahájení několika hřejivými slovy se postarali zdejší duchovní správce i ředitel místního kulturního zařízení a slovní introdukce se rovněž ujal samotný flétnista Barthold Kuijken.

Barthold Kuijken (zdroj shf.cz)

Posluchačům sdělil svůj osobní dedikační záměr, protože téměř před měsícem zemřel nejen jeho přítel, ale též významný nástrojář Rudolf Tutz z Innsbrucku, na jehož barokní flétnu na koncertě zahrál. Na koncertě zaznělo celkem pět skladeb a během té krásně strávené doby i zkoumání programu mě napadlo, zda to byl záměr, nebo náhoda, že všechny skladby byly v mollové tónině. Ačkoliv z žádné z nich prvoplánově neprýštil smutek. Mezi řádky odehrané muziky jsem si přečetla Kuijkenovu osobní modlitbu za svého přítele.

Od prvních tónů Sonáty e moll Johanna Sebastiana Bacha pro flétnu a basso continuo bylo jasné, že je na co se těšit. Nejen výběrem autorů a jejich děl, ale především decentního, až uklidňujícího zvuku ševelení barokní příčné flétny a sametově úderného zvuku cembala. Akustická přijatelnost daného prostoru umocňovala skvělou kombinaci těchto barokních nástrojů, byť mnohdy cembalo flétnu zvukově překrylo, zvláště v rychlých pasážích. Přestože jsem seděla až v zadní části kostelíka, bylo vše zvukově jasné, zřetelné, akurátní. První skladba počítá s cembalem jen jako s doprovodným nástrojem, ale protože je jaksi nepřeslechnutelné a není prostě jen pouhým doprovodným nástrojem, bylo zajímavé se zaposlouchat do realizace bassa continua a Ewald Demeyere se představil jako pohotový a důvtipný cembalista.

Ewald Demeyere (zdroj shf.cz / foto Hans Morren)

Ve třetí větě této skladby (Andante) cembalista ustoupil na tišší druhý manuál a nechal více vyznít křehkost zvuku flétny v těžkých zdobených pasážích. Jediná vada na té subtilní kráse byla způsobena „palbou“ cvakání fotoaparátů z kůru kostela. Ano, bohužel je to slyšet, a to hodně. Nejen interpreti, ale i posluchači se musí na výkon soustředit a všímat si takových účinných nuancí, jako jsou například echo efekty, které během koncertu byly opakovaně užity. Je žádoucí svou pozornost interpretům věnovat a být s nimi vtažen nerušeně do hry.

V následující skladbě od obecně určeného autorství „Bach“ (?) neušlo bdělému posluchači několik rovin. Sonáta g moll pro flétnu a obligátní cembalo o třech větách nezazněla v avizovaném řazení Adagio-Allegro-Allegro. Pomyslný otazník nad řazením vět se mi jen potvrzoval v rychle zvoleném tempu adagiového úvodu. A ještě více potvrdil v pomalu odehraném Allegru. Kosmetická chyba tisku? V této skladbě se ještě více do popředí dostalo cembalo svým zesíleným zvukem (spojením obou manuálů) a Demeyere tímto podtrhl onu obligátnost. Velmi si cením toho, že cembalista využil všechny zvukové možnosti nástroje a nebyl jen tím, kdo doprovází sólistu. Závěrečná věta byla pro oba interprety technicky náročnější v častých rychlých zdobených pasážích, repetovaných tónech, přesto ji odehráli svěže a vyrovnaně.

Následující Sonáta e moll Wilhelma Friedemanna Bacha ukázala již na stylovou odlišnost předcházejících skladeb především harmonickými zvláštnostmi, ale i užitím pauz a nečekaných pomlk a mnoha melodickými otázkami. Prosakující citovost galantního slohu a hudební emoční těkavost umělci zosobnili v častých změnách propracované dynamiky. Také další skladba, Sonáta a moll pro flétnu sólo Carla Philippa Emmanuela Bacha, ukázala, že dílo Bachových synů se musí poslouchat jinak. Hudební zpracování neustále posluchače provokuje, útočí na jeho pozornost a emoce. Kuijkenovi se podařilo přednést náročnou třívětou sonátu docela jiným způsobem než v partnerství s cembalem. Zvuk flétny snad ještě více zjemnil a utlumil, takže bylo daleko těžší „pohrát si“ s pianem či rychle se střídajícími dynamicky odlišnými celky, nehledě na technicky náročné melodie obohacené o velké intervalové skoky a četnost zdobení. Bohužel takové vypjaté skladby také přitahují různé rušiče v podobě pokašlávání a šustění celofánu při rozbalování bonbónu.

J. S. Bach a jeho synové – Barthold Kuijken – Svatováclavský hudební festival 7. 9. 2017 (zdroj SHF)

Poslední Sonáta h moll Johanna Sebastiana Bacha pro flétnu a obligátní cembalo připomínala dřívější skladbu. Dva rovnocenné nástroje, které jsou si partnerem a společně tvoří dokonalý celek.

Nepodceňovala bych důležitost menších komorních koncertů, ať už se konají v sebemenším a zapadlejším kostele. Dramaturgie nabízí v rámci Svatováclavského hudebního festivalu nejrůznější koncerty, které mají své místo a účel. I po dnešním večeru je zjevné, že nejde jen o dva muzikanty, dva nástroje, několik skladeb. Vše má svou logiku, duši, smysl a je na posluchačích, aby to aktivně a nerušeně objevili.

Hodnocení autorky recenze: 95 %

 

Svatováclavský hudební festival 2017
J. S. Bach a jeho synové
Barthold Kuijken (barokní příčná flétna)
Ewald Demeyere (cembalo)
7. září 2017 kostel sv. Martina Dolní Benešov
8. září 2017 kostel Jakuba Staršího Ostrava-Plesná
(psáno z koncertu 7. 9.)

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - J. S. Bach a jeho synové (Svatováclavský hudební festival 7.9.2017)

[Celkem: 4    Průměr: 4.8/5]

Související články


Napsat komentář