Polemika s Úvahou nad smyslem a budoucností českého hudebního školství

  1. 1
  2. 2

To, že jsou na tom hráči v orchestrech platově až na výjimky bídně, je bohužel smutný fakt, který ovšem vychází z obecného postavení klasické hudby v současné společnosti. (Mimochodem, pro doplnění mozaiky ještě podotkněme, že absolventi konzervatoří a HAMU/JAMU vykazují velmi nízkou míru nezaměstnanosti.) Zredukování počtu absolventů konzervatoří a podobných škol ale rozhodně není systémové a dlouhodobé řešení. To tkví pouze v systematické práci „s potenciální cílovou skupinou“, která – jako jediná – může reálně přinést do systému více peněz.

Nejeden hudební pedagog si dnes stěžuje na klesající úroveň uchazečů o studium na konzervatořích a na to, že konzervatoře „už nejsou, co bývaly“. Leckterý z nich vidí řešení v prostém snížení počtu těchto institucí a zvýšení požadavků na uchazeče. Tím se sice „cosi“ vyřeší, nicméně zároveň se zadělá na další problémy, jejichž důsledky sice nejsou na první pohled zřejmé, ale dlouhodobě jsou velmi závažné. Je klíčové si uvědomit, že zatímco společnost za posledních cca třicet let doznala řady proměn, struktura hudebního vzdělávání zůstává prakticky stejná. Je otázkou, zda by nebyl čas pro významnější restrukturalizaci. Vezměme si příklad fiktivního (anebo třeba zcela konkrétního) uchazeče, žáka základní umělecké školy, s ne úplně povrchním zájmem o hudbu, u kterého je ale zřejmé, že z něho špičkový interpret/uchazeč o studium na HAMU s největší pravděpodobností nebude. Nyní se s trochou štěstí a s odřenýma ušima na konzervatoř dostane. Po redukci počtu konzervatoří a zvýšení požadavků by se tento uchazeč naopak nedostal. Zvolil by pak patrně gymnázium, začal by se realizovat v něčem jiném, opět na nijak elitní úrovni – a s pocitem, že hudební sféra o něho neměla zájem, by mu klasická hudba zlhostejněla. Je tohle skutečně cíl, jehož chceme dosáhnout? Ano, tento uchazeč nebude na elitní konzervatoři „překážet“ těm skutečným elitám, nicméně z hlediska „hudby“ (potažmo špičkových interpretů) jde o jistou ztrátu. Jsem přesvědčen, že tento typ elitářství je v současné situaci krajně nežádoucí. Řešením samozřejmě není přijmout tohoto uchazeče na elitní vzdělávací ústav a klást na něj „elitní“ požadavky – to by samozřejmě vedlo k fiasku na jedné a frustraci na druhé straně. Jde o to, nabídnout takovémuto uchazeči adekvátní možnost rozvinout systematicky svůj talent na maximum a poskytnout mu teoretické zázemí nad rámec ZUŠ. Takovýchto možností v ČR mnoho není, systém s tím prostě nepočítá. (A takový člověk by se pak mohl stát třeba kastelánem, který bude pořádat festivaly klasické hudby a přitáhne ke klasické hudbě další a další…)

Vilém Veverka ve své úvaze nepřímo naráží ještě na jeden závažný a velmi nebezpečný (!) trend, který souvisí jak se vzděláváním, tak celospolečenským nastavením zejména v oblasti klasické hudby. Stručně řečeno: „vítěz bere vše“. Špičkový interpret je na roztrhání, podprůměrný (ale stejně ještě velmi kvalitní) interpret zcela přehlížený. Pořadatelé i na malých městech chtějí „buď elitu, nebo nikoho“. Mnozí konzumenti klasické hudby požadují pouze a jen kvalitu takové úrovně, kterou ani nejsou reálně schopni posoudit – a o ostatní zájem nemají. A tak má nejmenovaný klavírista světového jména ve Španělském sále vyprodáno (vstupenky samozřejmě za horentní sumy), a absolventka konzervatoře při recitálu na malém městě divže není proti publiku v početní převaze. Proč ti, kteří si doma pouští nahrávky světoznámých virtuózů, pak ale nevyrazí na reálný koncert „obyčejného“ absolventa HAMU?

Douška na závěr. Namísto odpovědí na otázky, zmíněné v původním textu, bych nadhodil několik dalších témat, z nichž se odpovědi na Vilémovy otázky možná vyklubou:

Odpovídá struktura hudebního vzdělávání současné společenské situaci? Pokud ne, jak případně tuto strukturu změnit?

Dává smysl poskytovat hudební vzdělávání i těm, kteří nebudou profesionálními interprety? Pokud ano, pak v jaké formě a v jaké struktuře?

Je správné, že poptávka po nešpičkovém – ale stále ještě dostatečně kvalitním – umění je nízká? Pokud ne, co s tím lze dělat?

Jak vůbec rozšiřovat „cílovou skupinu konzumentů“ klasické hudby?

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments