Polemika s Úvahou nad smyslem a budoucností českého hudebního školství

  1. 1
  2. 2

To, že jsou na tom hráči v orchestrech platově až na výjimky bídně, je bohužel smutný fakt, který ovšem vychází z obecného postavení klasické hudby v současné společnosti. (Mimochodem, pro doplnění mozaiky ještě podotkněme, že absolventi konzervatoří a HAMU/JAMU vykazují velmi nízkou míru nezaměstnanosti.) Zredukování počtu absolventů konzervatoří a podobných škol ale rozhodně není systémové a dlouhodobé řešení. To tkví pouze v systematické práci „s potenciální cílovou skupinou“, která – jako jediná – může reálně přinést do systému více peněz.

Nejeden hudební pedagog si dnes stěžuje na klesající úroveň uchazečů o studium na konzervatořích a na to, že konzervatoře „už nejsou, co bývaly“. Leckterý z nich vidí řešení v prostém snížení počtu těchto institucí a zvýšení požadavků na uchazeče. Tím se sice „cosi“ vyřeší, nicméně zároveň se zadělá na další problémy, jejichž důsledky sice nejsou na první pohled zřejmé, ale dlouhodobě jsou velmi závažné. Je klíčové si uvědomit, že zatímco společnost za posledních cca třicet let doznala řady proměn, struktura hudebního vzdělávání zůstává prakticky stejná. Je otázkou, zda by nebyl čas pro významnější restrukturalizaci. Vezměme si příklad fiktivního (anebo třeba zcela konkrétního) uchazeče, žáka základní umělecké školy, s ne úplně povrchním zájmem o hudbu, u kterého je ale zřejmé, že z něho špičkový interpret/uchazeč o studium na HAMU s největší pravděpodobností nebude. Nyní se s trochou štěstí a s odřenýma ušima na konzervatoř dostane. Po redukci počtu konzervatoří a zvýšení požadavků by se tento uchazeč naopak nedostal. Zvolil by pak patrně gymnázium, začal by se realizovat v něčem jiném, opět na nijak elitní úrovni – a s pocitem, že hudební sféra o něho neměla zájem, by mu klasická hudba zlhostejněla. Je tohle skutečně cíl, jehož chceme dosáhnout? Ano, tento uchazeč nebude na elitní konzervatoři „překážet“ těm skutečným elitám, nicméně z hlediska „hudby“ (potažmo špičkových interpretů) jde o jistou ztrátu. Jsem přesvědčen, že tento typ elitářství je v současné situaci krajně nežádoucí. Řešením samozřejmě není přijmout tohoto uchazeče na elitní vzdělávací ústav a klást na něj „elitní“ požadavky – to by samozřejmě vedlo k fiasku na jedné a frustraci na druhé straně. Jde o to, nabídnout takovémuto uchazeči adekvátní možnost rozvinout systematicky svůj talent na maximum a poskytnout mu teoretické zázemí nad rámec ZUŠ. Takovýchto možností v ČR mnoho není, systém s tím prostě nepočítá. (A takový člověk by se pak mohl stát třeba kastelánem, který bude pořádat festivaly klasické hudby a přitáhne ke klasické hudbě další a další…)

Vilém Veverka ve své úvaze nepřímo naráží ještě na jeden závažný a velmi nebezpečný (!) trend, který souvisí jak se vzděláváním, tak celospolečenským nastavením zejména v oblasti klasické hudby. Stručně řečeno: „vítěz bere vše“. Špičkový interpret je na roztrhání, podprůměrný (ale stejně ještě velmi kvalitní) interpret zcela přehlížený. Pořadatelé i na malých městech chtějí „buď elitu, nebo nikoho“. Mnozí konzumenti klasické hudby požadují pouze a jen kvalitu takové úrovně, kterou ani nejsou reálně schopni posoudit – a o ostatní zájem nemají. A tak má nejmenovaný klavírista světového jména ve Španělském sále vyprodáno (vstupenky samozřejmě za horentní sumy), a absolventka konzervatoře při recitálu na malém městě divže není proti publiku v početní převaze. Proč ti, kteří si doma pouští nahrávky světoznámých virtuózů, pak ale nevyrazí na reálný koncert „obyčejného“ absolventa HAMU?

Douška na závěr. Namísto odpovědí na otázky, zmíněné v původním textu, bych nadhodil několik dalších témat, z nichž se odpovědi na Vilémovy otázky možná vyklubou:

Odpovídá struktura hudebního vzdělávání současné společenské situaci? Pokud ne, jak případně tuto strukturu změnit?

Dává smysl poskytovat hudební vzdělávání i těm, kteří nebudou profesionálními interprety? Pokud ano, pak v jaké formě a v jaké struktuře?

Je správné, že poptávka po nešpičkovém – ale stále ještě dostatečně kvalitním – umění je nízká? Pokud ne, co s tím lze dělat?

Jak vůbec rozšiřovat „cílovou skupinu konzumentů“ klasické hudby?

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
4 Comment threads
1 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
4 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Tom

To jsou nesmírně duchaplné postřehy! Doporučuji přečíst všem kolegům, kteří se vzděláváním v hudební oblasti zabývají. Za sebe podotýkám, že často stále pociťuji, co z obou textů nepřímo vysvítá, a sice silné akcentování individuality při vzdělávání, naproti tomu v praxi se obecně prosadí hudebník daleko častěji jako součást větší skupiny (orchestry sbory atd.) jenže tam potřebuje trochu jiné návyky a dovednosti. Je to samozřejmě složitější, ale když to lapidárně shrnu,tak z našich hudebních učilišť myslím vychází ne zcela zanedbatelný počet ne zcela dostatečně disponovaných “sólistů”, kteří zapadnou a praxe ve větším tělese jim přináší v podstatě frustraci, protože jednak snili… Číst vice »

jiri

Hudební školství devalvuje systém peněz za hlavu studenta, teď to bude nově za počty odučených hodin, patrně z bláta do louže. Systém peněz za studenta devalvoval vysoké školy, přijímal se každý, bez ohledu na cokoliv. Protože jsem v hudebním školství prožil 35 let, vím, o čem mluvím. Jenomže kapři si rybník nevypustí. Když jsem na jedné z konzervatoří vyjádřil již v 90. letech podiv, co vše se bere na pěvecké oddělení, v jakém množství, že se ti dotyční per futurum neuplatní, bylo mi řečeno : “Ale to není náš problém. To je přece jejich problém.” / rozuměj – adeptů a… Číst vice »

jamka

Vzdelanie je hodnota. Nezpochybniteľná. Napriek tomu, že len malý zlomok z tejto hodnoty, teda z toho čo sme sa naučili v škole, budeme uplatňovať aj v praxi. A neviem, prečo hudobné vzdelanie nie je s rovnakou dôležitosťou zaradené do všeobecnevzdelávacieho procesu prvých 9 rokov ba až po maturitu, podobne ako matematika, slovenčina/čeština, história, biológia, chémia, fyzika…. ……… Už vidím tie úsmevy nad mojim názorom, ale skúste sa zamyslieť, či pre chirurga je dôležité vedieť kedy začala Francúzska revolúcia, alebo kedy sa narodil Karel Havlíček Borovský. Podobne učiteľ telocviku, pekár či mlynár nikdy nepoužije Pytagorovú vetu…. Nezpochybňujem dôležitosť vyučovania matematiky či… Číst vice »

jamka

A ešte citát, práve teraz….
“I believe education is much more important than we assume. Today, everyone tends to focus on the economy. Of course, the economy is important. People need to have enough to eat, and have work and money. But there are other things that are important. In the Gaza Strip, for example, the average age of the population is 16 or 17. If you don’t do anything to educate the people there, what kind of future will they have?” Daniel Barenboim discusses the new Barenboim-Said Academy…

libor

Tak je to třeba v Japonsku. Music education begins at age 6 and lasts as a mandatory class until age 15 (during elementary and junior high schools). In elementary schools, music is taught as an independent subject either by the regular class teacher or by a specialized music teacher. Students learn to play recorders and sing. In junior high schools, music is taught as a separate subject, and starting from junior high, the students learn how to play traditional Japanese instruments as well. At this point in their education, 100% of students in both public and private schools have been… Číst vice »