Poprvé jako Don José. A rovnou v Glyndebournu. Pavel Černoch má před premiérou Carmen

V Glyndebournu má dnes obnovenou premiéru Bizetova Carmen pod taktovkou Jakuba Hrůši a v režii Davida McVicara
Pavel Černoch jako Don José v rozhovoru pro Operu Plus 

 
Jaké máte teď, těsně před premiérou vašeho prvního Dona José pocity?

Jsem připraven. Důležitá pro mě byla veřejná generálka, to byl ten hlavní prubířský kámen. Přijel můj pan profesor De Napoli i můj agent Alan Green. De Napoli se mnou pracoval celý poslední týden a vše jsme ještě vybrušovali. Generálka dopadla skvěle, tak se na premiéru těším. A potom ještě čtrnáct repríz, takže myslím, že se mně Don José dobře usadí 🙂

Mimochodem: Jste trémista?

Nevím, jestli tréma je věc vlastnosti. Mně se zdá, že tréma vzniká, když cítíte, že nejste stoprocentně připraven nebo že si z nějakého důvodu nevěříte. Já se snažím tohoto vyvarovat a být připravený co nejlépe. A poslední dobou se k tomu přidává i stále větší životní zkušenost. Nesmíte se brát tak smrtelně vážně. Snažím se mít větší nadhled a uvědomovat si, že jsme lidé a ne stroje, že dělat chyby je lidské. A že publikum často ocení vaše nasazení a pravdivost spíš, než perfektně a bezchybně zazpívaný part, kde však chybí srdce a vášeň.

To, co mívám, je takové to zdravé adrenalinové chvění. A to většinou po vkročení na jeviště zmizí a nahradí ho ctižádost a chuť předvést všechno, co jsem připravil. Chuť co nejvíce zasáhnout publikum. A zrovna v Glyndebournu si to zaslouží, nejen proto že vstupenka stojí 250 liber (pozn. red.: téměř 10 tisíc korun). Všech patnáct představení je přitom zcela vyprodáno.

Co všechno vůbec vašemu rozhodnutí roli Josého přijmout předcházelo? Přišla nabídka nebo jste tuto roli sám nabídnul? Jak dlouho jste o tom, zda toho jít, přemýšlel?

Od Glyndebournu jsem dostal nabídku po posledním projektu v roce 2012, kdy jsem tu zpíval Prince v Rusalce. Rozhodování bylo jednoduché: je to repertoár, ke kterému směřuji a o kterém vím, že je můj a chci ho zpívat, jen jsem si chtěl na podobné role počkat, hlasově i mentálně. Ale rok 2015 byl ideální.Ten, kdo vaši kariéru soustavněji sleduje, určitě cítí, že José v Carmen je ve vašem repertoáru role svým způsobem přelomová. Vidíte to také tak?

Ano, vidím, co k tomu dodat? Těšil jsem se na tuto roli a už během zkoušek jsem viděl, jak se cítím pohodlně a jistě. Nejsem unavený a to je skvělé. A to projektu Carmen předcházela dramatická odysea s Rusalkou v Paříži: roli Josého jsem ještě neměl hotovou a z Paříže mě zavolali na poslední chvíli na osm představení znovuuvedení Carsenovy Rusalky v pařížské Bastille. V Glyndebournu mě pustili a tak jsem první dva týdny zpíval v Paříži a ve volných dnech přejížděl vlakem do Londýna na první zkoušky Carmen. Bylo to hodně únavné, ale všechno jsem to zvládnul, pařížská kritika i publikum byli nadšení. Přitom se mně potvrdilo, že když děláte věci, které vás baví, a jste obklopen úžasnými lidmi, jako jsou moje máma, Jakub Hrůša, Kristine Opolais, Paolo De Napoli a mnozí další, tak že se otevírají další skryté rezervy a věci nemožné se stávají možnými. Je to všechno hlavně o psychice. A upřímně: v případě opery je to i o pěvecké technice, kterou v mém věku potřebujete. Ve čtyřiceti už se bez techniky neobejdete, příroda se obelhat nedá.

Jak se vám José zpívá? Co na něm máte nejraději a která místa jsou z vašeho pohledu nejobtížnější?

Nejraději mám závěrečný duet. Je skvěle vystavěný, je to pro mě výzva a těším se na něj celou operu. Nejobtížnější je potom první jednání, duet s Micaelou, je to nepříjemně napsané. Don José je napsaný „pro dva tenory“. První jednání je velice lyrické a instrumentální a zbytek opery dramatický. Tady opravdu potřebujete techniku a um, jak na to. Glyndebourne navíc uvádí verzi s mluvenými dialogy a to pro mě byla asi největší výzva. Já francouzsky neumím a naučit se dvacet stran a reagovat přirozeně na partnery, kteří jsou rodilí mluvčí, to byla moje největší obava. Mluvit a potom zpívat, nová zkušenost, zajímavá. Tady práce nekončí, mám zkoušky každý den a budu v nich pokračovat i během představení.

Další náročná záležitost pro zpěváky je známý glyndebournský piknik během představení. Druhá pauza trvá 90 minut a to je pro nás dlouhá doba na udržení pozornosti, hlasu… Publikum se odebírá do zámeckých zahrad na piknik. Potom je však velmi zábavná proměna diváků, po otevření opony na vás zavane příjemná vůně šampaňského a velký potlesk již při příchodu dirigenta. V prvním jednání se naopak zdá, že publikum chybí:-) Je velmi anglické…

Jak se Vám pracuje s Jakubem Hrůšou?

Co mám říci, den před premiérou? To je jako kdybyste se zaměstnance zeptal, jak se mu líbí jeho šéf v okamžiku, kdy rozhoduje o jeho postupu:-)

Ale dost legrace. Jakub je skvělý a cítím v něm velikou oporu, to bylo a je pro mě rozhodující pro oba projekty – zdejší Carmen i předchozí pařížskou Rusalku. Na jevišti se s ním cítím zcela bezpečně, on je výborný dirigent a k tomu vyřazuje klid a jistotu, a to i v privátním životě. Mám rád takové osobnosti. A navíc se mně líbí jeho humor… – No tak to už snad na ten postup stačí:-)

Pokud se nemýlím, inscenace Davida McVicara měla premiéru už před třinácti lety. Jak se vám zamlouvá? Premiéru nynějšího nastudování s vámi připravovali asistenti nebo snad on osobně?

Nepřipravoval, dělala to jeho asistentka. Inscenace je zcela klasická, jak už je v Glyndebournu zvykem. Je to pro mě příjemné, být v kostýmu vojáka a hrát postavu, která je napsána v libretu. Podle reakce publika na generálce se zdálo, že se mu inscenace líbí. Na Glyndebournu je pěkné, že máte díky menšímu jevišti a orchestru pod jevištěm velmi bezprostřední kontakt s diváky a tak si můžete dovolit i větší herecké nuance. Je to spíš jako ve filmu, než na velké operní scéně, a to mě baví.

Stéphanie d’Oustrac je i u nás mnohému z operních fanoušků známá. Jaká bude ta její Carmen? A je z vašeho pohledu na jevišti dobrou partnerkou?

Jaká bude nebo je její Carmen, to byste musel posoudit vy sám nebo diváci. Pro mě je skvělá partnerka, profesionál a výborná zpěvačka. Jsme kompatibilní, a to je hlavně v druhém jednání moc důležité. Máme několik krásných milostných scén a oba si to moc užíváme.Na podzim vás čeká další velký úkol: Verdiho Don Carlo, v Hamburku s Renatem Palumbem. Jak jste s přípravou daleko? A jaké nové výzvy vás čekají potom?

Ještě jsem nezačal, mám na to celé léto a těším se obrovsky. Přeju si, aby Verdi byl v budoucnu stěžejní v mém repertoáru. Po Hamburku mě pak čekají dva koncerty, jeden s Janáčkovou Glagolskou mší s Johnem Eliotem Gardinerem v curyšské Tonhalle a druhý je můj operní gala večer v brněnské Janáčkově opeře s Jarkem Kyzlinkem. Na obojí se těším a všechny už dnes srdečně zvu. Celou příští sezonu mám už zaplněnou, ale to už je další kapitola.

Hodně štěstí a úspěchů, teď hlavně při dnešní premiéře Carmen!

Georges Bizet:
Carmen
Dirigent: Jakub Hrůša
Režisér: David McVicar
Obnovené režijní nastudování: Marie Lambert
Scéna: Michael Vale
Kostýmy: Sue Blane
Choreograf: Andrew George
Obnovené nastudování choreografie: Emily Piercy
Světla: Paule Constable
London Philharmonic Orchestra
The Glyndebourne Chorus
Obnovená premiéra 23. května 2015 Opera House Glyndebourne

Carmen – Stéphanie d’Oustrac
Don José – Pavel Černoch
Escamillo – David Soar
Micaëla – Lucy Crowe
Zuniga – Simon Lim
Frasquita – Eliana Pretorian
Mercédès – Rihab Chaieb
Le Dancaïre – Christophe Gay
Le Remendado – Loïc Felix
Moralès – Gavan Ring

www.glyndebourne.com

***

Vizitka:
Brněnský rodák Pavel Černoch (2. 5. 1974) je absolventem tamní JAMU oboru hudební management. Operní zpěv studoval soukromě u italského mistra Paola De Napoli ve Florencii. Svůj jevištní debut Pavel Černoch absolvoval v roce 1998 v Mozartově Kouzelné flétně na scéně brněnské Janáčkovy opery. Následovala vystoupení v Národním divadle v Praze, Lotyšské národní opeře v Rize, vídeňské Volksoper, Grazu, Athénách, Helsinkách, Seville, Varšavě a dalších.

Na sezonu 2013/14 jej ke spolupráci přizvali mimo jiné dirigenti Daniel Barenboim a Simon Rattle na role Lykova (Carská nevěsta) a Borise (Káťa Kabanová), které připravují v novém nastudování berlínská Státní opera a milánská La Scala.

Od roku 2010 je Pavel Černoch stálým hostem předních evropských operních domů: berlínská Státní opera, Státní opera v Mnichově a v Hamburku, Opera ve Stuttgartu, Opéra Bastille v Paříži, Opéra de Nice, Teatro Real v Madridu, Opera La Monnaie v Bruselu, v rolích světového i českého operního repertoáru – Alfredo, Adorno, Rodolfo, Pinkerton, Faust (Gounod, Berlioz), Lenskij, Vademon (Iolanta Petra Iljiče Čajkovského), Števa, Boris, Princ (Rusalka), Jeník.

Pravidelně vystupuje na festivalu v Glyndebournu (Števa 2010, Princ 2011, Don Jose 2015) a s City of Birmingham Symphony Orchestra a dirigentem Andrisem Nelsonsem (Rodolfo v Pucciniho Bohémě a tenor ve Verdiho Requiem).
(Zdroj: www.pavelcernoch.cz)

www.pavelcernoch.cz

Foto FB Opera House Glyndebourne/James Bellorini,