Poptávka bude. Smetanovo světově originální sborové dílo

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Smetanovo sborové dílo je vysoce originální, vynikají v první řadě obsáhlé kompozice a capella pro mužské sbory – Odrodilec, Rolnická a vrcholná Píseň na moři. Obvykle se moc neakcentují, jakoby zanikají za dílem operním, symfonickými básněmi se vzorem Lisztovým, klavírním dílem s inspiracemi Liszta i Schumanna. Škoda, neb tento oddíl je u Smetany právě vysoce svébytný, krom ryze marginálních opor o Pavla Křížkovského doma a Franze Schuberta i Roberta Schumanna ve světě, vytvořil Smetana velkolepá díla sám ze sebe, ze své vnitřní invence, nejoriginálněji ze všech svých kompozic. Ve sborové tvorbě koncertní – a capella – dal v Čechách jasný směr, vrcholící v meziválečné době v dílech Leoše Janáčka, Josefa Bohuslava Foerstera, Vítězslava Nováka a Bohuslava Martinů, pokud jmenuji jen dominantní skladatele doby, za nimiž je však široká plejáda desítek děl v dobrém slova smyslu pozapomínané druhé skladatelské garnitury.

Vedle poukazu na výjimečnost Smetanova odkazu nemohu zamlčet Achillovu patu české sborové interpretace dneška, dotýkající se především náročného sborového Smetany a super náročného Janáčka v mužských sborech. Vynikající učitelská sdružení, která vznikala po vzoru Moravských učitelů, bohužel, valem zanikají. Světová chlouba i zvláštnost české sborové školy, kde amatérské sbory (čili za činnost nehonorované!) měly vyšší míru technické profesionality než mnohá profesionální tělesa, zaniká… Pražští učitelé (PSPU) již neexistují, zanikla celá řada mužských sborů. Drží se dosud nad hladinou Moravští učitelé coby vyspělý amatérský mužský sbor, jenž udal sborovému vývoji u nás po roce 1903 dominující směr. Jak řekl mému studentovi při koncepci diplomové práce na téma příčin úpadku mužských sborů bývalý legendární sbormistr Pěveckého sdružení moravských učitelů Antonín Tučapský: „Víte, Moravští učitelé ve své době nastolili tak závratnou úroveň, že se skladatelé předháněli v technických nárocích, které psali pro tenhle sbor. Ale tím v zárodku vlastně zadělali na dnešní průšvih, společenské mužské sbory tomuto trendu nestačily, ani jejich sbormistři. Proto vidíte dnes třeba na festivalu Praga Cantat plno německých mužských sborů, pro které autoři napsali spousty repertoáru snadné a středové obtížnosti, takové ty strofické skladby… Naše středové společenské mužské sbory ale tenhle vývoj od Smetany po Janáčka, Foerstera, Kálika, Axmana a dalších, de facto zničil… Oni na tyto věci již nestačí, v tom je náš problém rubu a líce jedné a téže mince. Mužské sbory zanikají pro příliš vysoko nasazenou technickou obtížnost skladeb, napsaných autory – počínaje Smetanou – díky velkému mistrovství Moravských a Pražských učitelů.“ Tolik svědectví Antonína Tučapského, při jehož slovech jsem byl přítomen, tudíž za jeho slova mohu ručit, zaznamenal jsem si je.

Antonín Tučapský (zdroj antonintucapsky.com)

Je toho mnoho ve vývoji českého koncertního sborového zpěvu, který poznamenala právě na počátku Smetanova tvorba. Není však možno při veškeré mé snaze postihnout v jednom pojednání mnohost kořenů a souvislostí. Mojí prioritní snahou bylo upozornit na zásadní význam sborového díla Bedřicha Smetany, které obvykle stojí cudně stranou vedle díla operního, symfonického, komorního. Neprávem, neboť originalita těchto kompozic je mimořádná a Smetana zde neměl typický vzor, o který se mohl opřít.

Smetana stál jako základní stavební kámen celého obrovského vzestupu sborového koncertního zpěvu v Čechách. Ten jeho zásluhou v širším kontextu dosáhl zcela jedinečné evropské úrovně. Per futurum zůstane vyhrazen vynikajícím filharmonickým sborům typu Českého filharmonického sboru Petra Fialy (jeho sbor Foerster již jako sbor amatérský představoval skvělou úroveň /!/) nebo Pražského filharmonického sboru s Lukášem Vasilkem. Smetana ani Janáček nebude patrně již tak dostupný sborům amatérského typu střední provenience, které představovaly zvláštní kategorii vrcholové a postvrcholové éry českého národního obrození. V ostatních oborech, to jest v opeře, orchestrální hře, komorní hře – je tento stav interpretace de facto samozřejmostí. Můžeme se tudíž tímto faktem trochu utěšovat.

Pan Tučapský mne před časem ostatně až „uzemnil“ replikou na moji otázku, kdo vlastně v blízké budoucnosti při tomto neblahém vývoji u mužských sborů uzpívá náročné Janáčkovy party: „Myslíte, že bude třeba tato díla zpívat? Což když byla více dobová a již nebude ani po specifické Bezručově poezii u Janáčka poptávka?“ Touto trochu filozofickou otázkou Antonína Tučapského, významného sbormistra a skladatele, žijícího od sedmdesátých let v Anglii, pojednání zakončím. S osobní optimističtější vírou, že poptávka bude. A naše vyspělé filharmonické sbory ji zajisté uspokojí jak u Smetany, tak u Janáčka. Tato díla pro vysoce vyspělé mužské sbory jsou totiž u obou našich klasiků nesmírně originální, nemají přímé antipody ve světové sborové literatuře.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments