„Pozorovatel stojí. To je zřejmě Rachmaninov.“

  1. 1
  2. 2

V okamžiku, kdy dojde průvod k Pozorovateli, zastaví se. A tam přijde náhlý zlom, který není nutno nějak vykládat, ale je možno si ho vykládat jako vzpomínku na zemřelého nebo jako průhled do onoho světa nebo do jiného světa, jakkoliv. Zkrátka odezní trio pohřebního pochodu a nastoupí díl A, který je Chopinem předepsán v pianu. Samozřejmě Rachmaninov, který je tím Pozorovatelem, začíná ve fortissimu, protože když ta vzpomínka nebo průhled do jiného světa skončil, pohřební průvod, který je v tu chvíli u Pozorovatele, se právě rozešel a rozešel se pochopitelně ve fortissimu. Rachmaninov se nebojí přidat spodní oktávy, aby dostal zvukové volumen, ten obsah, tu intenzitu, jakou potřebuje. A pak se zase od něj – od toho Pozorovatele – smuteční průvod vzdaluje.

Sergej Rachmaninov (zdroj commons.wikimedia.org/Bain News Service)

Je to koncepce velmi osobitá a při Rachmaninovově geniálním talentu bychom ji zcela očekávali. Jeho talent sahal pravděpodobně daleko výše než běžný talent pianisty. Je to takový krásný dokument o tom, že je možno skladatelův zápis na základě vlastní velké fantazie poněkud pozměnit, a ne ke škodě věci.

 

(pokračování)
Úvodní foto: archiv rodiny Medkovy

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na