Práce s Bertramkou a na Bertramce

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

V článku Jaroslava Tůmy se píše o soudním sporu s panem Špičkou, který jste vedli a prohráli, jaký je váš komentář?

MILADA JONÁŠOVÁ:
Zde pozor na formulaci, my jsme totiž nejen žádný soudní spor s panem architektem Špičkou nevedli, ale ani jsme o jeho konání nebyli informováni. O žalobě architekta Špičky a následujícím soudním jednání jsme se dozvěděli ex post, až když nám zmizelo z účtu Mozartovy obce cca 23.000,- Kč a my jsme zjistili, že nám je z něj stáhl jakýsi exekutor, který se nám předtím se svými požadavky rovněž vůbec neohlásil. Teprve pak jsme pochopili, proč se mě jeden člen Mozartovy obce, který byl informován o úmyslu pana Špičky zažalovat Mozartovu obec, několikrát ptal, zda přišlo něco od soudu, a já stále odpovídala, že nic. Skutečně další pozoruhodná akce českého postkomunistického soudnictví: vyhlásí spor, koná řízení a vyhlašuje rozsudek, aniž má doloženo, že žalovaná strana je o žalobě a sporu informována. Když jsem to popisovala kolegům v Německu, Rakousku a před dvěma týdny ve Vídni, všichni žasli, co je v postkomunistickém státě ještě možné. Dotázali se i u jednoho německého právníka a ten jim sdělil, že u nich nelze uzavřít soudní spor bez účasti žalované strany v procesu nebo dokladu, že žalovaná strana je o vyhlášení soudního sporu informována.

TOMISLAV VOLEK:
Dovolte mi dodat: byl to jen rozdíl inteligence, že exekutor si dokázal zjistit dokonce i číslo účtu Mozartovy obce, zatímco Obvodní soud pro Prahu 5 jí nedokázal ani doručit žalobu?

Jak k tomu tedy mohlo dojít?

MILADA JONÁŠOVÁ:
Oznámení o žalobě totiž nebylo posláno na kontaktní adresu Mozartovy obce, jež je uváděna na webových stránkách Mozartovy obce a je úřady (plyn, elektřina a další) běžně používána, ani nebylo na Bertramku vhozeno upozornění poštovního úřadu Praha 5, Preslova 12, že je u nich uložen důležitý dopis pro Mozartovu obec. Prostě bylo zařízeno, abychom se o žalobě architekta Špičky vůbec nedozvěděli, jen tak mohl v soudním sporu zvítězit.

Za co přesně byl z vašeho pohledu pan Špička z Mozartovy obce vyloučen?

TOMISLAV VOLEK:
Pan architekt Špička byl formálním členem Mozartovy obce dlouhá léta, ale na valné hromady nechodil a žádný zájem o činnost Mozartovy obce neprojevoval. Po nějakém roce byla Milada Jonášová na setkání zástupců Mozartových obcí v Salcburku tamějšími kolegy dotazována: Mozartova obec podala nějakou žádost o grant do USA Davidu Packardovi?

MILADA JONÁŠOVÁ:
Když jsem jim řekla, že výbor Mozartovy obce žádnou takovou žádost nepodával ani neprojednával, tak žasli. Packard totiž v Salcburku významně financuje mozartovský výzkum a několik pracovníků v Mozart-Institutu je jím přímo placeno. Postupně se ukázalo, že Packardovi poslal jakousi žádost v souvislosti s Bertramkou architekt Špička se svým partnerem architektem Mikulášem Hulcem. Díky německým a americkým kolegům získal výbor Mozartovy obce kopii této Špičkovy žádosti z července 2013 – a užasl. Architekt Špička totiž vypracoval v rámci svého ateliéru CORA jakýsi dvoustránkový návrh Bertramka Project a požadoval jen na jeho zamýšlené vypracování („to produce a complete documentation of the present state of the villa Bertramka“), tj. ještě před zahájením jakýchkoliv oprav na Bertramce, od Packarda 53.000,- amerických dolarů, to je bratru nějakých 1.130.000,- Kč.

Jeho žádost byla psána tak, aby budila dojem, že je podávána s vědomím Mozartovy obce, což dotvrzuje ještě připojená poznámka: „CORA in collaboration with musicologists, historians and art-historians specialized on Mozart and late 18th century life-style”. Ve skutečnosti však pan Špička výbor Mozartovy obce o této své akci vůbec neinformoval. Packard ostatně jeho žádosti nevyhověl, protože – jak nám bylo později sděleno – měl už s tímto podnikatelem a jeho finančně náročnými projekty jednu předchozí smutnou zkušenost. Byli jsme vyzváni vyhledat kompetentní stavební firmu. Na základě různých doporučení se jí stala GEMA Art a její projekt Mozartova obec zaslala Packardově nadaci spolu s žádostí o příspěvek na opravu Bertramky. Ten byl písemně přislíben s podmínkou, že třicet procent z plánovaných výdajů na tuto akci získá Mozartova obec z domácích veřejnoprávních nebo soukromých zdrojů.

Tato podmínka je u Packardovy nadace pravidlem, stejně tak tomu bylo i s financováním rozsáhlé rekonstrukce Bachova domu v Lipsku i jinde. Tedy i z důvodu, aby v Packardově nadaci nebyla žádost Mozartovy obce chápána v nějaké vazbě na předchozí Špičkův osobní (a Packardem nepřijatý) Bertramka Project, musela se obec od pana Špičky radikálně distancovat. Proto na valné hromadě Mozartovy obce dne 14. března 2016, kterou německý člen Mozartovy obce a tehdejší předseda Akademie für Mozart-Forschung při Stiftung Mozarteum Manfred Hermann Schmid seznámil s příslušnými dokumenty, byl na můj návrh – a to bych ráda zdůraznila – na můj návrh architekt Špička za uvedený podvod z Mozartovy obce vyloučen. Pro tento návrh hlasovali všichni přítomní členové Mozartovy obce s výjimkou dvou, kteří se hlasování zdrželi.

Tedy architekt Špička nebyl vyloučen docentem Volkem, jak v článku uvedl profesor Tůma?

MILADA JONÁŠOVÁ:
Ne, byl dle stanov vyloučen na základě rozhodnutí valné hromady, a to na můj návrh. Zkresleně informovaný profesor Tůma čtenáře ve svém článku klame.

TOMISLAV VOLEK:
Porovnejte s těmito fakty pohádku o zlém Volkovi od profesora Tůmy:

Pan Volek nepřijímá nové členy, ty nepohodlné vylučuje. Jedním z nepohodlných mu byl ing. arch. Daniel Špička, dlouholetý člen Mozartovy obce (od roku 1962), kterému se podařilo v Americe sehnat sponzorské peníze na počátek nutných rekonstrukčních prací, konkrétně na stavební průzkum. Pan Volek jej osočil, že mu chce Bertramku zcizit, proti právu jej vyhodil, bohužel s přispěním některých dalších členů, které ovšem vzápětí potkal stejný osud.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


Komentujte

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na