„Pravdu, první věcí pravdu, ne krásu.“ Příběh Janáčkovy Její pastorkyně – kniha, kterou musíte mít

  1. 1
  2. 2

Neslavně slavné první nastudování v brněnském Národním divadle nás seznamuje s Aloisem Staňkem-Doubravským, ředitelem brněnského Národního divadla, který byl rovněž prvým Lacou, i s těžkostmi, kterým čelil dirigent Cyril Metoděj Hrazdira, neboť party byly pro hráče i pěvce příliš náročné a neobvyklé. Po všech nesnázích následovala triumfální premiéra 21. ledna 1904, na kterou navázala pestrá škála recenzí a několik zdrcujících repríz z nedostatku orchestrálních hráčů.

Divadelní cedule k prvnímu uvedení opery v brněnském Národním divadle 21. ledna 1904 (zdroj Jiří Zahrádka)
Divadelní cedule k prvnímu uvedení opery v brněnském Národním divadle 21. ledna 1904 (zdroj Jiří Zahrádka)

Do Revize partitury se pustil Janáček poté, co zažil živé provedení. Úpravy z přelomu let 1906/7 zmírnily folklor. Nastupuje marná snaha o novou inscenaci nové verze.

A léta ubíhala… Další interesantní fakta, životní a tvůrčí peripetie bezmála šedesátníka, nové brněnské nastudování Její pastorkyně roku 1911, pražský nezájem o operu Osud a hlavně neústupná averze Zdeňka Nejedlého vůči moravskému poetickému modernistovi.

Opera konečně vzata Prahou na milost – Karel Kovařovic II ukazuje Janáčkovu situaci, cítil se „…sám se svojím hudebním cítěním…sedím jak straka jen ve svojím hnízdě…“ Kapitola zdůrazňuje úžasnou zásluhu manželů doktora Františka Veselého a pěvkyně Marie Calmy, kteří dokázali svým společenským nasazením „lapit“ pro Její pastorkyni Kovařovicova libretistu Josefa Pešku, ředitele Národního divadla Gustava Schmoranze a po předzpívání partů Jenůfy a Kostelničky dokonce i Karla Kovařovice. Konečně se rozhodl pro provedení opery. Jiří Zahrádka dává zevrubný vhled do Kovařovicových změn a úprav kompozice, které Janáček odsouhlasil. Nastoupil pražský kopista Josef Košťálek, v Brně byl vždy oddaný Josef Štross. Kapitola sleduje i další Kovařovicovy retuše během zkoušek, dává svědectví Jiřího Dědečka i Otakara Nebušky, zveřejňuje scénografické, režijní a choreografické Janáčkovy návrhy, také zásahy cenzury a bohatě komentuje a fotograficky dokládá premiérové nadšení 26. května 1916.

Manželé Veselí, kteří se zasadili o uvedení Její pastorkyně v pražském Národním divadle (zdroj Jiří Zahrádka)
Manželé Veselí, kteří se zasadili o uvedení Její pastorkyně v pražském Národním divadle (zdroj Jiří Zahrádka)

Oddíl Max Brod a Leoš Janáček pečlivě připomíná všechny kroky sblížení literáta se skladatelem, jeho okouzlení operou a cestu, kterou jí otevřel do světa.

Nesmělé krůčky již slavné opery a Nakladatelé – boj o dvanáct let uleželou novinku je defilé nakladatelských osobností, návrhů i sporů a výsledný finiš, vydání partitury v Universal Edition 1918.

Dvorní opera ve Vídni – brána do světa je kapitola kýžené radosti i přehled nám málo známých překážek, které inscenovala politická scéna válečných let, dále revize Brodova německého překladu, který korigoval i jeho přítel Franz Kafka, portréty aktérů a vpravdě památná vídeňská premiéra 16. února 1918 završená recenzentským přijetím, zde demonstrovaným v pozoruhodné národností pestrosti, včetně zajímavých soukromých svědectví a vzpomínek.

Následují záznamy doprovodných okolností provozu díla: Jak to bylo se slavnou Emou Destinnovou, která žel v roli Jenůfy nevystoupila.

Problémy s Gabrielou Preissovou je upřesňující záznam řešení tantiém.

Kapitola Její pastorkyňa doma i ve světě zevrubně referuje hlavně o nové inscenaci brněnské a premiérách v Berlíně a New Yorku.

Další osud retuší – Karel Kovařovic III je výpověď sledující do kdy se Kovařovicovy úpravy skutečně užívaly a jak to bylo s tantiémami.

Pražský opis Její pastorkyně s retušemi Karla Kovařovice (zdroj Jiří Zahrádka)
Pražský opis Její pastorkyně s retušemi Karla Kovařovice (zdroj Jiří Zahrádka)

Její pastorkyňa – výnosná opera? Odpověď dává interesantní výkaz ročních tantiém i procenta například z prodeje not, které skladatel dostával.

Kromě těchto dějových kapitol je ve svazku samozřejmě vše další, co ke knize náleží: úvod i závěr, soupis literatury i rejstřík osobností a tak dále. Soupis nastudování Její pastorkyně v letech 1904-1928, tedy za života skladatele, má u prvých uvedení v Brně, Praze, Vídni a newyorské Metropolitní opeře i záznamy inscenačních týmů a účinkujících, veškeré inscenace mají data premiér, počet repríz, jména dirigentů a režisérů. Leoš Janáček zažil plných osmdesát nastudování v Evropě i New Yorku. Do dnešních dnů, jak uvádí J. Zahrádka, prošla Její pastorkyňa sedmi sty nastudováními, repríz je nepočítaně.

Kamila Ungrová, první pražská Jenůfa (zdroj Jiří Zahrádka)
Kamila Ungrová, první pražská Jenůfa (zdroj Jiří Zahrádka)

Tato monotematická, velmi obšírná studie se nerozbíhá do široka – naopak soustředěně sleduje a odkrývá detaily, mnohé prvně objevené. Nově objevené a prvně publikované jsou i mnohé fotografie. Plně faktografické téma je čtivě narativní, erudovaný autor je znalec nanejvýš povolaný.  Jeho precizní badatelskou práci iniciovala náročná zakázka. Jiří Zahrádka je autorem kritické edice Její pastorkyně pro Universal Edition, což je v podstatě vrcholný badatelský nárok a úkol. V něm měl Jiří Zahrádka za vzory své blízké přátele Johna Tyrrella a Sira Charlese Mackerrase. Kniha je vskutku dokonalá pramenná práce v podání zasvěceného nadšence a výborného vypravěče.

 „Pravdu, první věcí pravdu, ne krásu.“ Příběh Janáčkovy Její pastorkyně vydalo Moravské zemské muzeum v Brně 2021.

Jiří Zahrádka je autorem také kritické edice Káti Kabanové. Věřme a těšme se, že napíše stejně excelentní knihu také o Kátě Kabanové – opeře, která tají dech. Vždyť sám Janáček přiznává: „…měkkost, lyričnost s akcenty dramatickými jež i srdce tep zastavují.“

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments