Pražská Madama Butterfy a opavský Macbeth na Festivalu Opera 2017

  1. 1
  2. 2
Po olomouckých Řeckých pašijích, které považuji za velmi zdařilou inscenaci, uvedl soubor Státní opery v rámci Festivalu Opera 2017 Pucciniho operu Madama Butterfly, přenesenou z budovy u nádraží do historické budovy Národního divadla, opavská opera pak do Prahy přijela s Verdiho Macbethem.
Giacomo Puccini: Madama Butterfly – Karine Babajanyan (Cio-Cio-San), Štěpánka Pučálková (Suzuki) – Festival Opera 2017 (zdroj archiv ND)

Režisér inscenace Jiří Heřman připravoval inscenaci se svými spolupracovníky pro jeviště Státní opery, které je prostornější. Pracoval, ostatně jako vždy, pro dané prostředí, site specific, a je to na přenesené inscenaci znát. Velmi znát. Drobnokresebné akce se musely prostorově uskromnit, jevištnímu aranžmá chybí „vzduch“, choreografiím se slunečníky pak naprosto zjevně. Detailní aranžmá této výrazně japonizující Butterfly vyznívala chvílemi opravdu stísněně a už samotný počátek inscenace postrádal heřmanovský perfekcionismus a nadhled. Po němém zahájení uvádějícím diváky do japonského prostředí zazpíval americký námořní důstojník Pinkerton populární píseň a k němu se letmo přidali jeho námořníci – neuvěřitelně falešně. Jejich choreografie také časem značně omšela.

Místo Marie Kobielské účinkovala v roli Cio-Cio-San Arménka Karine Babajanyan, která hostuje mimo jiné na velkých německých scénách, v Curychu, Tel Avivu, Tokiu, na festivalu v Bregenzi. Její výkon nebyl suverénní, poznamenala jej jistě i náročnější prostorová orientace na scéně, výšky zněly občas zastřeně. Nepodařilo se jí ztělesnit Butterfly s patřičnou emocionální naléhavostí. Ostatní představitelé postav pracovali v rámci inscenace soustředěně a v neustávajícím inscenačním sepětí. Luciano Mastro (Pinkerton) zopakoval svůj přesvědčivý premiérový výkon stejně jako Štěpánka Pučálková v roli Suzuki, Svatopluk Sem jako konzul Sharpless i Lenka Pavlovič (Kate Pinkerton). Zazářili Strýc Bonzo Miloše Horáka a Goro Josefa Moravce. Neméně obdivuhodný výkon podali představitelé němých rolí. Na výkonu Orchestru Státní opery vedeném Martinem Leginusem se zřejmě do určité míry podepsala změna akustického prostředí. Dirigent volil především silnější dynamiku, málo užíval kontrastní rozfázování tempové, a tak poněkud oslabil emocionální sílu Pucciniho opery.

Inscenace Macbetha ze Slezského divadla Opava našla v budově Stavovského divadla naopak prostředí vstřícné svou větší prostorností, byť jistě nebylo úplně jednoduché zvyknout si na odlišné rozčlenění jeviště, když centrem akcí byla točna a dějiště se měnilo přenášením scénografických doplňků v průběhu inscenace. Pod rozpadající se obří královskou korunou se dobře dařilo představitelce Lady Macbeth Kataríně Jorda Kramolišové, pro niž je tato role rolí životní. Bohužel nemá k sobě podobně osobitého představitele Macbetha, protože Alexander Vovk je herecky i pěvecky málo výrazný a těžko bychom uvěřili, že by byl schopen kohokoli zranit, natož zavraždit. Stejně bezbarvý byl, bohužel, také mladý milenec Lady Macbeth a veškeré milostné scény na jevišti se krutě nedařily. Podobně občas působil i nadbytek umělé krve na rukách obou hlavních hrdinů.

Přesto inscenace vyzněla velmi dobře, zejména díky dirigentovi Petrovi Šumníkovi, který předvedl opět jeden ze svých stabilních vynikajících profesionálních výkonů. Dramatická stavba jeho inscenací mívá dokonalou architektonickou podobu, je citlivě členěna tempově i dynamicky, rytmicky přesně a dokáže postihnout italský temperament skladatele. Vrcholem Šumníkova pojetí je bezešvé připojení závěrečného „socialisticko-realistického“ vítězného sboru, který vyzněl až kupodivu přesvědčivě. Orchestr se plně podřizoval dirigentově taktovce, stejně jako sbor, který podal bezchybný výkon. Sbormistryně Kremena Peschakova, která působí v Opavě již mnoho let, by si zasloužila mimořádné ocenění za svou nedocenitelnou práci, s níž udržuje opavský sbor ve kvalitě, o níž by se mnohým sborům mohlo jen zdát. Čistota a barevnost ženských i mužských hlasů a jejich flexibilita byla v Macbethovi obdivuhodná.

Vadou na kráse inscenace byly dramaticky neodůvodnitelné přestávky, jichž bylo třeba z technických důvodů – buď kvůli nástupu účinkujících, nebo kvůli změnám ve scénografii. Je ovšem možné, že hluchých míst není na domácím jevišti tolik a že tam rovněž světelný scénář probíhá bez problémů.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Puccini: Madama Butterfly (ND Praha)

[yasr_visitor_votes postid="201073" size="small"]

Vaše hodnocení - Verdi: Macbeth (SD Opava)

[yasr_visitor_votes postid="153722" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments