Pražské jaro: Augustin Hadelich podal skvělý výkon

Z velkých orchestrů letos na Pražském jaru můžeme slyšet West-Eastern Divan Orchestra (s dirigentem Thomasem Guggeisem zahájil festival Smetanovou Mou vlastí), City of Birmingham Symphony Orchestra, orchestr Les Siècles, Gürzenich-Orchester Köln, Wiener Philharmoniker a čtyři pražské orchestry: Českou filharmonii, Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK, Symfonický orchestr Českého rozhlasu (dále jen SOČR) a PKF – Prague Philharmonia. Ano, Praha se může pyšnit vedle České filharmonie i dalšími dvěma výbornými orchestry, k nimž by se daly určitě připočítat i dva orchestry Opery Národního divadla, jejichž umělecký potenciál rozhodně není malý, a také PKF – Prague Philharmonia.

Když Alexander Liebreich nastoupil v roce 2018 do funkce šéfdirigenta SOČRu, měl jsem při prvních koncertech dojem, že s orchestrem hledá společnou řeč. Nyní, kdy jeho stálé působení u orchestru končí, a pod dojmem festivalového koncertu z 15. května 2022 mohu s radostí prohlásit, že souznění mezi dirigentem a orchestrem bylo dosaženo. Na koncertě, který vynikal nejen vysokou profesionalitou orchestru, znamenitým výkonem sólisty Augustina Hadelicha, ale také vynikající dramaturgií, se orchestr představil jako vyzrálé těleso, které má své nezastupitelné místo v pražském koncertním životě. Alexander Liebreich vedl orchestr spolehlivě přesnými gesty, s citem pro jednotlivé skladby různých slohových období, které dokázal publiku představit se všemi dynamickými nuancemi a zaníceným přednesem. V abonentních koncertech SOČRu velice rád dirigoval klasická díla hudby dvacátého století a provedení Lutosławského Koncertu pro orchestr bylo vyvrcholením večera. Nevím, zda dramaturgii koncertu určil dirigent, vedení SOČRu, nebo festivalu Pražské jaro, každopádně se jednalo o jeden z koncertů s nejnápaditější dramaturgií.

Koncert v zaplněné Smetanově síni Obecního domu zahájila poměrně krátká symfonická báseň Césara Francka Les Éolides, u nás víc známá z krásné nahrávky České filharmonie s dirigentem Jeanem Fournetem z roku 1967 než z koncertů. Stejně tak jsou našemu publiku téměř neznámé i ostatní symfonické, oratorní a komorní skladby tohoto skladatele (o jeho čtyřech operách ani nemluvě, byť v zahraničí vzbudily v posledních letech ohlas opery Stradella a Hulda). Vysloví-li se jméno César Franck, většina posluchačů si vzpomene na jeho jedinou symfonii v tónině d moll, autorovu snad nejhranější skladbu. Pražské jaro lze pochválit, že k letošnímu dvoustému výročí skladatelova narození zařadilo do svého programu celou řadu jeho děl. V pořadí třetí Franckova symfonická báseň Les Éolides (u nás česky uváděná jako Eolidy) měla premiéru 13. května 1877 v Paříži. Dirigentu Liebreichovi se dobře podařilo interpretovat obsah symfonické básně – spojení antického motivu z Homérovy Odysseiy s motivem přírodních vánků (eolidy), jejichž houpavý hudební motiv celou symfonickou báseň otevírá.

Velkým magnetem pro festivalové publikum bylo vystoupení osmatřicetiletého houslisty německých rodičů Augustina Hadelicha, narozeného v Itálii a studujícího v Livornu a na slavné Julliard School v New Yorku. Hadelich patří dnes k nejvyhledávanějším houslistům současnosti. Vedle komorních koncertů vystoupil s prestižními světovými orchestry a nahrál celou řadu slavných koncertů, mezi nimiž mají své významné místo díla skladatelů dvacátého století i autorů žijících (Adès). V repertoáru má též slavný Dvořákův Houslový koncert a moll.

Beethovenův jediný Houslový koncert D dur z roku 1806 nechybí snad v repertoáru žádného předního houslisty. Najdeme jej také v desítkách nejrůznějších nahrávek (Oistrach, Heifetz, Szeryng, Perlman, Isakadze, Mutter, Hahn, Faust). Z našich současných houslistů jej výborně interpretuje například Jan Mráček, který jej provedl i ve Frankfurtu nad Mohanem s dirigentem Macelaru. Interpretaci Augustina Hadelicha lze označit jako mistrovskou. Možná tento koncert po technické stránce nepatří k těm nejtěžším ve světové houslové literatuře, ale je náročný interpretačně. Augustin Hadelich jej zná dokonale, jeho housle v kantabilních částech doslova zpívaly a v brilantních pasážích (hraných často ve slabé dynamice – Hadelicha bych se nebál označit jako mistra pianissim) „nespadla ani jedna nota pod pult“. Jeho pojetí bylo hodně lyrické a myslím, že i ovlivnilo dirigování Alexandera Liebreicha, který právě lyrická místa koncertu pojal velmi vroucně. Málokdy jsem slyšel druhou větu koncertu přednesenou s takovým citem. Třetí věta nastupuje po druhé attacca a její tempo určuje sólista. Ten nasadil tempo opravdu brilantní, skoro by se dalo říci až na hranici hratelnosti, ale to nečinilo sólistovi ani orchestru žádný problém. Skvělý výkon Augustina Hadelicha nadchl publikum tak, že si vynutilo dva výborně zahrané přídavky (Coleridge-Taylora Perkinsona a Johanna Sebastiana Bacha).

V druhé části festivalového večera přednesl SOČR se svým šéfdirigentem Liebreichem jednu z nejvýznamnějších skladeb hudby dvacátého století – Koncert pro orchestr polského skladatele Witolda Lutosławského, který vznikl v letech 1950–1954. Dílo, jehož napsání podnítil šéfdirigent Varšavské filharmonie Witold Rowicki, jemuž je skladba dedikována, je vrcholem folkloristického období v Lutosławského tvorbě. Je to asi půlhodinová skladba pro velký orchestr s výraznou gradací v posledních částech. Právě touto skladbou festivalový koncert vyvrcholil, byť někteří návštěvníci koncertu již toto dílo nechtěli slyšet a odešli o přestávce. Jsou pro některé naše posluchače klasická díla hudby dvacátého století opravdu tak nepřístupná? Nicméně ti co zůstali byli nadšeni. Ostatně publikum své nadšení dalo najevo nejen potleskem po první větě Beethovenova koncertu, ale i po druhé větě Lutosławského díla. I když jsem nadšen, neměl bych tleskat mezi jednotlivými větami (kdy se to pražské publikum konečně naučí?), ale až po konci celé skladby. V neposlední řadě musím zmínit i krásná sóla hráčů SOČRu, především lesních rohů v Beethovenově koncertu nebo sóla koncertního mistra Vlastimila Kobrleho v Lutosławského koncertu.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu
15. května 2022, 20:00 hodin
Obecní dům

Program:
César Franck: Les Éolides
Ludwig van Beethoven: Koncert pro housle a orchestr D dur, op. 61
Witold Lutosławski: Koncert pro orchestr

Účinkující:
Augustin Hadelich – housle
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Alexander Liebreich – dirigent