Pražské varhany (2): kostel Matky Boží před Týnem

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Přes tyto dílčí výhrady a podotknutí vnímám zvuk některých týnských rejstříků jako světově unikátní a vpravdě ohromující, a to znovu pokaždé, kdy k varhanám zavítám. Principál osmistopý i plejáda dalších hlasů patří pro mě odjakživa k největším zázrakům, jaké jsem kde potkal. Stejně tak řada nejrůznějších kombinací včetně rejstříků smíšených neboli mixtur.

V posledních letech jsem provedl v Týně řadu koncertů, mimo jiné na festivalu Pražské jaro či festivalu Proms. Pokaždé hraji jiný program, na přání pořadatelů jsem se nevyhnul ani hudbě soudobé. Samozřejmě vždy volím repertoár, který musí s nástrojem nějak korespondovat. V mém případě to byly ze soudobé hudby například drobné skladby Ebenovy, ale také Mad Rush od Philipa Glasse.

autor u týnských varhan (foto Jiří Skupien)
autor u týnských varhan (foto Jiří Skupien)

Přes svůj vyhraněný styl jsou týnské varhany velmi ohebné co do schopnosti reagovat na mysl a ruce varhaníka. Traktura není úplně špičková z hlediska principiálních možností, jaké mechanická traktura obecně může poskytnout, to však je dáno také onou Gartnerovou dílčí přestavbou v roce 1823. Je zkrátka trochu tuhá. U Mundta byl positiv obsluhován ze spodní klávesnice, zatímco hlavní stroj z horní. Dnes je tomu naopak, což je komplikovanější pro celou strukturu mechanického vedení tónových táhel. Přesto lze prsty dost dobře ovlivňovat charakter znění píšťal.

Po zvukové stránce nacházíme u restaurovaných varhan vše v pořádku v tom smyslu, že zvuk před restaurováním a po něm je srovnatelný stran svého charakteru. Došlo samozřejmě (a správně) k vyrovnání intonačních “zubů”, které rušily předtím dost zřetelně (šlo o dynamicky nevyrovnané škály). Na druhé straně hrály i s těmito nedokonalostmi zdejší varhany velmi svébytně, snad až čarovně. Dokonce mám dojem, že přes své postupné chátrání a nedostatek vzduchu zejména v letních měsících ještě v devadesátých letech působily tak výlučně, že kdokoli za ně usedl, vybudil v nich výjimečného ducha snad až jaksi nevědomky. Při žádné příležitosti jsem je tehdy neslyšel působit šedivě. Což nyní neplatí. Velice záleží na tom, kdo přijde a jak se k nim chová. I nevýrazné výkony v posledních letech často zazněly, zatímco pod rukama mistrů, jako jsou třeba Luigi Ferdinando Tagliavini, Harald Vogel či Jon Laukvik, týnské varhany vždy září.

Vincent Beneš: Týnský chrám (© GHMP)
Vincent Beneš: Týnský chrám (© GHMP)

 

odkazy:
Vladimír Němec: Pražské varhany
Římskokatolická farnost u kostela Matky Boží před Týnem – varhany
Orgelbau Klais Bonn
Národní památkový ústav – územní odborné pracoviště v Telči – Dobře rozladěné varhany
Wikipedia – Luigi Ferdinando Tagliavini
Organeum
prof. Jon Laukvik

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na