Pražský filharmonický sbor v Ostravě: emočně chladného Janáčka vystřídal orgastický Stravinskij

Janáčkův máj po znamenitém klavírním recitálu Lukáše Vondráčka a pěveckém galakoncertu proslulého tenoristy Lawrence Brownleeho ve středu pokračoval vokálně instrumentálním koncertem s podtitulem Klasikové dvacátého století. V podání Pražského filharmonického sboru s dirigentem Lukášem Vasilkem zazněly skladby Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů a Igora Stravinského. Sólových partů se ujali Lucie Silkenová, Markéta Cukrová, Martin Slavík a Jiří Brückler.
Markéta Cukrová, Lucie Silkenová, Lukáš Vasilek, Martin Slavík, Jiří Brückler, Pražský filharmonický sbor – Janáčkův máj 31. 5. 2017 (foto Lukáš Tížek)

Hradčanské písničky pro flétnu, harfu a ženský sbor Leoše Janáčka jsou křehce lyrickým, hudební poezií oplývajícím dílem, jež nostalgicky vzpomíná na staré zašlé časy. První sbor, Zlatá ulička, představil třiatřicet zpěvaček Pražského filharmonického sboru v intonačně precizní formě a zaujal barevně lahodnými soprány i alty. Plačící fontána, která je druhým číslem, zaujala interpretačně bezchybnou sólovou flétnou Daniela Havla i průzračnou harfou Ivany Pokorné. Lucie Silkenová se v Hradčanských písničkách představila ve vynikající pěvecké formě a zaujala svým výrazným lyrickým témbrem, plným jemných barevných nuancí. Belveder, třetí sbor Janáčka, vyzněl jako meditace nad proměnami letohrádku postaveného Ferdinandem I. Podání ženského sboru oplývalo jemnou melancholií a přirozeně vedenými frázemi, kterým však Lukáš Vasilek propůjčil poněkud nezřetelnou dynamickou a zejména agogickou výstavbu. Janáčkova hudba i v reminiscenčním duchu oplývá značnými emocemi, rytmika i zde pracuje s častými zvraty, netradiční metrikou a jako taková interpretace vyzněla příliš monotónně.

Hora tří světel Bohuslava Martinů pro tenor, baryton, varhany a mužský sbor přinesla klenuté vokální melodie, plné tajemné duchovní mystiky a uhrančivě znějících varhan Daniely Valtové-Kosinové. V sólových partech zaujal svým výkonem barytonista Jiří Brückler, jehož hlas byl plný mužné síly, výrazné dikce a artikulační znělosti, zdatně sekundoval tenorista Martin Slavík. Poutavá byla recitace Jaromíra Meduny, jehož dramatický projev trochu zvýraznil statičtější hudební výstavbu. Mužský sbor podal v tomto díle Martinů intonačně zcela přesvědčivý výkon, který ale opět postrádal dramatičtější výraz. Zdálo se, jako by technika trochu přebíjela entuziasmus a nasazení, které má v Ostravě řada posluchačů dosud v uších, protože Horu tří světel zde nedávno zpívalo Pěvecké sdružení moravských učitelů.

Třetí skladbou večera byla Svatba Igora Stravinského. Jedno z nejoriginálnějších děl první poloviny dvacátého století dalo svému autorovi pořádně zabrat. S žádnou kompozicí nezápasil Stravinskij tak dlouho jako s touto kantátou, jejímž obsahem je selská svatba ve starém Rusku. V té se líčí, jak se dívce splétají vlasy, jak ženich žádá její rodiče o povolení k sňatku, dále pak svatební obřad a další peripetie. Stravinskij nakonec vytvořil instrumentaci naprosto jedinečnou: velký smíšený sbor, jenž je nositelem dějové linie, rytmicky doprovází čtyři klavíry a šestnáct bicích nástrojů. Nepíšu chybně rytmicky ani v případě klavírů, protože Stravinskij v této skladbě využil zejména perkusivní možnosti nástroje a rezignoval na jakékoliv významnější melodické linie.

Svatba Igora Stravinského byla nesporným vrcholem večera. Sbor podal výrazově nejsevřenější, široce rozmáchlý dynamický výkon, který provázela intonační jistota, rytmická ukázněnost a opravdový drajv. Skvělou oporou jim byli sólisté v čele s Lucií Silkenovou, která i v této náročné kompozici excelovala. Zodpovědný výkon představila také mezzosopranistka Markéta Cukrová, stejně jako barytonista Jiří Brückler a tenorista Martin Slavík. Perkusivní nástroje s rytmicky neochvějnou jistotou ztvárnil Daniel Mikolášek a klavírní party stejně spolehlivě obstarali Stanislav Bogunia, Lenka Navrátilová, Daniela Valtová-Kosinová a Václav Mácha.

Koncert Pražského filharmonického sboru provázel značně menší zájem veřejnosti než v případě předešlých dvou koncertů. Je to trochu škoda, přihlédneme-li ke skutečnosti, že v Ostravě existuje celá řada sborových těles. Zřejmě mají ostravští sboristé a jejich publikum plné ruce práce, když je nezajímá, jak zpívá jedno z nejlepších českých sborových těles. Pražský filharmonický sbor odvedl interpretačně přesvědčivý výkon, kterému chyběla větší razance a přesvědčivější výstavba frází a tektonicky sevřenějších celků v Janáčkovi a Martinů. Stravinského Svatba se jim vydařila báječně a přihlédneme-li k faktu, že tato skladba v Ostravě zazněla pouze jednou – a to v roce 1935 v legendárním nastudování Jaroslava Vogela – lze dramaturgii a výsledek tohoto festivalového večera hodnotit s velkým uznáním.

Hodnocení autora recenze: 70%

 

Janáčkův máj 2017
Vokálně-instrumentální koncert – Klasikové dvacátého století
Sbormistr: Lukáš Vasilek
Markéta Cukrová (mezzosoprán)
Lucie Silkenová (soprán)
Martin Slavík (tenor)
Jiří Brückler (baryton)
Václav Mácha, Stanislav Bogunia, Lenka Navrátilová (klavír)
Daniela Valtová-Kosinová (klavír a varhany)
Daniel Mikolášek (bicí)
Jaromír Meduna (recitace)
Daniel Havel (flétna)
Ivana Pokorná (harfa)
Pražský filharmonický sbor
31. května 2017 Dům kultury města Ostravy

program:
Leoš Janáček: Hradčanské písničky pro flétnu, harfu a ženský sbor
Bohuslav Martinů: Hora tří světel pro tenor, baryton, recitátora, varhany a mužský sbor
Igor Stravinskij: Svatba pro smíšený sbor, čtyři klavíry a bicí

www.janackuvmaj.cz

Hodnocení

Vaše hodnocení - Pražský filharmonický sbor -L. Vasilek (Janáčkův máj 2017)

[Celkem: 2    Průměr: 4.5/5]

Související články


Reakcí (2) “Pražský filharmonický sbor v Ostravě: emočně chladného Janáčka vystřídal orgastický Stravinskij

  1. Na obranu sboristů i jejich příznivců:
    Protože jistě mnozí z nich byli i na koncertech L. Vondráčka a L. Brownleeho, asi – zejména dojíždějící důchodci – raději (i z finančních důvodů) „oželeli“ jistě skvělý koncert PFS.
    Nicméně: Hradčanské písničky bývají často součástí repertoáru ŽPS stejně jako i Martinů byl na repertoáru PSMU. „Svatba“ byla jistě značným magnetem, ale denně do Ostravy…
    Problém vidím v souhře termínů (3 megakoncerty ve 3 dnech) i v dramaturgii – Čajkovskij byl uveden JFO v září se senzační L. Batiashvili, další část programu je pro velkou část publika asi méně přitažlivá.
    Závěrem: Dobře se to píše, kritizuje účinkující i publikum (které nepřišlo), když kritik (předpokládám) má na koncerty vstup volný.

  2. Ačkoli s vašimi dedukcemi souhlasím, řekl bych, že není třeba psát žádnou „obranu“ sboristů. Moralizování v závěru článku vypadá jako kdyby vypadlo z nějaké kritiky z 19. století. Pokud někdo na koncert jít nechce (nebo nemůže), ať se jedná o sboristu či nikoli, tak je to prostě jeho věc a nedá se s tím nic dělat. Ani sborista nemá žádnou „morální povinnost“ navštívit koncert jiného (byť sebelepšího) sboru.

Napsat komentář